27 listopadu 2011

Divoké husy....

Zase se mi podařilo jednou prošvihnout zajímavou věc. Jak jsem si hrála na terase s vánočním osvětlením, najednou jsem zaslechla zvláštní zvuk. Rozhlížím se odkud to jde, a najednou koukám, že nad námi přelétají dvě ohromná hejna divokých husí a kejhají. Letěly ve dvou nádherných formacích a krásně se střídaly ve vedení. A já místo abych letěla pro foťák, stála na terase s pusou dokořán a pozorovala to divadlo....
Byl to zvláštní pocit, připravovat se na adventní rozsvícení světýlek a pozorovat husy letící za teplem? Nebo za zimou?



Snad jediná pravda za celý včerejší večer....

Tak máme zase po včerejšku "překvapující" Zlaté slavíky..... přiznávám, že kdysi dávno jsem tuto anketu dost sledovala, jak v televizi tak v časopisech a milovala chvíli kdy se na titulce Mladého světa objevili vítězové a uvnitř pak celý jmenný seznam a umístění zúčastnivších se. Ale nakonec se z toho stala one man show Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Olympicu. Dnes je to Kromě Karla Gotta zase Lucie Bílá a Kabát.
Sice před Karlem Gottem smekám, opravdu je asi jedinou "STAR" u nás o které se to dá říci, nicméně nikdy jsem nebyla tou nadšenou a vřeštící fanynkou na jeho koncertech. Tolerovala jsem ho, jeho písničky se mi líbily ale to bylo a je tak všechno. Helena Vondráčková se mi zprotivila od okamžiku kdy začala ze sebe dělat vedla mladšího manžela diblíka a věčnou soudící se celebritu a tím pádem hodně dehonestovala své umění a svůj jakýs takýs kredit. A všemu narazila korunu kauzou s Martou Kubišovou.
Olympicu se také podařilo něco co nemá u nás obdoby a to, že na jeho koncerty chodily prababičky, babičky, matky, dcery i vnučky. Jejich Slzy mý mámy, Želva, Jasná zpráva, Okno mé lásky a jiné stále znějí z rádií a stále přinášejí radost. Ale tohle všechno se časem tak nějak opotřebuje, zešedne. A noví zpěváci i přes každoroční soutěže typu Superstar, XFactor nebo Hledáme hlas se nějak prostě nenacházejí. Ne tak všestraní. Možná rok, dva že září ale nakonec stejně zapadnou někde v nějaké muzikálové kompany a není o nich víc slyšet. Zajímalo by mne proč vlastně. Je to nedostatkem kvalitních textařů? Nebo realizačních týmů? Nebo že se prostě pořadatelé bojí nového a raději sázejí na starou dobrou jistotu? A dneska to opravdu platí do slova a do písmene starou..... A nebo jsme jako národ tak strašně konzervativní, že nám trvá strašně moc dlouho přijmout nový styl, nebo nový pohled na hudbu?
Nicméně se najde pár jedinců nebo skupin, které dokáží mile překvapit a dokáží se z ničeho vyšplhat do podvědomí lidí. Ale je jen otázkou jestli dokáží ve svém stylu se rvát dál a zůstat mu věrní, nebo jestli také nakonec neskončí v muzikálovém drtiči, který je semele a oni nakonec zmizí v hudebním propadlišti.
Včera jsem na slavíky přepnula vždy jen o reklamách, a zjistila, že se nic světoborného nestalo a zřejmě hodně dlouho ještě nestane i přes každoročně sugestivně pokládanou otázku moderátora v annoncích na tento přenos. Takže jediné co mne potěšilo bylo umístění skupiny Nightwork a písnička Tomáše Kluse. Hodně pravdivý text....


A ještě pohlazení na duši od dvou velmi talentovaných ale i vynikajících zpěváků Vojty Dyka a Ondřeje Havelky.....


I přesto, že je to spojení dost netradiční, si myslím že to všem klapalo a i pěkně swingovalo.