03 listopadu 2017

Pokračujeme v rozhlížení ....



Ve včerejší drobné lekci z dějepisu jsem zapomněla
zmínit ještě jednu expozici která ve Svatomikulášské zvonici je
k vidění. Jedná se o podrobný (a vskutku v některých věcech překvapivý)
časový sled bojů během Pražského povstání které probíhaly právě na území
Malé Strany a Petřína den po dni od začátku povstání až do jeho konce.
první věcí co mne překvapilo byl fakt, jak byl Petřín silně opevněný
s dělostřeleckými bateriemi. Ono se to v celku nabízí, protože držet tenhle
kopec znamenalo mít na dostřel valnou část města. O tom že jako první v Praze byli
Američané, kteří se tu rozlédli a zase odjeli a do bojů nijak nezasáhli
se velmi dlouho mlčelo, to samé, že po nich se do Prahy dostala ještě PŘED
Rudou armádou Osvobozenecká armáda generála Vlasova a de facto
pomohla Praze přežít nejtěžší den povstání 7.5. a že díky její přítomnosti
se nepodařilo Němcům znovu Prahu ovládnout a že tedy v noci z 8 na 9.5. opustili všichni až
na jednu malou posádku na Klárově( která to nestihla) a pár odstřelovačů, bez boje Prahu
a odjeli do amerického zajetí. Takže ona stokrát omílaná (ne)skutečnost že Rudá armáda
vyhnala Němce nebyla až tak pravdivá. Devátého totiž už v Praze žádní němečtí vojáci nebyli.
Jen ti z Klárova a jak jsem říkala, těch pár odstřelovačů.
Rudá armáda se tak stala nesmrtelnou, zatímco vojáci generála Vlasova byli buď v nsledných dnech
hromadně popravení, nebo odvezení do gulagů a jen ti kteří se dostali do amerického zajetí
mohli mluvit o velkém štěstí.
Tak a dost už dějepisu, jdeme se zas rozhlížet a kochat výhledy kolem ...

Tak tohle je zadní fronta Hradčanského náměstí, které dominuje Schwarzenberský palác
(ten s černou střechou)


Kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, zde je jedna
z nejnavštěvovanějších památek a kam se podíváme v samostatném článku
Tou památkou je Pražské jezulátko čili Bambini di Praga.


Kostel Panny Mariepod řetězem, známější spíš jako kostel Maltézských rytířů
na, jak jinak, Maltézském náměstí. V komlexu budov okolo něj je i maltézské
velvyslanectví, a vpravo od něj je vidět i další z estébáky hlídaných budov a to
budova francouzského velvyslanectví. Za ním je vidět stromy parku Kampa.
A proti velvyslanectví je známá Lennonova zeď.


Klasická zácpa na Karlově mostě


Opět jeden z pohledů na malostranské střechy ...


... a ještě jeden ...


Kostel sv. Tomáše


Kostel sv. Josefa a za ním pohled do Vojanových sadů


Budova která převyšuje ostatní s řadou stejných velkých vikýřů je Valdštejsnký palác
za ním je vidět část zahrad Pražského hradu


Svatí z Mikuláše povznesení nad politické dění. Zrovna se totiž chystal
nějaký předvolební mítink ODS.


Paláce patřící Sněmovně, Šternberský a Velikovský dům


A dominanta náměstí, palác Smiřických. Ten také patří do komplexu sněmovních budov


Pohled přes Vrtbovskou zahradu k altánu v areálu amerického velvyslanectví


Vrtbovská zahrada v přiblížení



Malostranské náměstí jsou vlastně tři místa. Dolní, kde staví tramvaj a stojí
Malostranská beseda, Horní kde je vchod do kostela sv. Mikuláše a tahle boční ulice
která je spojuje


Pohled na moderní výškovou výstavbu na Pankráci.
Nejnověji s V-towerem


Následující fotky jsou už focené při návratu domů, z mého oblíbeného místa na Petříně.
jak je vidět vykouklo i sluníčko a vznikl tak zajímavý efekt nasvícené části
města a té, která se dál utápěla v mlze


Pražský Smíchov, a dominanta kostel sv. Václava


Nové Město Pražské. V popředí Žofín, vzadu Vinohrady a Žižkovská televizní věž


Mlha byla sice pěkná na pohled, ale za to mi komplikovala automatické ostření.
Tím že byly kontury neostré, aparát se špatně chytal a odmítal zaostřit. Dost mne to
nejen vytáčelo ale docela i vystrašilo, přece jen byl málo používaný takže by měl být
relativně v pořádku. Když jsem tedy vyrazila na cestu k lanovce zničeho nic jsem se podívala
na nápis nad jednou výkladní skříní a ejhle! Nikon academy. Řekla jsem si, za zeptání
nic nedám, přinejhorším budu za blbou blondýnu která si pořídí foťák s kterým
si neví rady. Naštěstí jsem narazila na milou dívčinu která tomu tedy rozuměla
o mnoho víc, řekla jsem jí svůj problém, projela mi nastavení, vzala foťák a ...
jasně opět Murphy v akci. Foťák ostřil jak divý, bez jediné chybičky. Z jedné
strany mne to uklidnilo, z druhé jsem se vážně cejtila jak ta blbá blondýna.
Pokud jsem byla mimo mlhu, bylo všechno O.K. jak jsem začala fotit ty poslední
mlžné pohledy, opět začal foťák s automatickým ostřením stávkovat. Manuální mi
sice nevadí, ale při mém blbém vidění je s ním mnoho fotek nepoužitelných.