neděle 6. srpna 2017

Poetika chmýří ....




Jelikož jsem poslední horké dny moc
nedělala, spíš to bylo o tom, jak se co nejlépe zchladit, je jasné
že po všem nejnutnějším co bylo potřeba udělat to jistilo lehátko v bazénu.
Ale zas abych nebyla za úplnou lemru línou, ve středu jsme se synátorem konečně
nainstalovali velkou nádrž pod okap, abych měla k dvousetlitrovému sudu další
zásobárnu na zalévání kytek. Dosekala jsem i zahradu a následně o pár dní později
přesněji včera, jsem jí sekala znovu, prosela jsem čtyři kolečka zeminy, která nám zbyla
po vykopání bezinky která překážela tomu aby se dala nádrž až tam kam měla. Díru jsme zahrabali
drtí a zbytky cihel a tašek, které tvořily drenáž pod okapem. Hlínou jsem doplnila
stávající bylinkovník a vytahané kameny po úpravě záhonů a ty, které jsem našla v té kupě
pod okapem slouží k výrobě bylinkovníku č.2. Ještě musím vytahat ty které jsou pod pletivem z doby
kdy byl Mates malej a prolejzal pod ním k sousedům. Ale i tak mi budou chybět.
No nic, tenhle bylinkovník bude opravdu sloužit bylinkám, tak nemusí být tak vysoký.

A tohle všechno jsem prokládala tím bazénem. Pátek a sobotu jsem se nesměla moc ukazovat
po vsi, protože jsem nehodlala další víkend trávit v hospodě až do bůhví kolika do noci,
protože kolegyně která mne na víkend střídá má dovolenou a mladá od šéfů taky.
Takže jsem při otázce jak to se mnou je, odpověděla jsem že budu spát v pátek i v sobotu u dcery.
Chování paní šéfové z poslední doby mne už definitivně vyléčilo z toho, abych jí neustále vycházela
vstříc jako doposud. A tak jsem si řekla, že by stálo za to, zas přehodit na chvíli
na foťáku objektiv a dát prostor zase jednou Heldovi. Sice už bylo sluníčko za kopcem.
původně jsem totiž chtěla foti při jeho podvečerním světle, ale pár snímků jsem přeci jen udělala.

Jedním z objektů který mne zaujal, bylo chmýří na poupěti vytrvalé slunečnice.
Úplně jsem zapomněla, že Helda s mezikroužkem dělá takový snový nádech fotek.
A tak vznikla tahle trochu poetická série ....