pondělí 15. července 2013

Marmeláda z ptáčnic....


No, možná by jste to asi
do mne neřekli podle toho co zde na blogu předkládám, ale jsem člověk který šíleně rád zavařuje a matlá marmeládičky, džemíčky a jiné mňamky. Dejte přede mne ovoce a stává se ze mne zavařovací ďábel...
Dělám marmelády jednodruhové, míchané z ovoce klasického ale i experimentuji z různými druhy. Kompoty dělám z čehokoli co jde. Je ale pravdou že dokud byla děcka malá, měli jsme na zahradě spoustu rybízů, angreštů, malin a jahod. Jak postupně dorůstala, keře stárly a vymíraly a děti se odmítaly účastňovat trhání a raději čekaly až jim to natrhá maminka, snižoval se i objem zavařovaného a mazacího ovoce. O to víc se ale zase různil sortiment marmelád. Začala jsem totiž kupovat vždy určité sezónní ovoce a z něj dělat míň ale různorodých druhů a mixů marmelád.
Nejvíc jsem se angažovala v době kdy jsem trávila z tehdy dvouměsíčním synem a tříletou dcerkou , babičkou a prababičkou půl roku na bývalé chalupě. To jsem dle časopisu o zavařování pátrala a prohledávala lesy a stráně, nosila domů košíky s ovocem a pak zavařovala a zavařovala. Takže když jsme se někdy v září vraceli domů vezli jsme i dva plné velké prádelní koše kompotů a zavařenin plus nádavkem ještě čerstvě nasbírané ostružiny s kterých jsem dělala marmeládu až doma.
A tam jsem také poprvé dělala kompot a marmeládu z ptáčnic. Určitě znáte ty třešňové pecky potažené slupkou které jsou vynikající v okamžiku kdy naberou skorem černou barvu. Kompot byl výborný na dozdobování vánočního cukroví nebo dortů a marmeláda ač o něco pracnější o dost chutnější než z normálních velkých třešní.
A jelikož jeden strom ptáčnic máme na zahradě a jelikož je hýčkán jako pohledová zábrana, tudíž mu nehrozí skácení letos je obalený těmi malými červenými broky.
Díky nějaké zvláštní chorobě či napadení jsem o třešně na chatě přišla a tak abych měla alespoň něco v zásobě, vzpoměla jsem si na tuhle zavařeninu. Pokud máte trpělivost a v dosahu tyhle plané třešně, doporučuji vám vyzkoušet jí. Je chuťově vynikající a holt velikost plodů se dožene jejich množstvím.
Zavařuji s Gelfixem 3v1 tudíž dávka ovoce je 1 kg .

Nasbíráte si 2kg ptáčnic, protože jsou to víc pecky než to kolem.
Dáte do hrnce a půl hodiny dusíte. Propasírujete přes síto a vzniklý protlak odvážíte.
Přidáte Gelfix podle návodu, já tedy pro chuť a vůni někdy přidávám trochu buď rumu pokud je anebo rumové tresti a plním do skleniček....z kilové dávky jsou čtyři sklínky od marmelády z obchodu. Ale opravdu moc dobré!

Dneska jsem dělala mix z malinoostružin, malin, broskví a zbytku protlaku z ptáčnic. A ještě si natrhám ptáčnice na druhou dávku, páč mi opravdu chutná a taky abych měla i pro synka....
Další budou jahody s rybízem(jahody mám u mamči v mrazáku) a pak přijde na řadu rosol z letních jablek a nakonec až dozrají zahradní borůvky tak zavařenina z nich. Pokud se dokopu k tomu abych buď tady nebo na chatě vlítla do lesa na ostružiny tak bych chtěla zopáknout i tu ostružinovou. A pomerančovou a citrónovou a vůbec.... Experimentům zdar !!!



Zahrada....radost nebo starost?


....asi obojí. Když jste opravdu zapálený
zahrádkář, třeba jako byl Karel Čapek, je to pro vás něco jako droga. Sháníte, přesazujete pak zase jinam přesazujete, plejete, okopáváte a večer se nemůžete hýbat. Ale při pohledu na odvedenou práci máte takový hřejivý pocit u srdce. Když se dostanete k zahradě která je víc sad než zahrada, plné různých poloozpadlých staveb a plotů, bez jediného záhonku čekají vás mnohé večery kdy by jste se nejraději všeho vzdali, proklínáte svůj nápad chtít z toho udělat zahradu k obrazu svému. A vaše záda vám nadšeně dávají za pravdu.
Pokud ale nejste zapáleným zahrádkářem a máte spoustu dalších koníčků je zahrada řehole a věčná starost. Sekání trávy, plení neustále bujícího plevelu, přemnožení určitých druhů květin a úbytek jiných a s tím ruku v ruce v pravidelných pětiletých odstupech renovace celých záhonů, sestávající se z toho že vezmete rýč a na jeho hloubku všechno vyrejete, vyberete, roztřídíte a znovu zasázíte. A vaše záda vám vůbec nejsou vděčná a všemožně, tedy hlavně velkými bolestmi vám dávají najevo že tohle je tedy vůbec nebaví a že tohodle se nechtějí ale vůbec účastnit.
A pak také se může stát že jste takový mezityp, to jest člověk který má jak pracovní záchvaty trvající třeba dva měsíce střídající se z prodlevami a přestávkami trvajícími zhruba stejnou dobu. A váš cit pro zahradu a zahradničení osciluje pravidelně mezi neskonalou láskou a absolutní nenávistí při pohledu na jakékoli zahradní nářadí. Pokud se procházíte po čerstvě posekané zahradě a rozhlížíte se kolem sebe a vidíte ten pokrok a proměny kterými vaše zhrada za leta ničení si zad a rukou prošla říkáte si Jo, mám pěknou zahradu, povedlo se.
Ovšem v okamžiku když na záhonu který už tři měsíce dáváte dohromady a máte ho dokonale vypletý zjistíte že na něm opět bují vesele plevel vaše nálad klesne na bod mrazu a veškeré nadšení je to tam...
V tom okamžiku si říkáte: Sakra nebylo mi na sídlišti líp?

P.S.Proměny naší zahradě v čase můžete vidět zde:

Snažila jsem se o pár zahradních panoramat která zachycují asi ty nejhezčí a nejzměněnější partie




A taky jak probíhala generálka záhonu. Tu hle část záhonku jsem zapoměla vyfotit před, ale věřte žeta džungle byla ještě větší než na té druhé půlce.....před


....a po


Momentální stav je takový že mám hotové dvě třetiny druhé části záhonu, jenže nejdřív deště a pak zase vedra práci zastavily. Je tu hodně jílovitá půda která když vyschne je jak kámen a pak se nedá nic moc dělat, zvlášť když potřebuju vybrat plevele až do posledního kořínku, což u takové bršlice je práce opravdu piplavá a v té zkamenělé zemině to jde opravdu velmi špatě. No a jak asi sami víte, toho deště je zase v poslední době pomálu.

A vítr se mi postaral o jednu nepříjemnost. Určitě jste tu zaregistrovali na fotkách že mám (tedy jsem měla) tu popínavou bílou růži vedenou po starém umřelém stromku. Jenže nějak jsem nezaregistrovala jeho rozklad a pak najednou fouklo a koukám strom spadlý....takže jsem musela z růžičky vystříhat všechny staré větve a nechat jen nové výhony které jsem zatím provizorně než pro ně vymyslím vhodnou podpěru přivázala na podporu z bambusových tyčí.(je to vidět na prostředním panoramatu)