30 června 2017

Mix barev ...




Poslední květinový pozdrav z momentálního stavu
kvetoucích květin na naší zahradě. Teprve se všechno chystá,
ovšem také se mi zas kupí práce. Záhon který jsem vloni ze slávou a
dřinou dodělala, musím znovu vyplít, páč se mi ze zahrady stěhuje tráva
do záhonů a místo ní mám mech. Jenže navíc tohle je taková tráva - bestie
z hnusnejma kořenama a odnožema, která pokud se nevytrhne hned, stačí
během krátké doby zarůst celý záhon. A to se mi stalo. Letos nadešel čas vyrýt
zas tulipány a roztřídit cibulky a tak jsem celý záhon přeryla a postupně ho
pleju a uhrabávám. Vzhledem k tomu že na to mám už jen dnešek a zítřek
protože v pondělí mizím na týden do lesů, musím pěkně fofrovat...

Zjišťuju že budu muset také některé z rostlin zde opět vyrýt a přesadit
nebo rozsadit, protože buď už kvetou velmi málo, nebo se rozrostly až moc.
A navíc už taky letos budu muset dokoupit ty půdokryvné a polštářové
trvalky na místa která se vyrytím tulipánů uvolnila. Takže budu muset
vzít véélkou tašku, sednout na autobus a zajet do Litomyšle do školek.

Už teď moje peněženka vzdychá. A já s ní ...


Fuchsie - moje top květina. Letos jsem si zas tři nové dokoupila. Těm
totiž nikdy neodolám













Opět vše focené manuálním objektivem Industar s mezikroužkem

29 června 2017

Modrofialově ....




Hořcový stromek mám už hodně dlouho, kdysi jsem dostala
zakořeněnnou sazeničku od sousedky. Jenže narozdíl od ní, mě každý rok kvete
jen pár květy. Už nevím co s ním, stříhám ho před zazimováním, stříhám
ho až před tím než jde ven, hnojím, a nic. Vždycky jen tu a tam nějaký kvítek.
Letos se trochu pochlapil a těch květů má tedy o dost víc. Možná mu prospělo
loňské přesazení, nebo ostříhání skoro úplně až na kmen, nevím. Ale
konečně se na mne usmívá podstatně víc těch nádherně zabarvených a docela
voňavých květů. A že jsem je hned použila jako modely pro focení
je asi jasné ....

Všechno je opět focené starým sklem, v tomto případě Industarem a jedním mezikroužkem
plus sprej s vodou na orosení když chyběla rosa přírodní





A jelikož mi začínají rozkvétati hosty tak dva portréty jednoho květu


28 června 2017

Zlatožluté ...



... jsou nejen momentálně tvářičky naší Bobulky,
ale i květy eremurů které mi právě teď zdobí zahradu. Vloni jsem
si je dovezla od švagrové a dala je na tak trochu provizorní místo. Tady
se mi letos ukázalo šest krásně zlatožlutých svícovitých květů. Až odkvetou
půjdou na trvalé místo, a to mezi pivoňky, aby byly vysoké rostliny pohromadě.

Eremurus jsem ještě nikdy neměla, po loňském zjištění, že může mít
i skoro třímetrové stvoly s květy jsem si říkala, že se po něm
budu muset podívat, a návštěva u švagrové a její nechuť
ke všemu co má na zahradě mi to přání splnila.
Sice mám umírněné, zhruba jen metrové jedince, ale za to s nádhernou
barvičkou ...

A abych nefotila jen obyčejně, vzala jsem si druhé staré sko, mezikroužek
a ša jsem se opět učit s tímhle vynálezem fotit. Samozřejmě že nejen tyto
květy, ale i jiné, a tak abychom sitak trochu odpočinuli po minulém výletu
chvíli se můžete kochat zas něčím jiným





Napodruhé, aby se fotky trochu obzvláštnily, jsem si vzala sprej s vodou
a květy postříkala ....



.... ale i trochu si pohrála seztmavením a saturací barev ...



.... nebo výřezem ....



27 června 2017

Rozloučení s Wachau ...




Wunderschöne Dürstein se ztratil za další zatáčkou a před námi
se objevují na levém břehu věže dvou kostelů v dvouměstí Stein - Krems
a na pravém na kopci nad městem věže benediktinského kláštera Göttweig.
Trochu zvláštní umístění už druhého velkého kláštera na skále nad městem. U nás je tak člověk
zvyklý spíše na hrady.
Kems (česky Kremže) vzniklo spojením s dříve samostatným městem Stein a rozkládá se
na obou březích Dunaje. První zmínka o něm je z roku 955 pod jménem Chrimsa.
V 11. a 12. století bylo město dokonce větší a významější než samotná Vídeň.
Jméno Kremže mnohým připomene dobře opečené buřtíky s přílohou
v podobě kremžské hoččice. Není to jen shoda jmen, ale ona pochutina opravdu vznikla zde.

Ale nejen hořčice ale hlavně starobylé centrum s křivolakými uličkami je to, co
zdejší město proslavilo. A pak samozřejmě víno. Ve městě je k nalezení velké
množství vinných šenků , přjemných kavárniček a rozličných obchůdků.

Ve městě také krom městské pevnosti se nachází několik kostelů. Tři z nich
jsou krásně vidět z Dunaje. Nicméně určit je všechny se mi moc nepodařilo.
Pod bránou do města jsme přirazili k molu a vydali se najít autobus na nedaleké
parkoviště. Oproti krásnému vánku a čerstvému vzduchu na lodi byl tedy řádně vytopený
sluníčkem. Vždyť taky na něm stál víc jak pět hodin. Ale klimoška si s tím po pár kilometrech poradila
a tak návrat do Čech byl příjemný ...

Který z těch pěti kostelů je tento nevím, ale je hezký


Farní kostel sv. Víta a za ním piaristický kostel Panny Marie




A další který nevím jak se jmenuje


Benediktinský klášter Göttweig


A ještě jeden hrad, tentokrát přírodní skalní


Tak a finito. Tohle bylo poslední povídání z jednoho krásného dne na začátku června.
Další výlet za hranice "všedních" dnů mne čeká v září. Tentokrát na druhou stranu, do Saského Švýcarska.
Tak doufám že se do té doby nepřihodí nic nepatřičného a já se podívám do zdejších skalních měst či stolových hor.

A pokud byl ten první červnový víkend nabitý krásnými zážitky, ten následující ho hravě dohnal
ba trochu i překonal ....

26 června 2017

Dürstein podruhé ...



Už v prosinci, při první návštěvě v Dürsteinu, jsem
si říkala, že by bylo zajímavé tohle místo vidět i v jinou dobu. A vlastně
i z jiného místa. Už tehdy jsem se dozvěděla, že se pořádají lodní výlety po
Dunaji tím krásným údolím, z kterého jsem měla možnost vidět jen zlomek.
Když jsem viděla nabídku letního zájezdu, neváhala jsem ani chvíli.
A musím říct, že jsem nelitovala. Ostatně sami můžete posoudit co všechno
údolí Wachau nabízí.

Ale teď se zas vrátíme zpět na palubu lodi a jelikož se blíží zatáčka, která
v nejbližším okamžiku odkryje nádheru kláštera Boží prst a hlavně jeho
nebesky modré barokní věže, která jakoby k němu ani nepatřila, jsem už
s foťákem v pozoru abych ten okamžik nepropásla. Stejně "postižený mladý
muž, s kterým jsme si tu a tam povídali o focení jak zjistil že už na něco
čekám se taky připravil a čekal co vlastně tak nadšeně vyhlížím.
Jak se klášter objevil, okamžitě začalo na palubě hemžení, foťáky
mobily vylítly nad hlavy a ozývalo se zuřivé cvakání spouští. A nepřestalo
dokud jsme nedojeli až do takového úhlu, kdy už se klášter ztratil.
No řekněte sami, není to krása?

Takhle si vychutnávala pohled na Dürstein i samotná Sisi, když plula
po Dunaji na svou svatbu do Vídně. A můžete si ho vychutnat i vy ...



Skály nad klášterem a okolo zříceniny hradu. Ty při první cestě vidět nebylo



I tyto pohledy na hrad a jeho hradby minule nebyly možné



Stejně tak i pohled na věž a její detaily ze strany od řeky nejsou vidět při suchozemské návštěvě











Tenhle záběr byl dost fuška. Dostat do jednoho záběru dvě dürsteinské dominanty
objektivem který má dost úzký záběr dřív než vám ze záběru zmizí byl dost těžký úkol ...




Tenhle pohled se prostě neomrzí ... čili poslední ohlédnutí.
Už jen dojet za pár minut do Kremsu a končí tahle krásná plavba, ale
i nádherný výlet a den. pak už jen hurá na záchody, najít na parkovišti autobus
uvelebit se na místě a vyrážíme zpět směr Česká reublika.