Nejnafučenější ......

Jsem RYBA .....

Nejsem, narozdíl od mé kamarádky, člověk který by všechno své konání

i hledání partnera, podřizoval měsíčním znamením. Neberu vážně horoskopy, byť někdy si

při zpětném pohledu řeknu " Hele, ale ono to tam bylo psané !"

Ale když jsem teď na fb našla trička s charakteristikami Ryby, úplně mi zatrnulo.

Ono opravdu jsem to já. Do posledního písmene. Tedy jsou tam asi tři věci, který nemůžu posoudit

já, protože to už bych byla moc domýšlivá . Ale když jsem se zeptala kamráda, jak to vidí

on, jestli tam je podle něj něco pravda, napsal že skoro všechno.....

A jaká tedy je a jsem Ryba ?

- hříšná mysl

- pečující kamarádka

- dobré srdce

- špinavá huba (jo, jsem občas dost sprostá)

- chytračka a něžná duše

- sladká, hříšná, skromná (ts, ts,ts)

- těžko se hledám, ale skvělá když se najdu

- láska Ryb je jedinečná

- většinou samotářka (no někdy opravdu jo)

- romantická (opožděně)

- hodně se bojí, ale nedává to moc najevo (bingo!)

- jeden z nejlaskavějších lidí jaké kdy potkáte (Ó)

- nezahrávejte si s ní (jo, snesu hodně, ale nesnesu když se se mnou nejedná na rovinu)

- skvěle líbá a je úžasná v posteli ( no, tak to vážně musí posoudit někdo jiný)

- dokáže rozpoznat faleš na sto honů (jo tak to bych vážně chtěla umět)

- Ryba miluje dlouhé vztahy

- prý atraktivní a velmi pěkná

- má nejsilnější 6.smysl (no někdy se mi dějí zvláštní věci, hlavně sny)

- hudební

- skromná ( ale, ale)

- důvěryhodná

- extrémní myslitelka (he, he)

- kreativní génius

- velmi přímočará, její ústa jsou smrtící zbraň (É?)

- miluje čtení knih a sledování filmů když chce uniknout od reality (ještě tam chybí hudba )

- není bojovnice, ale stejně vám vyrazí dech

- může vypadat svůdně, ale má temnou stránku kterou nechce odhalit

- má hodně lásky na rozdávání, ale vyžaduje trpělivost (tak o tom kamarádi něco ví)

Jo, a v červenci opravdu budu babička

Proč asi .....

..... ta malá změna sortimentu?

Áááá, Amadeus .....

K úctyhodným 85. narozeninám režiséra Miloše Formana připravila

Česká televize do vysílání pár jeho filmů. Nebezpečné známosti mne moc

nezaujaly, zkoušela jsem dokonce před lety číst i knižní předlohu, ale odložila jsem jí velmi záhy.

Konkureční film na stejné téma s Johnem Malkovichem a Michel Pffeifer

udržel mojí pozornost asi půl hodiny, a Colin Firth v roli Valmonta, byť velmi švihácký

a svůdný, to nedokázal ani pět minut.

Přelet nad kukaččím hnízdem, Formanův asi nejlepší americký film, je už něco hodně jiného.

Ale patří k několika filmům, které se mi líbí opravdu velmi, ale snesu je vidět tak akorát

dvakrát. Protože jsou pro mne natolik silné, že je dost těžko snáším psychicky. To je třeba případ

filmu Zelená míle anebo právě Kukaččího hnízda.

Ale kterému filmu nikdy při jeho repríze neodolám, tak to je jasné z titulku článku.

Ano, Amadeus je pro mne vždy naprostá lahůdka. 160 minut které nedovolí člověku vydechnout

a geniální Mozartova hudba způsobí, že vám uplynou strašně rychle, dřív než by jste si možná přáli.

Byť se jedná o fikci, věčný souboj mezi genialitou a těžkopádností, závistí a malostí a touhou po moci

provází naše životy dodnes. Jak moc Saleriho chápu v jeho dilema milovat či nenávidět toho

obscéního floutka, který s takovou lehkostí a genialitou sype z rukávu jednu krásnější

skladbu za druhou. Byť on je tím kdo si odnáší palmu vítěze, je tvrdé poznání jak těžce on

skládá,zatímco jeho protivník má nápadů tolik, kolik se za celý život nedá ani stihnout.

Vědomí toho, že nebýt dvorských intrik, které zaráží Mozarta v jeho rozletu,

on by zůstal daleko na chvostu v pomyslném souboji mezi jím a Mozartem. A tak

dál prohlubuje svoje muka navštěvami každého nového Mozartova díla a dál proti němu intrikuje ....

Ovšem každý film stojí a padá také s hereckými výkony. A to platí i Amadeovi.

Svou opravdu životní roli, která nakonec zastínila všechny jeho další role dostal v Amadeovi

americký herec Tom Hulce (6.12.53 Wisconsin. Možná určitou předpovědí jeho úspěchu v Amadeovi

bylo to, že jeho první rolí v prvním angažmá na Brodwayi byla role v jiné Shafferově hře, a to ve hře Equus)

Díky roli v Amadeovii se sice musel naučit hrát na piano,

ale získal za ní nominaci na Oscara, v roce 85 obdržel cenu Donatelova Davida, ale hlavně ho

znal celý svět. Díky tomu, že při natáčení pobýval půl roku v Praze, zamiloval si jí jako svůj

druhý domov, po kterém se mu velmi dlouho stýskalo. Ačkoli i dál dokazoval že je vynikajícím hercem,

Amadeova stínu se už nedokázal zbavit. Obdržel několik nominací na Zlatý globus, je držitelem cen Emmy a Tony.

Svůj zatím poslední film natočil v roce 2008.

Většího uznání se ovšem ve filmovém, ale hlavně divadelním světě dostalo představiteli

Antonia Salieriho, syrsko - italskému herci Fahridu Murray Abrahamovi. Před Amadeem se objevil ve

filmech Serpico, Všichni prezidentovi muži nebo Zjizvená tvář. Pak přišel úspěch v Amadeovi,

Oscar za nejlepší hlavní roli, ale hlavně se začal naplno věnovat divadlu, a to ponejvíc v Shakespearových dílech.

Další velký herecký koncert předvedl ve filmu Jméno růže podle stejnojmenného románu

Umberta Eca. Nevyhýbal se ani rolím v parodiích (Poslední akční hrdina po boku A.Schwarzeneggera)

hororům (Mimic) akčním snímkům (Hra o přežití) nebo sci - fi (Star Trek). Díky své vizáži se uplatňoval hodně

v historických příbězích (Nostradamus, Noemova archa, Most osudu)

Českou stopu, krom herců v epizodních rolích,samozřejmě zanechali i dva velikáni

českého filmu, kameraman Miroslav Ondříček a kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.

Mimochodem, oba častí "účastníci" na Formanových dílech a jeho dobří kamarádi.

A co říct o hudební složce filmu? Asi vlastně nic, protože genialitu Mozartova díla

zná snad každý ....

Ještě jednu věc musím zmínit, protože bez ní by nebyl Amadeus tím čím je.

Alespoň pro nás Čechy .... Jasně, dabing! Naprosto skvělý výkon Jiřího Langmajera

a jeho místy až úchylný smích asi zůstane hodně dlouho po zhlédnutí filmu

divákovi v uších, stejně tak Boris Rösner dal do hlasu Salieriho všechen smutek, nenávist

i úlisnost dvorského intrikána.

A jedna moje fotka, která se váže k filmu. Když jsem vloni brouzdala uličkami mezi

Hradčanským náměstím a Pohořelcem, padl mi do oka tento dům. Prostě se mi zalíbilo jeho umístění

i vzhled, ale pořád to pro mne byl neznámý dům. Až po přečtení článku a Čerfa, a shlédnutí

filmu mi došlo, že je to dům, ve které Mozart ve filmu bydlel. Není ovšem totožný s jeho

opravdovým bydlištěm v Praze, tím byl dům na spodním konci Uhelného trhu.

Už je to tu zas ..... PROSINEC

A máme tu poslední hlasování a poslední měsíc minulého roku.

Tentokrát jsou fotky tak půl na půl co se týče takového toho "pravého" prosince,

a to proto, že trvalo hodně dlouho než se ukázal sníh, a venku to pak vypadalo opravdu zimně.

A jednu jsem si stáhla na netu, protože jsem se do ní, milujíc ohňostroje naprosto zamilovala.

Nejprožranější II ....

Něco z pondělí podruhé .......

Myslím, že zrovna dnes se trochu sluníčka bude hodit.

Nevím jak kde a u koho, ale tady je od rána mlha, hnus, prší, sněží

zkrátka děs hnusný zimy. Po těch třech sluníčkových dnech je to pěkná

šlupka mezi oči.

Pohrála jsem si se stínohrou ....

---

...... pokochala se sluníčkem ve vodě .....

...... nebo v korunách stromů ....

...... a podívala se na pár ledových krajek ....

(ale šíleně mne tam vytáčely ty suchý kopřivy)

Něco málo z pondělka .....

V pondělí jsem měla chození po ÚP jak v Ústí,

tak ve Třebové. Povídání a povídání, zcela zbytečné a

to samé i tady. Vzala jsem si sebou foťák, protože jsem věděla

že zpátky pojedu autobusem a asi bude čas se někde stavit a něco nafotit.

Byl krásný slunečný den, a tak mi ani ty zbytečný kecy nezkazily náladu.

Na autobusáku na reklamních stojanech byla docela zajímavá

námraza

---

Když jsem jí dofotila, optal se mne jeden pán co že mne tak zaujalo.

Tím že si za hledáčkem připadám jakoby neviditelná (samozřejmě subjektivně)

nějak mi nedochází že asi pro zbytek člověčenstva kolem vypadám jako cvok.

Dali jsme se do řeči a z pána vylezlo, že taky fotí. I když trochu jiný žánr než já,

možná i trochu kontroverzní, ale je na každém co se komu zdá že to stojí za zachycení.

Jelikož mi další spoj do Rybníka ujel, čekala mne zpátky cesta pěšky.

A ta došlo na o něco povyrostlé jmelí a jak jsem zjistila i na nový zárodek .....

...... na moje oblíbené pohledy do korun .....

...... a co dalšího mne zaujalo tak to zas příště.

Už je to tu zas ..... LISTOPAD

Předposledním hlasováním se dostáváme do měsíce

listopadu. měsíc je to povětšinou dosti ohavný, zatažený, blátivý, smutný.

Já doufám ale, že výběr mých fotek smutný není .....

Orchidej ....

Když jsem byla před skoro třemi lety s dcerou

vybírat nábytek a kuchyňské vybavení do jejího nového bytečku

v Brně v IKEA, přivezla jsem si odtamtud orchidej jménem Dendrobium nobile.

Krásně mi kvetla, a prospívala, ovšem pak mi jí popálil mráz

i když je to odrůda opravdu chladnomilná. Byl asi přece jen větší než na kolik

jí příroda zkonstruovala a hlavně, byl asi úplně jindy než je zvyklá (bylo to zas v květnu

je to měsíc nějaký tady u nás na ty pozdní mrazy prokletý) a chudinka dostala na frak.

Dostala se z toho, ale s podlomeným zdravím a dává se celou dobu do kupy. Ale

dává se evidentně dobře, protože jsem na ní objevila jeden stonek se třemi poupaty.

Letos jsem byla pro kuchyňské vybavení do nového bydlení se synem a co jsem

si krom několika drobností do kuchyně přivezla? Jasně, hádáte správně. Orchidej!

A to orchidej Dendrobium nobile č. 2. Chtěla jsem původně úplně jinou, ale ta

nebyla a tak jsem šáhla po téhle, s výraznou barevností.

A proč jí sem dávám až teď, měsíc po tom co jsem jí koupila? Protože jsem na nějaký čas

úplně ztratila chuť fotit. Nějak se mi najednou foťák znechutil. Navíc ještě do toho

přišla choroba a s ní bez jedné desetinky čtyřícítka horečka, pak tedy trochu slezla, nicméně

vysál ten týden opravdu intenzivních teplot a kašle ze mne chuť na cokoliv. Včetně jídla ....

Teprve včera jsem si řekla, že by to asi chtělo něco zas začít fotit, abych zas trochu naplnila archív

a tak jsem si vzala objektiv a k němu makro kroužek a šla jsem na tu mou krasavici.

---

Teď si říkám, jakej jsem byla blb, a neposlala si foťák na vyčištění. Už to potřebuje jako sůl

a nebyl by mi tak chyběl .... no budu to muset udělat stejně, protože cesta do Prahy

zatím nehrozí abych ho zavezla osobně do Nikona, a vyčistit si po třech letech intenzivní práce

už opravdu zaslouží.

Nejprožranější .....

Zapomenutí a znevažovaní .....

Když se řekne modrá krev, představí si většina lidí zhýralé a dementní

šlechtice, čili to co nám bylo po celou dobu komunistického režimu předkládáno v hodinách

dějepisu a v čem jsme byli utvrzování. Lidé, kteří parazitovali na svých poddaných, žili si v luxusu

a nemuseli pro to ani hnout prstem, zatímco se jiní plahočili aby oni mohli pořádat

opulentní hostiny. Jenže už nikdo neřekl, že to byli vynikající správci majetku

který byl, spolu s rodinou, vždy na prvním místě, že to byli donátoři české kultury,

a že jejich hlavním povahovým rysem byla velká pokora. Protože bez ní by nikdy

nedokázali přežít to, že ze dne na den přišli o všechno a že byli vyhnání ze země, pro kterou se

jejich předkové snažili dělat to nejlepší co mohli. Opovržení a perzekuce ze strany státu

a jeho představitelů, ale i od obyčejných lidí byli jejich denním chlebem.

Ale nikdy na svou rodnou zem i za všechna tato příkoří nezanevřeli a v první možné chvíli

se opět do ní navrátili, pokud zde nežili, nebo se okamžitě zapoili do politiky aby mohli dál pomáhat

tak, jak jim to velí rodová čest.

O tom všem vypráví nový český dokument Modrá krev, kterým provází

hrabě František Kinský a který představuje divákům osudy a členy těch nejznámějších

původních českých šlechtických rodů, které zde zůstali po bitvě na Bílé Hoře. Zajímavý pohled

do životů nejvyšší šlechty, kterým se jako červená nit táhne víra, pokora, láska k zemi, soudržnost

a umění držet pospolu a pomáhat si navzájem v těžkých chvílích a povinnosti spravovat majetek

jim svěřený. Jak řekl sám František Kinský v rozhlasovém

vysílání : " Moje osobně není nic, jen pár drobností, všechno vždy patřilo a patří rodině,

a pro ní to spravuji. Až přijde můj čas, převezme správu majetku pro rodinu zase můj syn. A tak to vždy chodilo

a tak tomu bude navždy "......

Dílů bude pět, vysílají se na ČT 2 a jako první se představili Kolowratové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/416235100131003-kolowratove/

následují Czernínové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/414235100141001-czerninove/

po nich Schwarzenbergové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/415235100131002-schwarzenbergove/

Další v řadě budou Sternergové a Lobkowiczové.

Zapomenuté na konci cesty ....

Nejzvědavější ....

Romantika, to je moje .....

Dívám se na strop kde sluníčko vykresluje různé obrazce a je mi nádherně....

Aby taky ne, po tak krásném milování....

"Zbožňuju milování s tebou"

....tak to říká můj guru, můj učitel který mne provází milováním po cestách po kterých jsem ještě nikdy nešla, a to už je mi sakra nějaký ten pátek.

"Hmm, to mi ještě nikdo neřekl...."

"Protože neměl možnost ještě nikdo  vychutnávat tvoje zrání tak jako já!"

"No mě milování s tebou taky chutná, ne že ne....!"

Protahuju se a je mi jako..."Tváříš se jako kočka která právě vypila misku smetany" . Sakra, on snad čte moje myšlenky či co? Přesně tak se cítím, jako spokojená namlsaná kočka. Aby ne, to co předcházelo bylo zase něco úplně jiného. Každým dalším setkáním se znovu učím poznávat další a další taje milování. Ale dnešní začátek byl opravdu, no....nevšední? Tak ono vařit kávu a při tom se milovat na pultu hned vedle se nestává často. Tedy mě už vůbec....

Od teď už nikdy nebudu vařit kafe aniž bych necítila jeho ruce které mne hladí a které ze mne s naprostým klidem sundavají jeden kus oblečení za druhým. Při tom slyším, jak i on ze sebe rychle svléká triko a kalhoty a najednou je ve mě. Něžně ale i pevně. Pokaždé mne překvapí jak skvěle do sebe pasujeme. Zaplní mne do nejmenšího místečka, ale zároveň tak, že to nebolí. Chvilku je v klidu ale pak začne jízda, a za chvíli jsem ráda že se vůbec držím na nohou.... V tom okamžiku mne opustí, otočí mne k sobě tváří a vysadí na pracovní pult. A bez problémů pokračuje dál. Vedle mne se vaří voda, hrnky nadskakují a já přestávám vnímat svět kolem sebe....

"Chci tě nahoře a budeš nahoře!" poručí si a odchází nahoru po schodech do ložnice. A já jdu za ním, abych splnila každé jeho přání do puntíku.

Chvíli se milujeme jako kdyby se skrze mne snažil zkrotit nesedlaného koně, chvíli je jak kocour a zakousne se mi jemně zezadu do krku....pak mne zcela uzamkne do svého těla tak že se nemohu hnout a sotva dýchám. A je zvláštní, že mi to vůbec nevadí. Naopak ta nemožnost se hnout, to spoutání jeho rukama mne ještě víc vzrušuje. Když si myslím že už mne nic nepřekvapí najednou mne jemně olízne ruku a lehce na ní foukne....je to něco úžasného a pak se pomalu přesunuje na různá místa mého těla a postup se opakuje, olízne a lehce foukne....běhá mi z toho mráz po zádech ale přitom chci ještě víc, nejraději bych kdyby mne celou namočil do rosy a pak jemně foukal, jak když matka fouká dítěti na bolístku.

Je skvělý učitel a průvodce, který dokáže ze mne dostat všechno to co bylo až do teď skryté, o čem jsem ani nevěděla že toho jsem schopná. Naučil mne i mít ráda své tělo, které jsem do té doby ne zrovna ráda ukazovala. Naučil mne hrdosti na to že jsem žena s velkým Ž.

"Na co myslíš?"

Otočím hlavu a setkám se s jeho očima....

"Na to co jsi všechno se mnou dokázal, co všechno si ve mě probudil"

"Nikdy bych nevěřila že něco takového dokážu vydržet, že neexploduju hned na začátku"

"Vždyť ti říkám, že zraješ a já si to náramně užívám..." No není sám kdo si to užívá....

Tak není to krásné když tohle řekne muž ženě?

Jo romantika, to je holt moje.......

P.S. Tahle povídka je čistá fikce a iluze !!!!! Tudíž prosím nespojovat s mým životem. Vznikla kdysi dávno v horečnatém obluzení moribundusem (ostatně jako pár básní) kdy jsem si říkala jestli bych dokázala napsat něco i lehce erotického jako třeba Collinsová či jiné spisovatelky píšící romány pro ženy. Nikdy jsem neměla pro ní tady na blogu využití, až teď se mi hodila pro téma žití v iluzích, protože sama je jen jednu velkou iluzí......

Druhé olédnutí za rokem 2016 .....

Podíváme se na druhou část mého loňského fotoroku. To už

byly krásné teplé dny a od bazénu mne dokázalo dostat jen máloco.

Jedině snad nějaký pěkný výlet nebo cesta do Prahy a na chatu.

Těch výletů se opravdu pár podařilo, a hned ten první ve mě zanechal

úžasný a silný dojem kdy jsem se musela sklonit před krásou přírody a jejího

souznění s krásnou hudbou .....

ČERVENEC

1.7.16

Hned první červencový den jsme vyrazili se synem a jeho dnes už ex na výlet

do Macochy. Přiznávám, že jsem tohle místo ve svých 55 letech navštívila poprvé.

Se školou jsme jezdili do krasu Českého tudíž do Koněpruských jeskyň a Moravský

byl pro nás něco nesmírně vzdáleného. Byla jsem nadšená, ostatně to jsem pokaždé

když se mi poštěstí vypadnout někam do pryč a pokud je to tam, kde jsem nikdy nebyla

o to jsem šťastnější. Prolezli jsme Punkevní jeskyně, byla to krása, ale nikdy nezapomenu

na výhled který se otevře když člověk vyleze na dně Macochy. Nádhera zcela zvláštního

a ojedinělého světa spolu s velebnými tóny hudby to je věc, která mne odzbrojila

a donutila k pláči. Hodně spontánímu .....

SRPEN

22.8.16

V srpnu jsem se na víc jak týden uhnízdila na chatě. I tady jsem si vymýšlela místa

na výlety kde jsem buď ještě nikdy nebyla, nebo jsem tam byla už před hodně

dlouhou dobou. Místem, které jsem nikdy nenavštívila, ale vidím ho co cestu tam a zpět

jsou Černolické skály. A tam vedly moje kroky. Je to soustava skal která sice z dálky vypadá jen jako pár

malých skalek, ale když přijdete k jejich úpatí, zjistíte že se nad vámi tyčí do výše jednoho

šestipatrového paneláku. Obešla jsem si je po úzké skalí římse a vylezlana vrcholek jedné

skály. Tam jsem se utábořila a kochala se pohledem do širého okolí .....

ZÁŘÍ

24.9.16

Při srpnové návštěvě jsem se domluvila s kamarádem, že mi nechá svůj starý Zenit a

jasně! se starým manuálním objektivem! Jelikož jsem nevěděla kdy moje kroky

opět do Prahy povedou domluvila jsem se s mamčou, že se mi u něj v obchodě pro aparát staví.

Byla jsem celá na trní a tak když jsme byly s dcerou v Praze na otočku vyzvedla

jsem si to malé velké překvapení. Velké proto, že ten objektiv je tak malý.Čekala jsem

tak nějak zase Helios, ale tentokrát to byl maličký objektiv Industar 50 mm.

A jak jinak, musela jsem ho hned doma vyzkoušet .....

ŘÍJEN

30.10.16

Při téhle říjnové procházce jsem si zase zkoušela různé fígle

a možnosti nastavování aparátu a díky tomu si pěkně vyhrála. Brouzdala jsem

zlatými bukovými partiemi zdejších lesů a používala i různé objektivy. Prostě takový

zkušební den pro všechno. Když jsem došla k přehradě, najednou se mihnul barevný

blesk a usadil se na větvi sklánící se nad vodou. Ledňáček! Ta potvora co si tu ze mě

dělá srandu už několik let a vždycky mi frnkne pře nosem. Tentokrát zlomyslně počkal

až přezbrojím objektiv a dovolil mi vyfotit jednu jedinou fotku .....

LISTOPAD

15.11.16

V půlce listopadu se teprve počasí začalo měnit ze stále teplých dní

na dni studené. Dokonce jemně nasněžilo a tak stále ještě kvetoucí růže dostaly bílý

krajkový závoj. A na dlouhou dobu to také měl být jediný sníh který se na závěr

toho loňského roku ukázal. Opět jsem nasadila Industar a šla fotit detaily, protože

na ně je naprosto jedinečný .....

PROSINEC

3.12.16

Posledním výletem loňského roku byla cesta do Dolních Rakous za čerty.

Původně se mnou měla jet dcera, ale ta ze zdravotních důvodů nemohla a tak jí zastoupil

synátor. V plánu výletu byla návštěva městečka Dürstein a zdejšího hradu a kláštera,

Kittenberských zahrad a příhraničního městečka Retz. Netušila jsem, že bych mohla mít takové štěstí

jako před dvěma roky ve Vídni, že totiž bude zase krásný, teplý a slunečný prosincový den. Byl, a já

si ho ožívala se vším všudy. S výhledy do údolí Wachau kde majestátně plyne Dunaj, na

vinice a vinařství a nakonec i na starobylý zvyk Pochodu Krampusů .....

Tak takový byl můj loňský rok, letošní přinese hodně změn v životech celé naší rodiny.

Mě přinese, pokud budu v pořádku, znovu výlet do údolí Wachau tentokrát ale pěkně lodí po Dunaji,

znovu do tentokrát letně rozkvetlých Kittenbersých zahrad a do kláštera v Melku. Snad i nějaký ten pobyt na chatě

abych si zase mohla někam zajet kde jsem nebyla. Případně ještě nějaký poznávací výlet.

Řekla jsem si totiž, že pokud to bude jen trochu možné, budu poznávat krásná místa u sousedů.....

Ohlédnutí za rokem 2016 ....

Nerada se ohlížím v některých věcech zpátky. Buď proto, že není

proč, protože nebylo zrovna o co stát, nebo proto, že mne ohlédnutí zpátky

velmi bolí. Z toho důvodu většinou ani nebilancuji uplynulé roky.

Ale .... tentokrát udělám výjimku protože jaksi nemám žádné nové fotky do

článku a nakonec když jsem ten minulý rok brala letem světem fotek, nebyl

zas až tak špatný.

LEDEN

22.1.16

Ke kulatinám jsem si udělala radost a rodince jsem navrhla aby se mi složili na dárek

který bude pro mě užitečný. Tím dárkem byl objektiv Tamron 70 - 300 mm s telemakrem.

Sice narozky mám až o měsíc později, ale v lednu mi ho kamarád dovezl z brněnského

Megapixelu. Tedy on byl vlastně tím hadem našeptávačem, který mne na něj přivedl....

Za krásného slunečného dne jsem tedy dárek vzala a šla zkoušet. Tenhle pohled do kraje

mám moc ráda, a tak jsem samozřejmě musela vyzkoušet přiblížení jakým tento objektiv disponuje.

ÚNOR

14.2.16

I v únoru mi přibyl do fotovýbavy nový objektiv. Tedy nový, jak se to vezme.

Došla mi konečně redukce na manuální objektiv Helios 44M o který jsem připravila

manželův starý Zenit a já ho tak mohla začít používat na digitálním aparátu.Takže vlastně

to je takový staronový objektiv. A já se beznadějně zamilovala do nádherného bokehu

tohoto starého skla a do focení starými skly vůbec .....

BŘEZEN

18.3.16

Na zámku v Litomyšli začala nová zámecká sezóna krásnou výstavou

květinových aranžmá, která pro zámek vytvořilo a vytváří osazenstvo litomyšlských školek

a zahradnické školy. Zároveň se otevřel první prohlídkový okruh. Kdysi jsem na zámku

v Litomyšli byla, a to paradoxně na výletu se známými, kteří jezdili část své dovolené

trávit k nám na chalupu a i z ní vyjížděli na různé výlety. Kde bych tehdy tušila, že díky

tomu že o tuhle chalupu přijdu, se nakonec z Prahy odstěhujeme a Litomyšl bude dalším

nejbližším větším městem a dcera zde nakonec zapustí kořeny .....

DUBEN

30.4.16

A Litomyšl podruhé. Poslední dubnový víkend patří tradičně zahájení Lázeňské

sezóny Lázní ducha. Vydaly jsme se na ní opět s dcerou, ona už počtvrté, já podruhé, ale

tentokrát to bylo hodně nahnuté protože do posledních dní bylo zima a neustále pršelo,

ale pak asi tři dny před zahájením se udělalo přímo přepychové počasí a tak jsme ztrávily

krásný den v prvorepublikovém ovzduší ......

KVĚTEN

7.5.16

První z loňských výletů. Vůbec nevadilo že jsem byla jako náhradník, hlavně že se

vydařil. Jela jsem totiž se synem a hromadou jeho i mých známých místo jeho expřítelkyně

na výstavu Titanic. Výstava byla skvělá, stejně jako následná procházka po Praze na které

všichni trvali. Bodejť ne, byl nádherný květnový voňavý den, sluníčko svítilo na plné pecky

a předemnou se zároveň otvíral první delší pobyt jak v Praze tak na chatě. A tak pohled na Malostranské

střechy z hradních zahrad byl přímo magický .....

ČERVEN

5.6.16

Byť jsem se v červnu dostala jak na chatu, tak tady po procházkách, dokonce jsem absolvovala

skvělý koncert Mekiho Žbirky ve Třebové, fotka kterou jsem zvolila na červen je

záznamem velkého (ne)vítězství. Když jsme zase v lednu s Bobešem skončili kvůli nemoci a následné

dehydrataci na kapačkách a to na dva dny, a odcházeli domů se sedmi kily ne zrovna živé váhy,

nikdy by mne nenapadlo že v červnu už budeme stát ve výstavním kruhu. Sice jsme jako na potvoru

vyfasovali toho nejpřísnějšího ze všech rozhodčích a nedostali ani jeden titul, to že jsme

se tam ocitli bylo zatím ale to největší výstavní vítězství z celou Bobešovu výstavní kariéru .......