středa 4. července 2018

Lübbenau - okurkový ráj a vstupní brána do Spreewaldu ....




Z úhoru Nochten a ne zrovna zajímavé krajiny jsme se přesunuli do Lübbenau, malého
a příjemného městečka se zhruba 16000 obyvateli. Lübbenau / Spreewald nebo hornolužicky
Lubnjov leží v Horní Lužici cca 80 km od Berlína. První osídlení zde bylu již v neolitu, první
písemná zmínka je o hradu Lubenowe z roku 1301, a od roku 1496 má původní obec městská
práva. Čistě zemědělské městečko se změnilo v roce 1959 na město hornické kdy zde
byl otevřen hnědouhelný důl Seese a spuštěna hnědouhelná elektrárna Lübbenau. Obojí bylo v roce
1996 uzavřeno a v roce 2010 byly budovy elektrárny strženy. Co se týče původních obyvatel, tedy
Lužických Srbů, ti zde zde žili až do roku 1880.
Z památek zde najdete krásný zámek (na ten jsem ani nepohlédla, neb jsem měla zaplacenou
vyjížďku na kahnech) protestantský evangelistický kostel sv. Nikolase (Mikuláše, o tom bude samostatný
článek) muzeum v městské bráně (uvidíte ve fotkách) a velký přístav výletních lodí (Grossehafen).

A ty okurky? Tak to je něco, co tenhle region proslavilo nejvíc. Okurky se sem dostaly s belgickými
soukeníky v 16. století. Soukenictví jim moc nevynášelo, ale zato se jim zde velmi hojně dařilo
pěstovat okurky, jejichž semena si přivezli z Belgie. A tak vznikla tradice "Spreewaldgurke" čili
sprévaldských okurek. Nakládané sprévaldské okurky byly v dobách NDR vyhledávanou, leč velmi
nedostatkovou pochoutkou a jako jedné z mála bývalých východoněmeckých značek se jí i po sjednocení
podařilo zabodovat i na západě a dnes jsou symbolem nejvyšší kvality. Lübbenau je centrem této
okurkománie, vede zde Okurková cyklostezka (Gurkenradweg), okurkováGurkendrive,
krom nakládaných okurek zdeochutnáte na každém rohu okurkovou limonádu,
okurkové pivo, okurkový likér, všude na vásvykukují roztomilé plyšové nebo keramickéokurky Selma
a Willy a vzduchem se nese nezaměnitelnávůně okurek v láku různých chutí....
já přiznávám žen narozdíl od jiných, jsem okurkovému šílenství
nepropadla a netáhla si domů ani jediný kbelíček, neochutnala ani jedinou z okurkových specialit.
Prostě se mi to zhnusilo hned u druhého stánku z mnoha desítek zde stojících. Na cestě kanály si můžete
u mnoha domů zde stojících dát klasickou svačinu. Chleba se sádlem a k němu? Jak jinak, nakládané
okurky. Ale nejsou to jen okurky které jsou zdejší specialitou. Protože skoro po celé Lužici je
písčitá půda, daří se tu i chřestu a jahodám, a v době kdy jsem se tu nacházela, byla vrcholná
chřestová a jahodová sezóna a tak se všude v restauracích nabízel chřest v mnoha podobách
a voněly tu jahody se šlehačkou. Ve vesnici Lehde najdete nejen muzeum Spreewaldu a
Lužických Srbů ale i jediné muzeum okurek v Evropě. A mimochodem tady v Lehde jsem pila zatím
jednoznačně nejlepší černé pivo jak z mých zahraničkých tak i domácích toulek. Naštěsí nebylo z okurek...

Další z věcí, na kterou tento region láká turisty, krom okurek a cyklostezek
je plavba po kanálech řeky Sprévy kterých je něco kolem tisíce kilometrů a dostanete se po nich
až do 80 km vzdáleného Berlína. Síť kanálů je tak hustá, že do mnoha míst se dostanete jen lodí.
Takže tu jsou říční hasiči, říční sanitky, říční pošta celkově prostě ráj pro milovníky plavby po řece.
A že jich bylo požehnaně. Ovšem jak jsme několikrát zjistili, zdejší velmi hustý provoz
moc nezvládají a neustále někdo z nich narážel na kahny na kterých jsme se plavili. Nebo že by to bylo
následkem nezřízené konzumace ourkového piva a likéru?
A propó kahny. Der Kahn čili člun. Velká atrakce. Jedná se o dříve celodřevěné, dnes již
hliníkové dlouhé čluny s plochým dnem na jejichž zádi stojí člobrda (a nezřídka i člobrdka)
který kahn odpichuje po kanálech až pětimetrovým bidlem obdobně jako gondoliéři v Benátkách.
Ostatně zdejší krajině se přezdívá Zelené Benátky. Kahny jsou pro zhruba 20 lidí, jsou zde lavičky
a stolky s vázičkami a klasické občerstvení. Vše z okurek. Kanály mají své křižovatky, rozcestníky
a jména stejně jak ulice. Do některých vesnic vedou i silnice, ale někde jste odkázaní
opravdu jen na člun kterým se dostanete z méně civilizovaných částí do těch více.
V kanálech je velké množstí velmi drzých a nebojácných kachen, stejně nebojácných
a drzých vážek a po mnoha desetiletích se sem vrátili, ovšem k velké nelibosti zdejších
vodohospodářů, i bobři. Byť se to nezdá, kanály mají hloubku ke dvěma metrům a díky
podloží vypadají že jsou velmi špinavé, ale zdání klame, pokud do nich ponoříte ruku nebo nohu
(to nemají lodivodi vůbec rádi, a nevadí že se chcete jen osvěžit v horkém dni) zjistíte
že voda je krásně křišťálově čistá. Celkově to je oáza na nervy. Ticho, klid, šplouchání vody
prostě ideální místo na dovolenou. Tři hodiny cesty z Prahy. Všude krásné penziony, restaurace,
příjemná obsluha. Ryby, chřest, okurky a jahody. Co víc si přát?