Jak je zima dlouhá i
smečce je vidět každý slunečný den. To se z kopečků srsti ležících a chrápajících po různu doma stávají dělové koule lítající po zahradě, z radostí očuchávající všechno na co přijdou a skákající kolem mne jakmile začnu z průzkumem zahrady. A když vyrazíme v takový den na procházku mají tolik energie až se jeden diví.
Samozřejmě že včera se mnou museli být také a hopsali si po zahradě. A když byl pan Bobeš unavenej sednul si zase vedle mě a čuchal a čuchal. Co asi. No přece už snad konečně to JARO!
Mates má na to přivolávání přímo satelit....
Jenže se jim to nějak nepodařilo, dneska už je zase ošklivo....
