Něco je špatně mezi mnou a tebou, mezi námi
i když zhojily se mé staré rány.
Něco je špatně, protože láska zavřela nám už své brány
na nichž teď sedí černé vrány a krákají a krákají.
Klovají do prázdných důlků slepých očí, do prázdných
našich dní. Nemáme si moc co říct a ony stále víc a víc
krákají.
Něco je špatně, kdo to ví, ani jeden z nás to však nepoví.
Není komu, jsme jen dva lidé pomalu se odvracející
od svých snů. Od svých vzájemných bran.
Od svých šťastných rán.
Něco je tu špatně, tak nechtěli jsme skončit
tak nechtěli jsme žít. Tak nechtěli jsme životem jít....
Však co je špatně, kdo to ví...
kdo nám napoví, jen ty vrány u zavřené brány?
Jen osamocení ve dvou, jen slepé důlky přání
nesplněných, jen smutek ze životních ztrát.
Láska brány své dvakrát neotevírá.
Něco je špatně, se mnou, něco je špatně i s tebou
hlavně je něco špatně mezi námi....