31 května 2021

Želvy, šelmy a terénkozy ....

 

.... uzavírají výlet do ZOO. Želvy stejně jako mnoho
ostatních zvířat si užívaly v klidu v poslední době velmi vzácných slunečních paprsků a vyhřívaly se. Ostatně tuším, že ani jindy nepatří mezi exponáty zrovna pohyblivé. U nich jsme se opět potkaly s ridgbackem který tak usilovně pozoroval slony, i když tentokrát pomalu sám tvořil výstavní exponát, protože zemdlena, byla to fenka, odpočívala na zemi a bylo jí úplně jedno, že panička tahala za vodítko, jako že tedy jdeme dál, že jí hladí hromada dětských ručiček, a okolo stojí spousty lidí a fotí si jí. 
Od želv jsme to daly ke gorilám, leč bohužel, ty nebyly venku, jen ve vnitřním pavilonu, a vidět byla zdály jen jedna, podle paní hlídačky Kijivu. A to jsem se tak po mnoha videích na fb těšila na Richarda a jeho nejmladšího potomka Ajabu. 
U šelem byla situace obdobná. Narozdíl od goril sice byli venku, ale stejně někde zalezlí.  Letmo jsem zahlédla geparda, trochu víc byla vidět lvice a nejvíc tuším levhart. Ten se ve vysoké trávě mohl cítit jak někde v džungli. 
Od šelem jsme to vzaly zkratkou k výběhům terénkoz. Tímto názvem poctila dcera celou skupinu zvěře popírající veškeré zákony logiky pohybu po skalách. A je jedno jestli to jsou kozorožci, tahři, paovce, prostě to jsou terénkozy. Dál od terénkoz vede naučná geostezka, jsou zde různé zkameněliny, stopa Tyranosaura, jeho lebka i část čelisti pravěkého žraloka. Konec stezky je u dvou Gočárových domů, které původně stály jako provozní budovy na letišti Kbely, v 60. letech minulého století byly demontovány a převezeny do pražské ZOO. Jeden sloužil jako učebna pro děti a druhý jako služební byt. Ačkoli jsou, jak je u arch. Gočára zvykem kubistické, více připomínají tvorbu arch. Jurkoviče. Nejen tím, že jsou to klasické dřevěnice, ale i zdobností a barevností. Protože vznikly dva roky po vzniku republiky, dostalo se jim barevnosti trikolóry. V roce 2002 i je málem zničila povodeň, a tak bylo rozhodnuto o jejich přestěhování na bezpečnější místo, tedy do horní, nejklidnější části ZOO. V roce 2010 byla zahájena jejich rekonstrukce a dnes se opět skví v celé své kráse. V jednom je restaurace a druhý slouží jako malé muzeum ZOO, přednáškový sál a galerie. I když s tím klidem to je sporné, nedaleko od nich se počítá s výstavbou nového pavilonu pro lední medvědy, kde budou mít mnohem lepší přírodní podmínky než v tom původním. Paradoxně byl tento umístěn tam, kam celý den nejvíc svítí slunce, tudíž je i teplotně velmi exponovaný.
Pak už následovala cesta kolem jelenů, levhartů (spali) tygrů (byli zalezlí) zas dolů ke slonům a na slíbenou závěrečnou zmrzku. Celkem jsme měly za sebou čtyři hodiny, jeden oběd a zmrzlinu. Nebylo tedy divu, že když jsme sedly do auta, Bobule po pěti minutách úplně vytuhla ....