01 srpna 2016

Síň U Anděla a Macocha zdola ....



Ze Stalagmitové chodby se po dalších schodech dostaneme
v našem jeskyním putování do síně U Anděla. Svůj název získala
po výtvoru, který vypadá jak anděl se svěšenými křídly. I když se cudně schovává
za nádhernou třpytivou Drapérií. Je tu i Sloní ucho, k němuž se váže pověst, že jen
žena věrná a hodná se protáhne otvorem v něm. Vzhledem k tomu, že otvor
je vážně dost malý, asi se žádná taková hned tak nenajde Mrkající

Odtud vede cesta už jen ven, na dno Macochy a tady na mne čekal ten nejsilnější
zážitek z celého dne. Když vyjdete z podzemí octnete se totiž úplně někde jinde.
Smaragdová zeleň mechu, vůně, věčný závoj mlhy, jezírko s tyrkysovou vodou
a do toho úchvatné tóny hudby v nádherné akustice. Pro mne to bylo jak
rána palicí, něco tak nádherného a silného, že jsem se, jako vždy, když se
musím sklonit před majestátem přírody či umem lidí z minulosti nezadržitelně
rozplakala. Ani nevím co průvodkyně vyprávěla, já byla prostě úplně jinde
a v jiné dimenzi. Ještě že jsem šla jako poslední ze skupiny, že jsem se
mohla se svou uslzenou tváří otočit a schovat. Byla bych tam vydržel stát
a dívat se hodiny, což nebylo možné, protože už nás zase honem popoháněli
ke vstupu do dalšího podzemí, a to na plavbu lodí po říčce Punkvě. I zde
jsou krásné krápníkové partie, ale spíše jde menší úseky. Trochu víc toho najdete
při zastávce v Masarykově (dříve Pohádkovém) dómu. Jenže tady už mi odešla
baterka a ta druhá ležela pěkně přiravená doma na stole..... takže z něj fotky
neuvidíte. Fotila jsem sice mobilem, ale to jsem ještě ani nestáhla, tak nevím
jaká je kvalita. Pokud to bude k něčemu, ještě jsem fotky přidám.
Jo, a od dcery jsem se později dozvěděla, že i na ní to zapůsobilo
naprosto stejně a že i ona zaslzela....


Drapérie zakrývající Anděla




Jak je vidět, Anděl má hlavu v oblacích, takže jsou z něj vidět
jen složená křídla a říza


Sintrová jezírka. Zde všechno vypadalo jak z ledu. Jednu ruskou rodinku
musela průvodkyně neustále usměrňovat aby na všechno nešmatlali.
taky jsem měla velké cukáíní si sáhnout, ale respekt nedovolil....


A jsme v deštném pralese....na fotkách to tak nevypadá, ale je to úžasný
okamžik když tohle vidíte. Bohužel, video jsem sice natočila, ale mám
problémy je dostat z foťáku do počítače, takže tu krásnou hudbu vám
tady nezprostředkuji ....



Ten opar zvrchu vidět není, to až zespoda. Je tam a je tam pořád a dodává
tak tomu místu ještě větší zdání že jste někde ve Ztraceném světě Artura Conana Doyla




Jezírko víc přiblížené. Někde nad ním je vchod do Amatérské jeskyně.
Největšího jeskynního komplexu u nás, ale návštěvníkům je přístupná jen
při zvláštních příležitostech. A ty budou letos v listopadu, 12.-13.11 a 26. - 27.11.16
Ovšem jen pro ty zdatné, kterým nevadí se pohybovat v jeskyních které nejsou
upraveny pro návštěvy. Takže holiny, přilba (klidně cyklo) a baterka.
Ale za tu krásu to určitě stojí....


I tady je vchod do některé z jeskyň, i když opět jen pro speleology




Pár posledních snímků z plavby po Punkvě, měla jsem jich sice víc, jenže i když se zdálo, že
loď pluje pomalu, při zákazu focení s bleskem byly všechny rozmazané.



A nakonec nádherná zelená voda Punkvy. Na začátku plavby byla kalná a hnědá
ale čím hlouběji jsme se nořili do jeskyní, tím čístší a průhlednější byla. A
není to tím, že by ji zespodu osvětlovaly zelené reflektory, ona opravdu tak zelená je.....



Tolik jeskyně a Macocha. Nahoru jsme se nechali vyvézt lanovkou a pak už jen posezení u kávy,
na méně frekventovaném místě u parkoviště ještě pozdní oběd z vlastních zásob a cesta domů....
Já doufám, že se znovu do těchto jeskyněmi prošpikovaného koutu dostanem a podíváme se
do dalších komplexů. Vždyť jich tu je spousty!