Určitě to každá máma, která má dceru zná. Tu větu " Mamí, já chci Barbínu
a nějaké oblečky na ní ". A co teď. Dnes je to všechno už úplně jiné, ale v době
kdy tohle pronesla moje dcera byla Barbína (ta pravá od Mattela) hodně nedostatkové zboží
a oblečky na ní rovněž. Oboje se samozřejmě dalo koupit v Tuzexu, ale pamětníci
vědí jak trapné to bylo když musel člověk jednat s vekslákama. Další možností bylo nechat si od
někoho kdo pravidelně jezdil do zahraničí si panenku nechat přivézt.
Tuhle druhou možost jsem zvolila já a poprosila kamaráda hudebníka jestli by mi pro dceru
jednu s minmální výbavou jako dárek k narozkám dovezl. A aby nebyla jen chudým dárkem
našila jsem podle různých speciálů Burd nejdřív jen jedny svatební šaty a pár sukýnek,
a později, když jsem k jiným narozeninám dceři koupila ještě dvě další (na inzerát který dala na sídlišti
jedna maminka. Když jsem tam přišla, zjistila jsem že její dcera má těch panenek asi dvacet)
výbava se ještě zvětšila. Po přestěhování sem, ještě dostaly panenky svůj domeček, který jsem
dceři pro ně udělala a byly tou nejfrekventovanější hračkou.
Před pár dnyjsem vytáhla bednu kterou jsem jí kdysi upravila jako úložný box pro panenky a oblečení
a sama se divila, co všechno jsem jí vlastně našila....
A tak se teď tak trochu zas budu chlubit. Vlastně..... vždyť mám ve znamení že jsem kreativní génius! 
Ty prostřední svatební nejsou ty první, tyhle přišly až o dost později
Moc se mi líbí ty šaty
OdpovědětVymazat[1]: Tak co si budem říkat, Barbíny jsou takové princezničky, takže ty prostě chtějí nějaký romantický šatečky.... Mě jsou ale mnohem bližší ty šusťákovky. už proto, že dceři jsem ušila skoro totožnou. Ušila jsem je komplet celé rodině. Od muže,až po panenky
OdpovědětVymazatTeda, to je krásný, některý jsou přímo luxusní.
OdpovědětVymazatTeda Vendy, já zírám. A samozřejmě i chválím. Také jsem dceři šila na barbíny, dokonce jsem pletla svetry, ale tolik šatiček a dalších modelů jsem nikdy nevytvořila. Přemýšlím, jak se jmenoval ten mačkaný šust'ák, který byl velký hit. Měl nějaký název, na který si nevzpomenu.
OdpovědětVymazatTak to teda klobouk dolů, ale vážně Šaty jsou parádní, ale ty "šusťáky", to také určitě nebylo nic jednoduchého. Fakt šikulka
OdpovědětVymazatKrásne šatočky verím, že aj po rokoch urobia radosť
OdpovědětVymazatPáni, tak to tedy klobouk dolů! Já jsem jako věděla, že ty máš ty ruce šikovný a tvoje tvoření je toho důkazem, ale tohle je úplně něco jiného a mně se to hrozně moc líbí!
OdpovědětVymazatVendy, proč nejsi návrhářkou ? Kdybych měla mezi 30 - 40 lety, tak by se mi líbily černé šaty v první řadě první foto Ve třetí řadě se mi líbí ten pohodlný styl, který mám ráda No, šusťákovky jsou suprové, já jsem si po 90 roce koupila smetanové s nenápadnými růžovými proužky (ještě nejaká barva tam byla )v sekáči, až doma jsem si všimla, že je to značka Versace Tvoje vnoučátko bude od babičky vyšŇořené jako princátko
OdpovědětVymazatKlidně by ses mohla živit jako módní návrhářka, Vendy, nebo aspoň jako dámská krejčová.
OdpovědětVymazatDávám palec nahoru. Líbí se mi tyto titěrnosti.
OdpovědětVymazatMěla bys své fotky oblečků poslat do módního časopisu, opravdu jsou jak z Tuzexu.
OdpovědětVymazatVendy, už jsem šatičky obdivovala v klubu. Jsou skvělé! Moje dcera měla barbínu od kamarádky, která měla příbuzné v Německu. Trochu jsem na ní háčkovala a pletla, ale vyřádila jsem se až teď s vnučkami. Ju a jsem moc ráda, že je Bobeš v pořádku
OdpovědětVymazat[12]: A to není ještě všechno, nedávala jsem další pokusy jako legíny, pletený komplet svetr a legíny a háčkované šatečky a kabátek od maminy.A pár modelů skončilo v koši, protože byly dělané na jednu z nich, která se rozpadla a na ty ostatní nešly obléknout.
OdpovědětVymazat[11]: Dneska už to nikoho nezajímá, může si každá máma těch oblečků koupit hromady a z krásných materiálů. Já to šila ze zbytků látek co jsem měla k dispozici, ze záclon apod.
OdpovědětVymazat[10]: Jak říkám pořád, od muže je to pro mne ta největší pochvala. Tedy až po rozzářených dětských očích
OdpovědětVymazat[9]: Tak tohle už za mne navrhnul někdo jiný Spíš to šití. Já byla rodinná krejčová, když jsme se odstěhovali, tak jsem tady pro jednu paní tyhle oblečky šila i na kšeft, pak mi i lidi psali a ještě chvíli jsem to dělala i já sama. Hlavně byl vělký úspěch s kloboučky. Ty se nikde koupit nedaly, ani v zahraničí.
OdpovědětVymazat[8]: Mě navrhování nebaví, mě baví skládat barevnosti. Na hrabáku se dřív daly koupit parádní značkové kousky. Uvidím, ale ona dcera bude mít od přítelových sester takových věcí, že asi nebude těch šicích služeb moc zapotřebí. Ale něco už v oku mám a uvidím jak se to povede.
OdpovědětVymazat[7]: No vidíš, a to jsem ještě té panence s tím dlouhým copem dělala novou paruku. Dcera jí chudinku jednou v záchvatu vzteku ostříhala a on ten silon lety strašně chuchvalcuje a je takový blé. Tak jsem musela ostříhat zbytky do hola, a využít poslední z příčesků pro panenky který jsem si někdy před 40 lety koupila v hračkářství. Vidíš, zachoval se dodnes!
OdpovědětVymazat[7]: Mě taky nechtěli kupovat autíčka....a nutili mi panenky, kočárky a pokojíčky. Dozrála jsem k nim až teprve když jsem začala tvořit pro dceru.
OdpovědětVymazat[5]: Ale paradoxně mne bavili nejvíc. Hlavně vymýšlet ty kombinace
OdpovědětVymazat[4]: Já plést neumím, tak to občas zastoupila mamina. Ale mimo jiné, když jsem dělala v té bedně pořádek, tam má dcera hafo pletených věciček od mamči na ty úplně malý bakelitový nebo gumový miminka. Ona je na tohle naprostej blázen. Čím menší panenka tím lepší pro ní.
OdpovědětVymazat[16]: Jsi prostě šikovná, Vendy.
OdpovědětVymazatA už zase sedím s otevřenou pusou a tak trochu závidím
OdpovědětVymazat[23]: To mě moc těší, že se ti tu zalíbilo
OdpovědětVymazat[13]: Taky mě jednou nepříjemně překvapilo, že barbíny nejsou stejné. Měla jsem od vnuček jednu s utrženou hlavou abych podle ní háčkovala a pletla. Když jsem další várku holkám dovezla, na nové barbíny to nenavlékly
OdpovědětVymazatPařížská přehlídka...
OdpovědětVymazatTahle panenka mne ani moji dceru nikdy nenadchla. jestli to bylo tím, že na sídlišti Katka kamarádila více s klukama, kterých tu bylo více nebo tím, že měla doma dva bratry....Panenky měla, ale spíše miminka, o které mohla pečovat a vozit je v kočárku. Vozit v kočárku dospělou hubenou slečnu s vyvinutým hrudníkem ji naštěstí nelákalo. Jinak ale jsi opravdu kreativní. A tuzexové bony nám přímo do fabriky nosil jeden ze synů místního známého právníka. A nejen bony, ale přímo i objednané zboží. bylo z toho i vyšetřování, ale my jsme to krásně sehráli. Jedna kolegyně dokonce vyšetřovatelům na otázku, proč kupuje kafe v tuzexu odpověděla dost příkře, že až takové kafe budou prodávat v obchíodě, tak nebude kupovat v tuzexu. Neměli na to co říct.
OdpovědětVymazatHele, je to paráda a jsi moooooc šikovná! K tomu není potřeba nic dodávat
OdpovědětVymazat