12 srpna 2015

Bobeš, Mates a co se dělo za posledních pár dní ......


Uplynulých prvních devět srpnových dní
bylo ve znamení nejen solidních veder (jako už delší dobu) ale
i práce a rozčilování. Nerozčilovala mne ani ta práce ba ani ta vedra,
i když bez možnosti naložit se do bazénu a zvlášť po namáhavé práci na
slunci to bylo, alespoň pro mne, hodně kruté. Rozčiloval mne totiž nepoměr
mezi rychlostí odpojení mobilních dat a pomalostí jejich znovupřipojení. Od dne
zaplacení v pondělí do dne našeho odjezdu v neděli totiž mobilní operátor je nebyl
schopen znovuzprovoznit. Takže jsem musela první dny používat svých ubohých volných
300 mB která mám k tarifu což se byť jen přečtením mejlů a odpovědí na vaše komenty
vyčerpalo za dva dny. Ještě že ve finále jsme měli tolik práce a tak nabitý ten týden co
jsme na chatě se synem trávili, že jsem se vlastně k noťásku pořádně ani nedostala. Jen
postahovat fotky, a pak se postarat o jídlo, zchlazení organismu a najednou byl večer a
relax u telky nebo knihy. Řeknu vám, že momentálně nemůžu ani vidět vysokou trávu
ani ovocné stromy a dřevo tak nějak vůbec. Protože přesně tohle všechno dát do
pořádku nás čekalo. Jelikož jsme se letos na chatu nějak moc často nedosali
čekalo nás tam jak v květnu tak i teď nemilé překvaení. O tom, jak mi ČEZ
ve spolupráci s Českou poštou nedoručil upozornění o tom že se pod
vysokým napětím které nám bohužel vede přes pozemek bude dělat
průklest stromů a jak mi nakonec ty stromy dokurvili
jsem se už zmínila v květnovém článku o dandičím
sletu na Dobříši. No a
nás teď čekala náprava škod. To jest ořezat a naporcovat,
uklidit a dát stromům jakýs takýs tvar aby to vyhovovalo jak esteticky,
tak splňovalo podmínky výšky 2,5 m. Nakonec jsme to nějak zvládli, ale jeden
strom musel jít dolů. Tak nebylo to až tak škoda protože to byla jabloň která
neměla moc dobrá jablka takže moc velká škoda to nebyla. Druhé nemilé překvápko
bylo seno do půl pasu, z trávy která mezitím narostla. I to synátor nakonec díky křoviňáku
zvládnul a tak jsme se mohli vrhnout na další. A to bylo pokácení pár tenoulinkejch borovic
u plotu které sice původně měly jaksi pohledově bránit, jenže se nějak vytáhly do podoby
hubených tyček se třemi či čtyřmi větvemi navršku, a jednoho smrku který byl hned vedle
chaty a překážel jak světlu, tak i pohybu okolo. Navíc jak jsme zjistili po jeho uříznutí, už
měl vnitřek pěkně chycený takže by navíc ještě mohl při nějakém větším větru na chatu
spadnout. Posledním a nejtěžším úkolem se ukázalo zkrácení špičky dalšímu smrku,
která byla sama o sobě tak silná jak ten který jsme pokáceli hned vedle chaty.
A co čert nechtěl, vzala připádu jinou směr a vlítla na zahradu naší ne
zrovna příjem,né sousedky. Tak ono by to vcelku nevadilo protože
na chatě nebyla, ale druhým zákonem schválnosti bylo to, že za
dvacet minut potom přijela. Mysleli jsme že to stihnem
odstranit dřív, ale bohužel. Nejdřív ječela jak cvok,
ale když viděla že nemá nic poškozenýho a že
se snažíme to co nejrychlejc naporcovat,
tak zkrotla a dala pokoj.
A nás opět čekalo řezání a tahání větví a tvoření
kup které bude potřeba nějak zlikvidovat, buď spálením nebo sešrotováním.
Takže máme o další program při příštím pobytu opět postaráno. A všechno tohle
jsme dělali pěkně za toho největšího vedra. Popravdě jsem už čtvrtý den v duchu
proklínala všechno, stromy, ČEZ, vedro i synátora kterej nebyl schopnej vylézt
z pelechu dřív než v jedenáct. Dodělali jsme tohle všechno v pátek, a v sobotu
si užívali jediný den bez práce. Vyrazili jsme na Dobříš a prolezli křížem krážem
anglický park i park francouzský kde se to jen hemžilo svatebčany, protože díky
datumu 8.8. na zámku jely svatby jak na běžícím pásu. Dorazili jsme na chatu a já
padla do křesla a už jsem chtěla jen domů, do vody, a nevylézt z ní celý den.

P.S. Zatím jsem od nedělního příjezdu v ní byla jen necelou půlhodinu.
Pro změnu lítám po baráku a uklízím, peru a jinak napravuji ten můj
týden nepřítomnosti a mužova hospodaření. Ještě že ten si udělal taky
volno a na týden odjel za sestrou. No a aby toho nebylo málo, v sobotu
dorazí opět po roce moje silně negativistická kamarádka s dcerou a
bude zas "veselo" ......


Bobeš zůstal tentokrát doma, jak kvůli tomu že jsme nemohli dělat a
zároveň hlídat aby se u nás na zahradě neobjevil sousedův pes s kterým
si hoši vůbec nepadli do oka i kvůli tomu že kdyby se zas vyvrbil
nějaký zdravotní problém tady by byla veterina nadosah, kdežto na chatě
ani nevím kde nějaká je..... tyhle fotky vznikly před odjezdem, když jsme se byli
navečer když už bylo vcelku příjemně, spolu projít.



Z Matýska je už velkej půlroční kluk, samá noha. Je jak pytel hadích ocásků ale občas
dokáže i poslouchat .....