Hadovkosmrdutě....

Houbová sezóna....

No zatím nic moc. Vlastně jen nic než moc. Jediné co v těch teplech rostlo a zamořovalo v lese vzduch byly hadovky. Ale těch tedy bylo! Na některých místech v lese to smrdělo jak v kafilérce kolik se jich na jednom místě soustředilo. Ale kdo byl nadmíru spokojen byly mouchy. A vlastně i ty hadovky, protože měly zajištěnou budoucnost...a tím další smrad v lese. A nějak mi na náladě nepřidalo, že ve fázi vajíčka jsou jedlé. Takovej hnus slizkej bych tedy neměla ani chuť sbírat...

---

---

Tady je vidět v detailu jak si dává moucha do sosáku....

Hadovky se totiž rozmnožují tím, že mouchy olizují onen zelený hnus na jejich povrchu a jak se v něm pěkně ňahňají přenášejí ho na nohách. Na špičce je vidět jak už je místy slízaný. A aby ty mouchy přilákala, smrdí hadovka jak zkažené maso. A když jich je víc smrdí přímo nechutně. Tak prý podle mykologů to lepší teprve přijde. No uvidíme....

Pohled po 22 letech.....

Letos je tomu 22 let co

bydlíme na vsi. Zahrada byla spíš jako sad a žádná část i když je hodně velká, nebyla věnovaná okrasné nebo užitkové části. A tak začalo mé úsilí vykřesat z ní něco co bude vyhovovat mé nátuře, zvyklosti být mezi kytkami a něčemu na co se dá i koukat. Užitkový charakter záhonů vzal za své už po nějakých sedmi letech, dokonce i některé záhony byly zpět zatravněné a ty zbylé přetvořeny na jeden velký okrasný. A právě předevčírem když jsem tak seděla v altánku a dívala se do přední části říkala jsem si že asi opravdu za těch 22 let zahrada získala svou tvář. I když to je pořád jen venkovská zahrada a výsadba probíhala stylem pokus - omyl bez pomoci odborníků. A po těch letošních vedrech je navíc i čtvrtina travnaté plochy totálně spálená, jak kdybych na ní vylila sud herbicidu.

Ale i tak jsem si říkala: Můžeš si holka dát pašana, zvládla si to celkem pěkně!

---

Zajímavé kontrasty v barevnosti i tvarech listů které tvoří škumpa, magnólie, vršek sousedovic borovice a sloup porostlý psím vínem. A když začne škumpa a víno červenat a zlátnout.....