Určitě to každá máma, která má dceru zná. Tu větu " Mamí, já chci Barbínu
a nějaké oblečky na ní ". A co teď. Dnes je to všechno už úplně jiné, ale v době
kdy tohle pronesla moje dcera byla Barbína (ta pravá od Mattela) hodně nedostatkové zboží
a oblečky na ní rovněž. Oboje se samozřejmě dalo koupit v Tuzexu, ale pamětníci
vědí jak trapné to bylo když musel člověk jednat s vekslákama. Další možností bylo nechat si od
někoho kdo pravidelně jezdil do zahraničí si panenku nechat přivézt.
Tuhle druhou možost jsem zvolila já a poprosila kamaráda hudebníka jestli by mi pro dceru
jednu s minmální výbavou jako dárek k narozkám dovezl. A aby nebyla jen chudým dárkem
našila jsem podle různých speciálů Burd nejdřív jen jedny svatební šaty a pár sukýnek,
a později, když jsem k jiným narozeninám dceři koupila ještě dvě další (na inzerát který dala na sídlišti
jedna maminka. Když jsem tam přišla, zjistila jsem že její dcera má těch panenek asi dvacet)
výbava se ještě zvětšila. Po přestěhování sem, ještě dostaly panenky svůj domeček, který jsem
dceři pro ně udělala a byly tou nejfrekventovanější hračkou.
Před pár dnyjsem vytáhla bednu kterou jsem jí kdysi upravila jako úložný box pro panenky a oblečení
a sama se divila, co všechno jsem jí vlastně našila....
A tak se teď tak trochu zas budu chlubit. Vlastně..... vždyť mám ve znamení že jsem kreativní génius! 
Ty prostřední svatební nejsou ty první, tyhle přišly až o dost později
