Áááá, Amadeus .....

K úctyhodným 85. narozeninám režiséra Miloše Formana připravila

Česká televize do vysílání pár jeho filmů. Nebezpečné známosti mne moc

nezaujaly, zkoušela jsem dokonce před lety číst i knižní předlohu, ale odložila jsem jí velmi záhy.

Konkureční film na stejné téma s Johnem Malkovichem a Michel Pffeifer

udržel mojí pozornost asi půl hodiny, a Colin Firth v roli Valmonta, byť velmi švihácký

a svůdný, to nedokázal ani pět minut.

Přelet nad kukaččím hnízdem, Formanův asi nejlepší americký film, je už něco hodně jiného.

Ale patří k několika filmům, které se mi líbí opravdu velmi, ale snesu je vidět tak akorát

dvakrát. Protože jsou pro mne natolik silné, že je dost těžko snáším psychicky. To je třeba případ

filmu Zelená míle anebo právě Kukaččího hnízda.

Ale kterému filmu nikdy při jeho repríze neodolám, tak to je jasné z titulku článku.

Ano, Amadeus je pro mne vždy naprostá lahůdka. 160 minut které nedovolí člověku vydechnout

a geniální Mozartova hudba způsobí, že vám uplynou strašně rychle, dřív než by jste si možná přáli.

Byť se jedná o fikci, věčný souboj mezi genialitou a těžkopádností, závistí a malostí a touhou po moci

provází naše životy dodnes. Jak moc Saleriho chápu v jeho dilema milovat či nenávidět toho

obscéního floutka, který s takovou lehkostí a genialitou sype z rukávu jednu krásnější

skladbu za druhou. Byť on je tím kdo si odnáší palmu vítěze, je tvrdé poznání jak těžce on

skládá,zatímco jeho protivník má nápadů tolik, kolik se za celý život nedá ani stihnout.

Vědomí toho, že nebýt dvorských intrik, které zaráží Mozarta v jeho rozletu,

on by zůstal daleko na chvostu v pomyslném souboji mezi jím a Mozartem. A tak

dál prohlubuje svoje muka navštěvami každého nového Mozartova díla a dál proti němu intrikuje ....

Ovšem každý film stojí a padá také s hereckými výkony. A to platí i Amadeovi.

Svou opravdu životní roli, která nakonec zastínila všechny jeho další role dostal v Amadeovi

americký herec Tom Hulce (6.12.53 Wisconsin. Možná určitou předpovědí jeho úspěchu v Amadeovi

bylo to, že jeho první rolí v prvním angažmá na Brodwayi byla role v jiné Shafferově hře, a to ve hře Equus)

Díky roli v Amadeovii se sice musel naučit hrát na piano,

ale získal za ní nominaci na Oscara, v roce 85 obdržel cenu Donatelova Davida, ale hlavně ho

znal celý svět. Díky tomu, že při natáčení pobýval půl roku v Praze, zamiloval si jí jako svůj

druhý domov, po kterém se mu velmi dlouho stýskalo. Ačkoli i dál dokazoval že je vynikajícím hercem,

Amadeova stínu se už nedokázal zbavit. Obdržel několik nominací na Zlatý globus, je držitelem cen Emmy a Tony.

Svůj zatím poslední film natočil v roce 2008.

Většího uznání se ovšem ve filmovém, ale hlavně divadelním světě dostalo představiteli

Antonia Salieriho, syrsko - italskému herci Fahridu Murray Abrahamovi. Před Amadeem se objevil ve

filmech Serpico, Všichni prezidentovi muži nebo Zjizvená tvář. Pak přišel úspěch v Amadeovi,

Oscar za nejlepší hlavní roli, ale hlavně se začal naplno věnovat divadlu, a to ponejvíc v Shakespearových dílech.

Další velký herecký koncert předvedl ve filmu Jméno růže podle stejnojmenného románu

Umberta Eca. Nevyhýbal se ani rolím v parodiích (Poslední akční hrdina po boku A.Schwarzeneggera)

hororům (Mimic) akčním snímkům (Hra o přežití) nebo sci - fi (Star Trek). Díky své vizáži se uplatňoval hodně

v historických příbězích (Nostradamus, Noemova archa, Most osudu)

Českou stopu, krom herců v epizodních rolích,samozřejmě zanechali i dva velikáni

českého filmu, kameraman Miroslav Ondříček a kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.

Mimochodem, oba častí "účastníci" na Formanových dílech a jeho dobří kamarádi.

A co říct o hudební složce filmu? Asi vlastně nic, protože genialitu Mozartova díla

zná snad každý ....

Ještě jednu věc musím zmínit, protože bez ní by nebyl Amadeus tím čím je.

Alespoň pro nás Čechy .... Jasně, dabing! Naprosto skvělý výkon Jiřího Langmajera

a jeho místy až úchylný smích asi zůstane hodně dlouho po zhlédnutí filmu

divákovi v uších, stejně tak Boris Rösner dal do hlasu Salieriho všechen smutek, nenávist

i úlisnost dvorského intrikána.

A jedna moje fotka, která se váže k filmu. Když jsem vloni brouzdala uličkami mezi

Hradčanským náměstím a Pohořelcem, padl mi do oka tento dům. Prostě se mi zalíbilo jeho umístění

i vzhled, ale pořád to pro mne byl neznámý dům. Až po přečtení článku a Čerfa, a shlédnutí

filmu mi došlo, že je to dům, ve které Mozart ve filmu bydlel. Není ovšem totožný s jeho

opravdovým bydlištěm v Praze, tím byl dům na spodním konci Uhelného trhu.