V pondělí už jsem neodolala vábení
sluníčka a modré oblohy, Bobešovi jsem dala na chvíli pokoj od trimování a vyrazila s foťákem do přírody....i když ráno tomu nenasvědčovalo svou mlhavostí a nepohostinností kolem poledne se fakt udělalo přímo luxusně. Nejdřív jsem v letu pohrabala a odnosila zase spadaná jablka, pak se na chvilku vyhřávala na terase ale pak jsem si řekla Nebuď shnilá a vyraž. A vyrazila....a ještě dneska za deště a šediva jsem ráda, protože jsem se tak nabila energií a krásou kolem že mi to ani tak moc nevadí. Ale nesmí to trvat dlouho, protože všechno má své hranice. Tudíž i to moje dobytí baterek!
Nafotila jsem opět spoustu fotek ale nevěděla jsem úplně přesně jak je tématicky řadit, až mě pak zazněla hlavou melodie a slova písničky Z. Svěráka z filmu Kolja Chválím tě země má....a nápad byl na světě. Prostě chvála! Chvála krajině, barevným listům, stromům...
Na tohle se dívám z okna obýváku a kuchyně...
A tímhle vším jsem se kochala na procházce...myslím si že ani není k obrázkům co dodávat. Jen to, že pod tím sluníčkem barvy zářily až skoro nepřirozeně a kýčovitě...mohla jsem je trochu ztlumit, ale ona nakonec příroda je sama někdy ten největší kýč!
