Čerti se rojí....

Mikuláše na koních jsem vždy obdivovala jen na kamarádových fotkách. Letos, díky jeho zatím nejpropracovanější proměně v Satanáše jsem si říkala, že už by to chtělo vidět a nasát atmosféru už konečně naživo. A tak v rámci procvičování mých řidičských (ne)schopností jsem muže vytáhla směr Předklášteří...

Obávala jsem se, že svoje hrdinské ano z pondělka, kdy jsem to navrhla, bude pomalu během týdne přehodnocovat až ho přehodnotí v neee, protože se mu nebude nikam chtít, jenže v sobotu hrdě prohlásil že jedeme. No, málem jsme opravdu nejeli, ale ne kvůli tomu ale kvůli silnému nočnímu a rannímu mrazu a zamrzlé naftě. Od půl desáté do půl dvanácté rozmrazoval a snažil se nastartovat. Podařilo se a ve třičtvrtě na dvanáct jsme vyrazili. V solidních -10°C. S tím, že pokud budou vypadat silnice všude tak jak tady bude tedy řídit on, protože na sníh případně led se tedy fakt ještě necítím. Ale i to se ukázalo jako lichá obava a tak jsme v půl druhé, přesně podle dohody, přistáli před rančem. Tak my byli přesní, ovšem zbytek ne, takže když jsme dorazili, lítal kamarád s nervy na pochodu a připravoval teprve koníky.

Teplota stoupla na -5°C, svítilo nádherně sluníčko a tak jsme se šli s mužem projít kolem výběhů, abychom se zbytečně nepletli u příprav....

Když se všechno proměnilo v čerty, anděly a Milkuláše, seřadil se průvod a vyrazil směrem na Předklášteří, kde už netrpělivě čekali obyvatelé na každoroční přehlídku a děti se těšily na sladkosti od Mikuláše. Ovšem ten je jaksi zapoměl na ranči. Naštěstí to zachránil jeden z čertů, který vzal pár dobrůtek sebou. Zřejmě i kvůli velké zimě tam moc malých dětí nebylo, takže se situace zachránila.

Všichni objeli povinné kolečko po náměstí a vyrazili ještě směr Domov důchodců aby i dědečkům a babičkám přinesli trošku dobré nálady a rozpýlení do šedi dnů. My jsme za nimi už nešli, ale vzala jsem muže na procházku po areálu kláštera Porta Coeli (pozdně jarní podoba v článku).

V zimě vypadá trochu smutněji, protože chybí listí na lípach v nádherném lipovém stromořadí, ale sluníčko jej zase trochu rozveselilo. Něco jsem si nafotila já, něco manžel a vrátili jsme se v okamžiku, kdy se už začal průvod vynořovat z jedné z bočních ulic a dal se směrem na ranč. My za nimi, já už tedy s dost zmrzlýma rukama, protože v rukavicích se mi hodně blbě fotí. Na ranči jsem cvakla ještě pár koní a jiných obyvatel, předala kamarádovi slíbenou nadílku cukroví, vyfasovala za ní zase mé oblíbené gumídky, rozloučili jsme se a vydali se na cestu k domovu. Bohužel jsem propásla nádherně barevný západ, protože to už zase řídil muž a ten zásadně nestaví...

Zapřahání ďábelského kočáru....

Přeměna normálního smrtelníka v Satanáše...

A už se vydáváme na cestu....

Detail čertích nožek....

Ještě další fotky jak z ranče tak z Předklášteří najdete opět v galerii.