06 srpna 2012

Já vím, už jich tu bylo dost, ale odolejte když jsou tak pěkní....

No jo, neodolala jsem a fotila a běhala jsem zase za těmi třepotálky jak se dalo....všichni už tu byli, jen jeden z nich ne, ale ten se povedl jen na jediném obrázku. Zásadně se usazoval na slunci tak, že z něj většinou nebylo nic vidět....





Byl krásně žlutý a neposedný...chvílemi splýval s barvou bodláků...
A nakonec bělásčí sněm, seděli na vlhkých hroudách zeminy a třepotali křídly, poletovali sem a tam aby se zase shlukli do malého hloučku....







Vrátím se v čase....

....protože mám ještě restík v obrázcích. Ty jsou z 30.7. kdy jsem šla hledat a to doslova a do písmene houby. Nejen že si to co já (je pondělí, tak po víkendu bude v lese volno) řeklo spousta lidí a v lese to bylo jak na Václaváku, ale navíc se ty houby opravdu mesely hledat. Strávila jsem v lese čtyři a půl hodiny a našla stejně hub jak když jsme byly s dcerou v lese dvě hodiny. Prostě nerostou!
Na začátku naší cesty s Bobešem na mne čekalo překvapení. Na cestě před námi si pochodovala srnečka...naštěstí vítr šel k nám tak nás nečuchala a chvíli byla vcelku klidná.


Pak se ale ale dala cestou mezi chatami dolů k přehradě a do lesa. Na kraji cesty rostl bodlák a i přes to, že to není žádný bůhvíjaký krasavec, já si ho vyfotila. I s broučkem který po něm spěchal.


Pak už jsme zalezli do lesa a vybírala jsem kudy vlastně jít. Z každé strany totiž spěchal někdo do lesa honem honem aby mu náhodou někdo jiný ty případné houby nevysbíral. Tak jsem zvolila trasu, po které chodím opravdu málo kdy a myslela jsem že tam moc lidí nebude. Velmi jsem se mýlila, dokonce i se psy tam chodili. Což bylo něco pro Bobeše a tak jsem ho musela pořád hlídat aby mi za nějakým neutekl. Tudíž jsem musela hlídat Bobeše, koukat po houbách a ještě fotit případné úlovky nebo okolní les či různé zajímavosti....roste tu hojně bělomech, který vytváří krásné bochánky a který chodím na podzim sbírat na mechové koule do kterých se náramně dobře zapichují různé větvičky z jehličnanů a dělají skvělé dekorace na vánoce....



Okolní les přecházel ze smíšeného přes jehličnatý po listnatý ale všude bylo vidět jak se vesele, ovšem na pohled nevesele kácelo....kupy větví, rozrytá zem....
Nechybělo ani kapradí ani poslední dokvétající náprstníky, či zajímavě obrostlý pařez. A pak jsem narazila dokonce na plavuň vidlačku. Ani jsem nevěděla že tu roste. Tak je pravdou, že jsme dorazili do míst kde zatím nikdy naše nohy a tlapky nespočinuly....









A i zde se našly stopy po lidech....Bobeš nevěřícně koukal a čuchal co je to za hnus...


Jsem ráda, že na ty fotky došlo až dneska, protože totožný záběr měl na svém blogu i Pavel, a nerada bych vypadala že se opičím, ale ten bodlák se čmeldou je prostě tak fotogenický...


A pak už jsme se jen nasměrovali z kopce dolů úvozem a hurá domů....tedy to jsem si myslela já....jenže člověk míní a v tomhle případě měnili zase motýlci....

Po chvilkách....

....fotím když ještě návštěva spí anebo se nemotám okolo sporáku. Vyběhnu na zahradu a snažím se ulovit nějaké obrázky...
Na kvetoucím ibišku si dávají do nosu snad všechny včelky z okolí a mají nasbíráno tolik pylu, až se pod ním ztrácejí nebo se pomalu potácejí od květu ke květu....








A ještě detail květu ibišku, je vidět jak velká pylová zrnka má...