25 července 2012

Tak trochu rostou....

Pořád se ze všech stran ke mně nesou zprávy jak rostou houby, kolik jich je a kdesi cosi. Ovšem nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči. Takže v přestávce mezi jedním a druhým deštěm jsme s dcerou na její osobní přání vyrazily do lesa....
Začátek byl docela slibný protože za humny chat jsem našla tři nádherné křemenáče a spousty malých tam ještě zůstalo, protože jak říká kamarád : Takový prcky sbírá jen zbabělec! A netradičně na kraji pole bylo pár hnízd krásných babek. jenže jak jsme dorazily do lesa šmitec...nic....ale za to co bylo tak sucho! I když je to neuvěřitelné po těch posledních propršených dvou týdnech je v lese sucho. Jen tam, kde chybí vytěžené stromy po vichřici a kde jsou trochu díry bylo mokro a tam se pár houbiček našlo. Ale opravdu to bylo o hledání, ne o sbírání. Zmlsaná ještě loňskou sbíračkou respektive vybíračkou na jihu Čech to bylo vcelku zklamání. Po dvou hodinách v lese nic moc....ale abych nebyla nespravedlivá tak na výbornou bramboračku kterou dcera uvařila a na zítřejší praženici to bylo....




A to je celý dnešní úlovek.... jsem tedy zvyklá na jiné, větší....



Včera červánky, dneska?....dešťánky!

Včerejší večer se nesl ve znamení krásných růžových červánků....no a jsem u prvního renoncu, proč! červánky které jsou od slova červený, červenat se když to co je povětšinou na obloze je krásně růžové? Mě osobně by to docela zajímalo....
Nicméně ve většině případů ale znamenají změnu v počasí a většinou k horšímu. Což se bohužel ráno potvrdilo což byl renonc číslo dvě a dost velký... Obloha ocelově šedá, mraky na mraky a déšť. Tu vsilnější, tu slabší...a na....á dcera protože se podle včerejšího dne těšila na poslední teplý den s opalovačkou před dalším pracovním turnusem. Jenže den sice byl teplý, ba přímo dusný, chvílemi jsem si připadala jak ve skleněném hrnci přiklopeném pokličkou. Ale sluníčko prostě nebylo!
Takže raději jsem se ani moc nerozhlížela, nekomentovala a čekala jsem na průtrž tentokrát kleteb svolávaných na hlavy meteorologů, mou i všech kolem. Ale byla jsem docela překvapená když se podívala z okna a laxně prohlásila že to je všechno na hlavu a že tohle fakt už není normální......a tentokrát jsem s ní i souhlasila.




A dvoubarevné okno, stejně jako byla obloha, pobavil mne ten efekt odstínovaných barev v odraze...


A zatímco to píšu, přehnal se opravdu letní slejvák a jelikož ještě jemně pršelo a najednou začalo do toho pálit napln slunko, vylítla jsem znalá fizikálních zákonů s nadějí že konečně ulovím duhu. No krásný náznak byl, velká nádherně klenutá leč slaboulinká že jí na těch tmavých mracích foťák ani nezaznamenal a navíc v mžiku zmizela, protože se sluníčko schovalo za mrak....
Ale byly zas tyhle fešný mrací a západ....




Dva detaily z té prostřední fotky, které se ukázaly po zvětšení....


Měsíční monology.....


" Jseš krásná, víš to?"

" Buď mou krásnou sestrou, mou věčnou milenkou"

" Vydržím se na tebe dívat do skonání věků, na
tvou dokonalou krásu, na tvé barvy které nosíš
na sobě...."

"Zamiloval jsem se do tebe na první pohled
a nikdy tě už neopustím"



O pár miliónů let později.....

" Neříkal jsi, že jsem krásná? Že mne nikdy neopustíš?"
" Kam se zase díváš? Netvař se při tom tak, tak studeně! "

"Cha, buď mou milenkou, a jak asi, pořád se držíš pěkně v odstupu
a když se náhodou troufneš blíž tak nic!"

" Jseš studenej jak psí čumák, kdo se na to má pořád koukat,
to ten žlutej frajer, to je něco jinýho, hřeje, je veselej...."

" Sakra a když se s tebou bavím tak mi neukazuj odvrácenou tvář!"

" No a je zase na měsíc fuč.....to jsem si vybrala! Že já mu
studenýmu čumákovi věřila, to takovej Mars, to je jiný kafe...
Červenej, vášnivej a né taková studená planeta."
" Věčnej souputník, mám já to ale smůlu, a to jsem jako Země
z planet nejhezčí, mám skvělou atmosféru a zahazuju se pořád jen s nějakým
MĚSÍCEM !!!!!





Kosí....

Byl jeden kos, a všude strkal nos....
Mladíček to kosí, po zahradě pobíhá bosý.
Když fotit jsem ho šla, málem jsem ho nenašla.
Jak všude strkal ten svůj nos, ten jeden malý kos,
odhopkal si k plotu a tam si začal pískat
na dobrú notu. Přiletěla mamka, přiletěl taťka
a ten malý kos nastavoval svůj nos aby mu od nich
kápla nějaká mňamka....

No jo, já vím že kos má zobák, ale ten se nerýmuje!!!








Potkávám se tu s ním každý den, je to kosák vylítlý z hnízda a rodiče
ho lítají po zahradě hledat a krmit. Nechá k sobě přijít na tři kroky a
zvědavě si mne prohlíží. Musím kvůli němu hlídat pesany aby ho nelovili.