31 prosince 2011

Lepší nebo horší?....

31. prosinec je můj nejmíň oblíbený den v roce. Vlastně ten den nemám vůbec ráda. No dobře, já ho přímo nesnáším... Bývaly doby, ale to už je hodně dávno, kdy byl pro mne opravdu vyvrcholením roku, třešničkou na dortu a těšila jsem se na něj už od začátku podzimu. Leč to bylo v době kdy jsem byla ještě mládě, a jezdila na Silvestry k nám na chalupu. Co rok, to Silvestr jinde, s dobrou partou lidí a i ti neznámí se brzy stali známí.
Když skončila doba mé svobody a já se vdala, slavili jsme Silvestry se sousedy nebo s přáteli trochu komorněji, u nich nebo u nás doma. Ale i to bylo fajn a i na to jsem se těšila.
Všechno skončilo našim přesídlením z Prahy na ves. Ještě dva tři roky se slavil Silvestr se známými sousedy v některé z místních hospůdek, pak pomalu začal zájem opadat až do doby kdy se všichni stáhli do svých ulit, a začali trávit Silvestry před obrazovkami televizí. Pozvání k oslavě u nás doma, jak jsme byli zvyklí z Prahy je vyvádělo dost z míry a rozhodně ho zamítali s tím, že se to NEHODÍ.... Nevím proč, zřejmě jim přípitek a ohňostroj uprostřed silnice připadal zábavnější. A od té doby jsem ten den čím dál tím víc nesnášela. Já jsem šílenej extrovert, musím mít pořád kolem sebe kupu lidí s kterými se pobavím, zasměju a je mi fajn. Najednou jsem se dostala do situace kdy kolem mne není nikdo, vzduchoprázdno....Tedy je kolem mne rodina, jenže co si budem povídat, když je okolo mne neustále celý rok, ráda bych se pobavila alespoň ten jeden jediný den s někým jiným...

Ale jak, když všichni naši kamarádi a přátelé zůstali v Praze a tady žádné ani za ta léta nemáme ?...Bydlíme v místě, kde je vrcholem (ne)vkusu dvojice Eva a Vašek. Kde všichni padají smíchy při produkcích různých imitátorů. Je to smutné, ale je to tak. Dřívější společenský život na vsi vzal za své, každý si hraje na svém písečku a nemá zájem o nic kromě něj...
Chybí mi pospolitost lidí které jsem znala když jsme bydleli v Praze, lidí, kteří když jsem měla na Silvestra službu na výměnících si vždycky našli chvilku a při společných přípitcích mi poděkovali za to, jak se jim pěkně starám o to aby měli teplo a teplou vodu, lidí kteří ač mne moc neznali, vždycky mě přizvali k sobě. Je pravda, byla ta služba trošku náročnější, protože těch výměníků na obchůzku bylo dost a těch přípitků taky, ale šlo to od srdce.
Pomalu ale jistě jsem si vybudovala alergii na tenhle den, protože mne nebaví jelikož se to žádá a všichni to dělají, sedět u televize a koukat na stokrát reprízované pořady a filmy, dívat se na třeskutý novácký humor v estrádách se stále stejnými tvářemi a přikusovat k tomu chlebíčky a zapíjet je vínem. Jenže když se doma zmíním o tom, proč to vlastně všechno dělat, nebo proč tedy alespoň někam neodjet jinam vždycky narazím u muže na bariéru typu "Všichni to tak dělaj, tak mi taky".
A navíc slavit odchod něčeho co vůbec za nic nestálo aby se to přehouplo do dalšího něčeho co bude stát ještě za větší prd?
Nevím, asi jsem divná, možná toho chci moc, ale nesnáším stereotypy. Jenže bohužel žijem tam kde jsou stereotypy dosaženým vrcholem životů....
Každého 31.prosince je mojí touhou zalést někam hluboko, s dobrou knihou a skleničkou dobrého vína, jít spát kdy se mi chce a dělat si co se mi chce. Jenže vždycky to dopadne tak, že se muž urazí když nechci jeho chlebíčky, když se nechci dívat na ty nablblé televizní programy, když si chci jít lehnout dřív než je půlnoc, protože jsem po celém dni uklízení, vaření a jiných domácích prací které se musí dělat Silvestr nesilvestr unavená. Protože je prostě SILVESTR a MUSÍM se bavit.....


28 prosince 2011

Poučky prapředků jsou nevyčerpatelná studnice....

Takže opět jedna super poučka, kterou naši předkové nám ženám vdaným, či se na vdavky chystající zanechali......Úžasný,Překvapený!!!!!!


No nebyli sladcí, ti naši prapředci ???

Kam sakra vždycky zmizej?....

To že má zásuvka dva otvory kam se strkají kolíky ze zástrčky je vidět hned na první pohled. I na ten druhý a na další. Ale to platí u zásuvky na KTEROU je vidět. Dalo by se předpokládat že to tak bude i u těch které jsou nějakým způsobem méně přístupné. Tedy to, že mají dva otvory. Ale ouha ! Tady totiž vždycky, alespoň já určitě, tvrdě narazím. Potřebuji - li do takové zásuvky něco zasunout ony otvory zmizí. Prostě nejsou tam. Šmrdlám zástrčkou všemi směry a zkouším a zkouším a nic. Prostě se někam vypařily, zmizely, jsou fuč!
A teď co. Většinou jsem tak zkroucená že mne začnou chytat křeče do různých svalů a ne tiše, ale dost nahlas kleju. Takže se zkroutím ještě víc, nebo protáhnu ruku škvírou kterou by se dal protáhnout papír a šmátrám, hledám a nakukuji kde ty zatracený otvory jsou, tedy pokud tam jsou. A ono jo! Vítězoslavně tedy vezmu zástrčku do ruky, namířím kolíky tam kde jsem buď viděla nebo nahmatala otvory a......no samozřejmě, zmizely!

Vůbec největší lahůdkou jsou zásuvky s otvory našikmo, s těmi bojuji opravdu dlouho a tvrdě...
Nakonec po dlouhé době se podaří to, o co se s vypětím sil snažím, a zástrčka přece jen vklouzne tam kam má. Ale při další nutnosti jí tam zasunout se opět rozhoří nesmiřitelná bitva. Já versus zásuvka. Takže mi prosím pomozte a řekněte mi KAM SAKRA VŽDYCKY ZMIZÍ ????

26 prosince 2011

Velké hlasy.....Barbra Streisand

Skvělá herečka, ještě lepší zpěvačka a dobrá režisérka. To všechno v sobě spojuje dnešní Velký hlas, americká zpěvačka Barbra Sterisand. Mám ráda její nádherný hlas a miluju jí v roli Katie Moroskyové ve filmu Takoví jsme byli.... Zdárně v něm sekundovala Robertu Redfordovi a i když to byla dvojice trochu ve stylu Kráska a zvíře, jen tedy obráceně, v některých scénách byla přímo nádherná. V Hello, Dolly je pro mne prostě nepřekonatelná a každou další inscenaci a hlavně výkon v hlavní roli musím neustále porovnávat s tím jejím. Funny Girl (mimochodem její první film) kde měla za partnera dalšího velmi charizmatického herce Omara Sharifa nebo pokračování Funny Lady. I když těch filmů nebylo na desítky, vždy byly kvalitní a její výkon byl vysoce ceněn. Její album duetů Guilty s Barry Gibbem jsem svého času nesundavala s gramofonu. Ale nazpívala duety i s jinými velkými zpěváky, Luisem Armstrongem, Krisem Kristoffersonem, Neilem Diamondem, Donnou Summer nebo Stevie Wonderem..... A nazačátek jedna superpecka, Memory z muzikálu Cats....








.....a opět jsem se dostala do pasti, které z písniček dát přednost a vybrat jí, je jich tolik a tak nádherných.....

Malá vzpomínka na časy minulé....

Ne, nebojte, nebudu nostalgicky vzpomínat na to jak bylo za bolševika líp, a co všechno jsme měli, jak by se dalo dle nadpisu usuzovat. Nic takového, chci tady vzpomenout na to, jak jsme trávili svatoštěpánský den. Od svatby jsme každý rok na sv. Štěpána pravidelně jezdili na oběd, pečenou krůtu s bramborovým salátem, k manželovým rodičům. Tchán od rána od šesti už rejdil v kuchyni a připravoval krůtu, vařil brambory, polévku (s knedlíčky) a připravoval na tácy cukroví. Všechno muselo klapnout na čas, protože úderem dvanácté se obědvalo. Přijela i švagrová s neteří a povídalo se, děti si hráli nebo se hádali, tchán prudil tchýni, manžel tchána a já se popravdě vcelku nudila. Ale jednou za rok se alespoň rodina sešla a to byl účel.
Když jsme se před dvaceti lety z Prahy ostěhovali, tradice svatoštěpánské krůty ale pokračovala dál. Já lítala v kuchyni (už tedy ne od šesti, protože jsme nikam nejezdili a děcka vylézala s pelechů většinou až kolem desáté), připravovala krůtu, nandavala do mísy bramborový salát, vařila polévku (s knedlíčky) a rovnala na tácy cukroví.
Když si našla dcera partnera tak se i on stal součástí tradice, také měl dán čas příjezdu a také jsme si po obědě dali kávu a cukroví a povídali si. A volali jsme rodíčům a přáli jim hezkého Štěpána.
A proč to tedy píšu? Dneska se ta tradice trochu změnila, po kuchyni běhá manžel, místo krůty připravuje kuře, a na tchýni i tchána už jen vzpomínáme. Na tchýni letos poprvé....

Tak vám všem přeji aby se ten poslední den odcházejících vánoc sešli celé vaše rodiny v pokud možno co největším počtu, a i když se budete třeba navzájem hádat, děti se mezi sebou prát, a vy se budete i trochu nudit užijte si to setkání. Protože se vám na to bude po letech krásně vzpomínat.....

25 prosince 2011

Dneska je mi rok....

Tak dneska je mě rok. Mě, Matesovi od Věže. Sice jsem se narodil až po Štědrém dnu, ale i tak mi panička říká že jsem pěknej dáreček. A podle posledních výzkumů se prý Ježíšek narodil na 90 % 25.12. A tak je to vlastně správně... Jsem ve své smečce nesmírně rád, ale vůbec nejraději jsem někde poblíž jejích lidských členů, protože vždycky z nich kápne něco k jídlu. Za ten rok jsem si je taky pěkně otočil kolem tlapky a stačí když něco chci abych udělal buď svůj neodolatelný kukuč anebo "kriplíka" to jest lehnul na záda, a pacičkama prosil. To mám vyzkoušený, že funguje vždycky!!!!


24 prosince 2011

Chtíc aby spal.....

Jedna z krásných a starých českých koled, píseň od Adama Michny z Otradovic dnes uzavře adventní dny, a připomene že nastal Štědrý den...
Venku to tak sice nevypadá a tak alespoň ta krásná koleda tu vánoční atmosféru připomene....


Tato píseň není sice až tak úplně vánoční, ale také taková slavnostní. A hlevně nádherně zaspívaná. S touto čtveřicí se asi budete setkávat častěji, je to nádherně sladěné seskupení zpěváků, ve světě velice oblíbené. Jak jsem se dneska dozvěděla, u nás je nechtějí v rádiích hrát, že by prý nebyli pro posluchače zajímaví. A s toho důvodu je ani nezvou ke koncertování....nezpívají jen klasické skladby a to jestli nejsou zajímaví posuďte sami.....





Tato vánoční píseň pochází ze středověkého Portugalska a jmenuje se Modlitba k Pánu.....

Při této písni mi opravdu běhal mráz po zádech.....a pak že nejsou zajímaví...... co na to říkáte?

Uplakaný Štědrý den.....

Opravdu, dneska je ten Štědrý den uplakaný a šedivý. Poslední zbytky sněhu rychle mizí pod dešťovými kapkami a místo rampouchů se na větvích řadí za sebou jako korálky dešťové kapky.... Možná to je i takové ukončení smutného týdne, ty kapky, jsou jak poslední slzy....

V reálu to bylo o moc, moc hezčí, takže jsem zalitovala že nemám 3D foťák, anebo alespoň zrcadlovku, protože ten efekt těch kapek na šípcích a větvích byl úžasný.....

23 prosince 2011

Svíčky malé, svíčky velké, svíčky kam se podíváš.....

Syn se dneska vrátil z jednodenního výletu do Prahy a jelikož jel
vlakem, vystupoval na Hlavním nádraží a z něj je jen skok na
Václavské náměstí. Dál již nemá cenu nic říkat.....


.....takže jsem si jeho fotky vypůjčila, protože jsem sama neměla možnost odjet....

Důstojné rozloučení a vánoce nevánoce....

Dnes definitivně skončila éra Václava Havla. Samozřejmě že jeho éra politika skončila již před devíti lety, ale dnes se uzavřela s konečnou platností i ta jeho životní.... Vzhledem k tomu, že včera mi vypověděla ve "vhodný" čas moje zlobivá záda, dnešní většinu práce s vařením a dokončováním si vzal na starost manžel. A já tak měla možnost sledovat pohřeb pana Havla. Uplynulý týden zase na čas sjednotil lidi a vrátil zpátky tak trochu atmosféru před vánoci roku 89. A bylo to znát i dnes na Hradě v okamžiku, kdy auto s rakví odjíždělo do Strašnického krematoria kdy se lidé s panem Havlem loučili zaslouženým potleskem a symbolickým cinkáním klíči. Spolehlivě rozděloval lidi na dva tábory, na ty kteří ho nenáviděli a na ty pro které znamenal toho, kdo nám umožnil vstup mezi ten ostatní svět. Nebyl bez chyb jako nikdo z nás, ale dovedl nás alespoň ke startovní čáře k demokracii a k tomu, že se ta naše maličká zemička dostala do povědomí těch velkých zemí.
Přiznávám se, že při dnešním loučení v katedrále jsem tu a tam neudržela slzy, ale myslím, že to málokdo. Protože atmosféra byla plná emocí. A když se rozezněly zvony na katedrále, zazněla naše hymna a dělostřelecké salvy , tekly slzy i mnohem větším drsňákům než jsem já....
A ještě jedna věc mi přišla na mysl, že dnes si svůj kalich hořkosti vypil do dna i současný president, který jak je známo s tím minulým neměl vůbec, ale vůbec vřelé vztahy. A opět jako již vícekrát prohrál v imaginárním souboji těchto dvou osobností o sympatie světa. I když dnes už definitivně naposled. Dalšího presidenta si už budeme volit sami. Bude to zvláštní a docela se i přes to, že s tím nynějším v mnoha věcech nesouhlasím, přikláním k jeho názoru, že to bude jedna velká česká Superstar a volba určitě ne důstojná. Naopak obávám se toho koho všeho budou lidé schopni navrhovat a jaké nechutné tahanice vzniknou a jaké lovení špíny a hony začnou na případné kandidáty.
A tak nějak se mi v tomto všem zmatku, smutku a "blbé náladě" vytratilo i to, že jsou vlastně vánoce. Letos budou tak trochu jiné. Nebudou dárky a nebude ani stromek, letos jsme to prostě opravdu všechno vypustili. Nějak jsem ani já, ani dcera na nic předvánočního neměly náladu a energii. Ten letošní rok prostě nepřál nikomu z nás. Do Prahy jsme poprvé nejeli ani s dárky ani pro dárky, protože manželova maminka, která se o to vždycky starala umřela a švagrová má jiné starosti. Mým rodičům jsem také řekla ať nic nekupují, sami také nemají moc peněz nazbyt a tak jedině cukroví, kapr a salát se zachoval. A bylo to z jedné strany i náramně osvobozující....

Takže přeju všem kdo jsou mými stálými hosty, ale i těm náhodným aby si užili své vánoce v klidu, hlavně v kruhu těch které mají rádi a kteří mají radi je. Protože to je to, na čem na Vánoce nejvíc záleží, na tom abychom všem dali tu lásku kterou si zaslouží....



22 prosince 2011

Kalendář je tu.....

Milý blogeři a blogerky, když jsem vám dávala za úkol vybrat dvanáct nejhezčích fotek ze kterých by se dal udělat blogový kalendář, nebylo po zimě ani slechu ani vidu. A hle, zima je tu, sníh je tu a i kalendář je tu. Takže vám předkládám již hotový, můj první blogový kalendář...
Nevím jestli jsem si tím na sebe neupletla bič v podobě každoročního pátrání a hledání těch nej fotek, ale pokud se vám bude líbit, budu ráda a to hledání klidně podstoupím.














Takže můžete posoudit zda se výběr povedl, já přidala pouze dvě fotky, ostatní jsou ty vaše nej. Kdo by chtěl můžu mu poslat fotky v původní velikosti a může si je vytisknout nebo nechat vytisknout a ten kalendář si udělat sám.

PF 2012

20 prosince 2011

Velké hlasy....Luis Armstrong

Nezaměnitelně chraplavý hlas, nezbytný bílý kapesníček v ruce a zlatá trubka. Tak všichni známe dnešního adepta na velký hlas. A černá lesklá tvář s jiskřivýma očima a široký úsměv. Takový byl Luis Armstrong. A spousta krásných skladeb a písní v jeho podání. Ať už jako sólisty či zpěváka duetů se stejně vynikajícími zpěvačkami i zpěváky, Ellou Fitzgerald, Frankem Sinatrou nebo Bingem Crosbym.....










Před vánoci se hodí, až budete mít špatné svědomí....

Zase jeden z dobrých retro úlovků.....

Takže žádné výčitky po vánocích milé dámy, a řekněte si, že dřív se ta kila navíc líbila Usmívající se

19 prosince 2011

Ještě návrat k Mikuláši.....

I když jsme blíž Štědrému dni, chtěla bych se vrátit o pár dní zpět a to k Mikuláši. U Wikiho na ranči mají moc pěkný zvyk, jak udělat na Mikuláše dětem v Předklášteří radost. Ozdobí své koníky, zapřáhnou kočár pro Nejvyššího pekelníka a jeho Nejvyšší pekelnou manželku, pozvou anděly, čerty a Mikuláše a vyrazí na mikulášskou jízdu. Myslím že pro okolo jedoucí automobilisty to je stejně pěkný a pohádkový pohled jak pro děti, které už nedočkavě vyhlíží, kdy se ten Mikuláš a jeho doprovod ukáže....
Jak je vidět z fotek z posledních třech let, jen loni byl sníh....


A samotný pán pekel....
.....s paní Luciferovou Usmívající se
Takže kdo bydlíte okolo Tišnova nebo Předklášteří, příští rok máte možnost se osobně zajít na koňskou Mikulášskou road movie podívat..

Přehrada v zimě.....

Srnovská přehrada tu už byla v pozdně letním hávu, pak v podzimním a tak teď v tom předzimním. Doufám, že sníh snad ještě napadne a pak to teprve bude ten správný zimní vzhled...