Pokračujeme v rozhlížení ....

Ve včerejší drobné lekci z dějepisu jsem zapomněla

zmínit ještě jednu expozici která ve Svatomikulášské zvonici je

k vidění. Jedná se o podrobný (a vskutku v některých věcech překvapivý)

časový sled bojů během Pražského povstání které probíhaly právě na území

Malé Strany a Petřína den po dni od začátku povstání až do jeho konce.

první věcí co mne překvapilo byl fakt, jak byl Petřín silně opevněný

s dělostřeleckými bateriemi. Ono se to v celku nabízí, protože držet tenhle

kopec znamenalo mít na dostřel valnou část města. O tom že jako první v Praze byli

Američané, kteří se tu rozlédli a zase odjeli a do bojů nijak nezasáhli

se velmi dlouho mlčelo, to samé, že po nich se do Prahy dostala ještě PŘED

Rudou armádou Osvobozenecká armáda generála Vlasova a de facto

pomohla Praze přežít nejtěžší den povstání 7.5. a že díky její přítomnosti

se nepodařilo Němcům znovu Prahu ovládnout a že tedy v noci z 8 na 9.5. opustili všichni až

na jednu malou posádku na Klárově( která to nestihla) a pár odstřelovačů, bez boje Prahu

a odjeli do amerického zajetí. Takže ona stokrát omílaná (ne)skutečnost že Rudá armáda

vyhnala Němce nebyla až tak pravdivá. Devátého totiž už v Praze žádní němečtí vojáci nebyli.

Jen ti z Klárova a jak jsem říkala, těch pár odstřelovačů.

Rudá armáda se tak stala nesmrtelnou, zatímco vojáci generála Vlasova byli buď v nsledných dnech

hromadně popravení, nebo odvezení do gulagů a jen ti kteří se dostali do amerického zajetí

mohli mluvit o velkém štěstí.

Tak a dost už dějepisu, jdeme se zas rozhlížet a kochat výhledy kolem ...

Tak tohle je zadní fronta Hradčanského náměstí, které dominuje Schwarzenberský palác

(ten s černou střechou)

Kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, zde je jedna

z nejnavštěvovanějších památek a kam se podíváme v samostatném článku

Tou památkou je Pražské jezulátko čili Bambini di Praga.

Kostel Panny Mariepod řetězem, známější spíš jako kostel Maltézských rytířů

na, jak jinak, Maltézském náměstí. V komlexu budov okolo něj je i maltézské

velvyslanectví, a vpravo od něj je vidět i další z estébáky hlídaných budov a to

budova francouzského velvyslanectví. Za ním je vidět stromy parku Kampa.

A proti velvyslanectví je známá Lennonova zeď.

Klasická zácpa na Karlově mostě

Opět jeden z pohledů na malostranské střechy ...

... a ještě jeden ...

Kostel sv. Tomáše

Kostel sv. Josefa a za ním pohled do Vojanových sadů

Budova která převyšuje ostatní s řadou stejných velkých vikýřů je Valdštejsnký palác

za ním je vidět část zahrad Pražského hradu

Svatí z Mikuláše povznesení nad politické dění. Zrovna se totiž chystal

nějaký předvolební mítink ODS.

Paláce patřící Sněmovně, Šternberský a Velikovský dům

A dominanta náměstí, palác Smiřických. Ten také patří do komplexu sněmovních budov

Pohled přes Vrtbovskou zahradu k altánu v areálu amerického velvyslanectví

Vrtbovská zahrada v přiblížení

Malostranské náměstí jsou vlastně tři místa. Dolní, kde staví tramvaj a stojí

Malostranská beseda, Horní kde je vchod do kostela sv. Mikuláše a tahle boční ulice

která je spojuje

Pohled na moderní výškovou výstavbu na Pankráci.

Nejnověji s V-towerem

Následující fotky jsou už focené při návratu domů, z mého oblíbeného místa na Petříně.

jak je vidět vykouklo i sluníčko a vznikl tak zajímavý efekt nasvícené části

města a té, která se dál utápěla v mlze

Pražský Smíchov, a dominanta kostel sv. Václava

Nové Město Pražské. V popředí Žofín, vzadu Vinohrady a Žižkovská televizní věž

Mlha byla sice pěkná na pohled, ale za to mi komplikovala automatické ostření.

Tím že byly kontury neostré, aparát se špatně chytal a odmítal zaostřit. Dost mne to

nejen vytáčelo ale docela i vystrašilo, přece jen byl málo používaný takže by měl být

relativně v pořádku. Když jsem tedy vyrazila na cestu k lanovce zničeho nic jsem se podívala

na nápis nad jednou výkladní skříní a ejhle! Nikon academy. Řekla jsem si, za zeptání

nic nedám, přinejhorším budu za blbou blondýnu která si pořídí foťák s kterým

si neví rady. Naštěstí jsem narazila na milou dívčinu která tomu tedy rozuměla

o mnoho víc, řekla jsem jí svůj problém, projela mi nastavení, vzala foťák a ...

jasně opět Murphy v akci. Foťák ostřil jak divý, bez jediné chybičky. Z jedné

strany mne to uklidnilo, z druhé jsem se vážně cejtila jak ta blbá blondýna.

Pokud jsem byla mimo mlhu, bylo všechno O.K. jak jsem začala fotit ty poslední

mlžné pohledy, opět začal foťák s automatickým ostřením stávkovat. Manuální mi

sice nevadí, ale při mém blbém vidění je s ním mnoho fotek nepoužitelných.