úterý 25. října 2016

Lesní zátiší .....



Když jsem po pokračovala od nového totemu
dál po cestě do lesa, abych zjistila co je na těch různých reportážích
o nadprůměrném růstu hub pravdy. Vyrazila jsem na své místo, které mne zatím
nikdy nezklamalo, ale tentokrát tomu tak bylo. Jeden malý hříbeček, za to spousty
červenobílých puntíkatých hlaviček. Při procházení lesem jsem tu a tam cvakla
průhledy mezi stromy, jen škoda, že nesvítilo sluníčko. Až na jednu malou chvilku.
Na zpáteční cestě jsem ještě našla jednoho hříbka. Byl trochu větší než ten co
jsem našla jako první, tak o něco málo. Vážil asi třicet deka a byl naprosto
zdravý. Takže jsem si konečně letos jednou dala smaženici a ještě mi zbylo
trochu na zmrazení pod masíko .....


Neodolala jsem, a vycvakla si tenhle pohled ještě jednou, tentokrát bez mlhy ....


..... a pohled nazpět


Listnaté stromy tak oproti příšeří v lese vynikaly, že to vypadalo jakoby svítilo
naplno sluníčko


Ale stejně byl jemný opar, a to sluníčko nachvíli vylezlo



Ale moc to tedy vidět nebylo ....


Až teď ....


Tuhle hrátku jsem objevila v jednom editoru. Vypadá naprosto přirozeně, což?


A tyhle fotky jsou mým příspěvkem do Tlusťjochova Roku muchomůrky





To bylo v pátek, a v sobotu jsme měli naplánovanou cestu do Prahy. Maminka měla v neděli 85. narozeniny
a tak jsme se synem, dcerou a jejím přítelem jeli babičce popřát. Před odchodem nás dcery přítel vyfotil. A
i když se snažím dávám fotky členů rodiny co nejméně, udělám dnes výjimku.
Takže tři generace .....