Ještě jedny své přátele musím zmínit, a to jsou knihy.
Od mala jsem byla vedená ke čtení a úctě ke knihám.Dlužno říct, že mi to nedělalo až tak velké problémy, čtení mě zcela pohltilo v okamžiku kdy jsem ho plynule zvládla, a láska ke čtení a ke knihám mi zůstala dodnes.
V naší rodině se podstatně četlo hodně a knih byl velký výběr. Ale nejvíc mě podporoval můj dědeček. Nebyl by to ani ten správný svátek, narozeniny nebo vánoce, abych od něj nedostala jednu či víc knih. To bylo přímo úměrné mému školnímu prospěchu, či poslušnosti. Když to byly narozeniny, většinou mi to ještě spestřil tím, že mi k té knize koupil grilované kuře a jelikož to byl velký vtipálek knihu i kuře vždy někam schoval abych je hledala. Samozřejmě vždycky stačilo řádně "zavětřit" a dárek byl hned nalezen.
Tím že měl velký smysl pro humor kupoval mě, malé holce, verneovky. Ovšem lépe mi ani nemohl vybrat. Nikdy jsem neměla a ani do teď nemám ráda slaďáky pro dívky a ženy. Sem tam si nějakou méně "cukrátkovou" knížku přečtu, ale pak se hned ráda vrátím buď k historii a nebo k detektivce.
Mé dětství tedy provázely ne zrovna dívčí autoři, nicméně mě to nevadilo. A tak jsem milovala podmořské cesty s kapitánem Nemem, s uprchlíky s Richmondu balonem přistála na Tajuplném ostrově, s Patnáctiletým kapitánem putovala Afrikou či prožívala další dobrodružství s Verneovými hrdiny.
Knihy mě vždycky a všude doprovázely a doprovázejí , na prázdniny, na dovolenou, ve vlaku, v nemocnici, na víkendy na chatu.....
Dalším autorem kterého jsem milovala byl Jaroslav Foglar. Dneska se už někomu mohou zdát jeho ideály směšné a zastaralé, ale mě tenkrát připadala Záhada hlavolamu, Stínadla, Chata v jezerní kotlině nebo Řásnovka jako místa která jsem chtěla objevit.
Později jsem objevila Ludmilu Vaňkovou a její úžasné historické výlety do dějin Přemyslovců a naší rozvíjející se státnosti. A láska k historii mě zůstala dodnes. Dřív jsem neodolala žádné příležitosti knihu si koupit, ale dneska už je to jen sporadicky, protože už to docela leze do peněz a navíc už není místo, kam ty knihy dávat. O to víc ráda navštěvuju knihovnu a navíc jsem teď objevila i kouzlo antikvariátů, tak tam občas i zapadnu, nalokat se té krásné vůně starých knih a i něco zakoupit, když třeba není již šance na reedici té které knihy.
Ještě musím zmínit dva autory, které čtu hodně, a to Liona Feuchtwangera a J.R.R Tolkiena.
Feuchtwangerova trilogie o Josephu Flaviovi mě chytla už před nějakými dvaceti lety kdy se mi dostala poprvé do ruky a od té doby si jí čtu kdy se dá.
A jak to píšu neustále mi naskakují další a další oblíbenci, Gerald Durrell a jeho knihy o rodině a zvířeně, u kterých je velmi nebezpečné je číst ve veřejné dopravě a ve vaně, protože se člověk neustálým smíchem může buď utopit a nebo vypadat jak blázen, Mika Waltari a Egypťan Sinuhet nebo Pád Cařihradu, James Herriot a veterinářské historky, Jiří Stránský a Zdivočelá země, je jich mnoho a na všechny si vzpomínám s vděčností
Často se smíchem říkám, že kniha je mým veřejným nepřítelem číslo jedna, protože jak se k nějaké dostanu, vše pro mne přestává existovat a jen čtu.
Takže velké díky pane Gutenbergu za váš vynález knihtisku a za knihy - přátele, kteří mě nikdy nezklamali.
