pátek 20. července 2012

Velké hlasy....Rod Stewart

Delší dobu Velké hlasy mlčely, a tak je na čase je zase trochu nechat zaznít....i když trošinku chraplavě. Také jsem slyšela krásné přirovnání: Zpěvák s hlasem jak skelný papír. Ale i když už dnes nepatří mezi nejmladší, stále si uchovává svou jiskru a pro mnohé ženy i nepopiratelný sexapeal....
Několikrát ženatý, ale stále žádaný....i když i jemu se blonďatá hříva změnila v šedivou, nic to jeho charizmatu neubralo. A hlasu také ne....Takový je Rod Stewart.

Rok 1975....


Rok 1971....


Bohužel jsem nenašla rok...


Rok 2004....


Leta běží...


Rok 2008....


Tipuju tak konec devadesátých let....



Já optimistou byla....

Já optimistou a snílkem kdysi byla
a jen v to lepší jsem vždy věřila...
Však záhy život ideál mi vzal,
jak se mnou vláčel hned sem a hned zase tam.

I tak jsem zas a znovu uvěřila že mohu
dál se optimistou zvát. Že bude líp, že
již osud svou temnou práci vzdal.
Ale když nová rána mě do kolen srazila
já opět na chvíli jsem jím nebyla....

Můj optimismus vystřídal smutek a žal,
pesimismus nade mnou svou vládu převzal.
Jen tu a tam se vrátí snílek, a přijde
i pár krásných chvilek...

Dnešní doba optimistům moc nepřeje,
ubíjí jejich radost a jejich naděje.
Snad věřit máme dál, že by se nějaký
zázrak stal? Že bude líp? Že radost ne žalost
bude naším životem se nadále nést?

V tom bych chtěla optimistou být, a nedat
se ničím porazit. Pevně si za svým stát
a dál se optimistou zvát. Snílkem zas jsem
snad....když chci aby život lehčí byl,
když životních ubývá sil. Že tvrdý k nám či
krutý byl, a o spoustu radostí nás připravil.

Já optimistou, ba i snílkem byla kdys,
a stále bych chtěla být....
však za pravdu mi nedává nic že lepší měl
by náš svět v brzku být....