pondělí 10. prosince 2012

Zadání 9...Mám rád

Okamžitě mi na toto téma bleskl v hlavě
text písničky Jitky Zelenkové.....
Dovolím si jej použít jako doprovod k mým fotkám.
Hodně podobné plyšové srdíčko mají
ale nevím kde, naši psi. Já vím, že všechno
co dělají, dělají pouze instinktivně ale
dost často se stává, že nás s ním v tlamce
chodí někdo z nich vítat....
A je to moc krásný pohled když nám
jdou s ním naproti a přitom mrskají ocásky jak to jde.


Rád, mám rád, mám tě rád, moc rád....



Krásná skládanka slov, která každý měl by znát....



Rád, mám rád, mám tě rád, moc rád....

A že se mají rádi i naši psi, dosvědčuje i to jak se k sobě
alespoň trochu musí tulit když spí..


Zadání 8....Šepot

Zavři oči a poslouchej, co šeptá stará vrba....
co šeptá rákosí s Večernicí nad hlavou.
Zavři oči a poslouchej, co šeptá tmavý les...
co šeptá vykotlaný dub pod hvězdnou oblohou.

Zavři oči a poslouchej, co šeptají si milenci...
co šeptají si za sladká slovíčka.
Zavři oči a poslouchej, co šeptá zem pod sněhovou peřinou
co šeptá les pod napadaným peřím andělů...

Zavři oči a poslouchej, co šeptá ti svět...
co šeptá měsíc v úplňku.
Zavři oči a poslouchej, co šeptá louka vílám
které na ní tančí pro radost hejkalům...

Stačí si jen přát, stačí zavřít oči,
stačí uvěřit....
stačí jen stát a dobře poslouchat...


Čerti se rojí....

Mikuláše na koních jsem vždy obdivovala jen na kamarádových fotkách. Letos, díky jeho zatím nejpropracovanější proměně v Satanáše jsem si říkala, že už by to chtělo vidět a nasát atmosféru už konečně naživo. A tak v rámci procvičování mých řidičských (ne)schopností jsem muže vytáhla směr Předklášteří...
Obávala jsem se, že svoje hrdinské ano z pondělka, kdy jsem to navrhla, bude pomalu během týdne přehodnocovat až ho přehodnotí v neee, protože se mu nebude nikam chtít, jenže v sobotu hrdě prohlásil že jedeme. No, málem jsme opravdu nejeli, ale ne kvůli tomu ale kvůli silnému nočnímu a rannímu mrazu a zamrzlé naftě. Od půl desáté do půl dvanácté rozmrazoval a snažil se nastartovat. Podařilo se a ve třičtvrtě na dvanáct jsme vyrazili. V solidních -10°C. S tím, že pokud budou vypadat silnice všude tak jak tady bude tedy řídit on, protože na sníh případně led se tedy fakt ještě necítím. Ale i to se ukázalo jako lichá obava a tak jsme v půl druhé, přesně podle dohody, přistáli před rančem. Tak my byli přesní, ovšem zbytek ne, takže když jsme dorazili, lítal kamarád s nervy na pochodu a připravoval teprve koníky.
Teplota stoupla na -5°C, svítilo nádherně sluníčko a tak jsme se šli s mužem projít kolem výběhů, abychom se zbytečně nepletli u příprav....
Když se všechno proměnilo v čerty, anděly a Milkuláše, seřadil se průvod a vyrazil směrem na Předklášteří, kde už netrpělivě čekali obyvatelé na každoroční přehlídku a děti se těšily na sladkosti od Mikuláše. Ovšem ten je jaksi zapoměl na ranči. Naštěstí to zachránil jeden z čertů, který vzal pár dobrůtek sebou. Zřejmě i kvůli velké zimě tam moc malých dětí nebylo, takže se situace zachránila.
Všichni objeli povinné kolečko po náměstí a vyrazili ještě směr Domov důchodců aby i dědečkům a babičkám přinesli trošku dobré nálady a rozpýlení do šedi dnů. My jsme za nimi už nešli, ale vzala jsem muže na procházku po areálu kláštera Porta Coeli (pozdně jarní podoba v článku).
V zimě vypadá trochu smutněji, protože chybí listí na lípach v nádherném lipovém stromořadí, ale sluníčko jej zase trochu rozveselilo. Něco jsem si nafotila já, něco manžel a vrátili jsme se v okamžiku, kdy se už začal průvod vynořovat z jedné z bočních ulic a dal se směrem na ranč. My za nimi, já už tedy s dost zmrzlýma rukama, protože v rukavicích se mi hodně blbě fotí. Na ranči jsem cvakla ještě pár koní a jiných obyvatel, předala kamarádovi slíbenou nadílku cukroví, vyfasovala za ní zase mé oblíbené gumídky, rozloučili jsme se a vydali se na cestu k domovu. Bohužel jsem propásla nádherně barevný západ, protože to už zase řídil muž a ten zásadně nestaví...



Zapřahání ďábelského kočáru....



Přeměna normálního smrtelníka v Satanáše...



A už se vydáváme na cestu....





Detail čertích nožek....





Ještě další fotky jak z ranče tak z Předklášteří najdete opět v galerii.

Světýlka podruhé.....

Z Nového náměstí, které mne zklamalo svou (ne)výzdobou jsem se dala pěší zónou na Staré náměstí, které je centrem všeho městského dění. Tady také je výzdoba nejhonosnější. Já na rozdíl od syna který se nachomýtl k rozsvěcení stromu a tak viděl výzdobu svítit opravdu bez jakýchkoli rušivých elementů jakým je pouliční osvětlení, jsem to štěstí neměla. Jenže pak bych zase bez stativu nic nenafotila....





Radnice....je jak z perníku, nepřidá vám to tak?







I čtyři mlčenliví strážci u fontány - javory se dočkali svěýlek...


A ještě dvě videa, protože efekt na fontáně na fotce nevynikne, a totéž na stromě...



Teď už jen pár obrázků z cesty domů....





Divoké barvy na tomhle stromku vzniky tím, že blikal, a při focení se smíchaly....


Další fotečky budou čertovské. Nezmiňovala jsem se raději moc o této akci, protože jsem nevěděla jestli se na ní dostaneme nebo ne....