pátek 31. května 2013

A není hudba jako hudba....

Když jsem chodila leta na klasickou kytaru
stala se pro mne nedostižným vzorem a vrcholem skladba, která se ne nadarmo považuje za jednu z nejkrásnějších, či vůbec nejkrásnější ale i hodně těžkou koncertní skladbu, Concierto de Aranjuez od Joaquina Rodriga...kytara v ní s doprovodem orchestru zní nádherně, hudba chvilkami skáče a běží jak voda přes kameny v bujném potoce, chvílemi těžce bouří jak příboj moře, nebo letí vpřed jak andaluzští koně, aby se nakonec zpomalila jak všechno v okamžiku kdy žhavé španělské slunce zapadá za obzor...
Celý Concierto má něco okolo hodiny, ale Adagio z něj je tou nejkrásnější částí. Nahráli jej, a specielně tuto větu, snad všichni nejlepší kytaroví koncertní mistři protože je opravdovou lahůdkou. Jak pro posluchače tak pro hráče, ale můj dojem je, že stejně nejlépe ji zahráli španělští kytaristé, však také z jejich země ten krásný zvuk kytary pochází a navíc i mají k tétu skladbě nejblíž.... Navíc se dočkala i verzí pro housle.

Jaké bylo moje překvapení když jsem zjistila že tatu skladbya se dočkala i nazpívané podoby. A to nikým menším než Andreou Bocelli a Sarou Brightman a i sdružením operních pěvců Il Divo.

Takže si pěkně sedněte, dejte si sklenku rudého Malaga, zavřete oči a přeneste se do Španělska dob hidalgů, Maurů, do dob kdy černovlasé doni upíraly své žhavé pohledy zpod krajkových mantil na pyšné šlechtice a nechte se unášet krásnou hudbou....

John Williams hraje Adagio....



Adagio v podání Sary Brightman....


....Andrey Bocelliho....


......a Il Divo....


Pro ukázku ještě Adagio v podání španělského kytaristy Paco de Lucií


Budu moc ráda, když mi napíšete svoje názory na to která z verzí se vám líbí nejvíc, a jestli se vám stává u hudby to samé co mě. Že když mi běhá po zádech a krku mráz, vím že je to ONO...že to je ta píseň či skladba jejíž provedení mi prostě stopro sedne a i po letech tam ten mráz pořád je....

Není hosta jako hosta....

Tuhle rostlinku jsem
zaregitrovala kdysi dávno, ještě když jsem bydlela u rodičů. Rostla v neudržovaném svahu vedle baráku a nejvíc z ní vždycky byly vidět květy. Když jsem si tady upravovala předzahrádku od jedné paní jsem si vyprosila pár listů s kořeny, měla tři druhy a já se naivně domnívala že to je vše co mi tahle kytka nabídne. Ó jak jsem se mýlila....když jsem narazila na jedno internetový zahradnictví a objednala si jejich katalog, spadla mi čelist. Protože oni nabízejí 158 variet této rostliny! Z listy obřími a malými, hladkými nebo kudrnatými jako kapusta, s květy bílými, růžovými a lila. Prostě výběr který mne uzemnil....nevydržela jsem a objednala si směs nejprodávanějších deseti druhů. Původně jsem měla v plánu je zasadit na chatě v lesíku, ale nakonec jsem si je zasadila na tady v té době nově budovaný trvalkový záhon. A ještě že jsem je tam nedala, po tom prasečím útoku by byly všechny v háji a já naštvaná ještě víc....

A tak tady předkládám jen zlomek toho co může tato krásná a nenáročná rostlina nabídnout. Přemýšlím o dalších druzích, uvidím jaká bude situace....

Ta je moje nejstarší ale taky největší odrůda, výška listů je víc jak půl metru a s květem to dá skoro metr.



Zatím můj poslední a nejnovější (tři dny) úlovek. Přesněji jen část, patří sousedce.









Tenhle "albínek" je jediný, který je trochu náročnější na půdu i světlo. Zatímco ostatní ač vlastně rostliny stínu prospívají i na záhonu celodenně osluněném, tato odrůda přeci jen preferuje buď bloudivý nebo celodenní stín a lehčí půdu. Každý rok se snažila ale něšlo jí to, tak jsem jí přesadila a letos nádherně vyrazila a krásně rostla. Jenže byla před domem a tak strašně nápadná tou barvou že jsem si raději řekla že když už je tak pěkná šoupnu jí do záhonu zpátky aby mě jí někdo nečajznul, s čímž tady mám neblahé zkušenosti. Jenže se zase ukázalo že tudy cesta nevede a začala chřadnout. Takže abych o ní nepřišla zasadila jsem jí zatím do velkého květináče a nechám si jí jako mobilní zeleň na okno od koupelny. Tam by měla mít své oblíbené světelné podmínky a mohla by se zas zmátořit.


Možná se někomu bude zdát, že jsou si hodně podobné, nebo že některé jsou stejné, ale při bližším pohledu zjistíte, že některé tvoří trsy přízemní, jiné narůstají od středu do "kopce", další mají listy šípovité, jiné zas kulaté. Rozdíly jsou i ve velikosti květů, což teď samozřejmě vidět není....a strašně chutnají těm šmejdům slimejšům bezdomovcům,....všechny bez rozdílu!!!



čtvrtek 30. května 2013

Kalužinová....

V kalužině na cestě, když připlete se nevěstě
není radno skončit!
Měl to někdo ale říci tomu listu, když začal nad ní kroužit,
že není radno zahrávat si,
a pak v blátě s životem se loučit...


Jako noty na buben, chroust pro TlusŤjocha a jiné....

Vlaštovky sedící na
drátech nad domem mi silně připomínají noty na notové osnově. Černé fráčky - noty na linkách - drátech. A jelikož jsou ve velkých odstupech jsou jak notová osnova pro bubeníka. Bum, rána a dlouhá mezera....Tak to vždycky říkala moje babička. Že je něco jak noty na buben když chtěla zdůraznit že to je řídké nebo děravé. Včetně mých zubů když mě začaly jako malé holce padat....






Nevím kde se tu vzal a jak se tu vzal, ale jedno ráno jsem na chodbě našla chrousta. Tedy spíš dřív než já ho objevily kočky a použily ho jako balonek na pinkání. To tak přišla jedna kočka k chroustovi, zadívala se na něj, z pacičky udělala malou hokejku a pink!.....milej chroust letěl po dlaždicích. Mávající nožičky se zalíbily druhé kočce a tak následovalo další pinknutí zpátky. Milej chroust lítal sem tam a já to završila tím, že jsem na něj málem šlápla. Neviděla jsem úplně přesně co to na zemi je a s čím si kočky tak nadšeně hrajou. Sebrala jsem to a koukám on to chroust. Nejdřív jsem si vzala jako modela a pak ho vynesla ven...ale netušila jsem jak je těžké fotit živého neustále ze záběru utíkajícího brouka a proto je vždycky něco na něm mázlého...




Když má člověk vícera zájmů, které jsou navíc rozličné, zahradu jak hrom, je to pohroma. Protože se musí věnovat buď zahradě nebo ostatním koníčkům. A pak najednou zjistí, že mu plevel na záhonech začíná přerůstat přes hlavu, do sekání trávy se nutí s velkým odporem a stejně prostě jednou musí ty ostatní koíčky odsunout a přivázat se řetězem zahradnických povinností k záhonům. To pak není čas na dlouhé procházky ale aby zase totálně nezblbnul tak se jednou za čas prostě vydat ven musí. Já jsem takhle přivázaná k těm zahradním povinnostem už hodně, hodně dlouho. Takže poslední procházka se konala na začátku května. A nebylo při ní o příjemnosti, ale i nepříjemnosti nouze....třeba hned na začátku chatové oblasti. Tenhle obrázek tam není moc častý, ale po tom, co mě takhle podvakrát v tandemu v dost krátkém časovém odstupu přijeli pro muže a vezli ho do špitálu se zapnutou sirénou si už jasně dokážu představit pocity těch kterých se to bezprostředně týká...



Ani další pohled mi moc nezvedl náladu. Pomník pro mrtvé stromy....nevím jestli ta kolečka znamenají jeden mrtvý strom nebo teprve se na ně bude dávat fotka jak na náhrobek, moc to nechápu. Ale uvidí se, třeba až tam půjdu příště vysvětlení bude....


Tohle zvěrstvo už snad ani netřeba komentovat. Pěkně vedle cesty, v lese,
borčus až hrůza. A čerstvej, protože tohle tam ještě na podzim ani v zimě nebylo. Někdo si asi dělal pořádek na pozemku nebo někde v kůlně a bylo mu líto si zajet do sběrného dvora nebo do kontejnerů kterých je mimochodem v chatové oblasti docela dost.


Aby tu nebyly jen samé nepříjemnosti, tak tady jsou dva spací portréty.

....Baldricka


....a Bobeše Usmívající se

středa 29. května 2013

Luční....

V zeleném ráji
zelení koníci si hrají.
Na zelenou schovávanou
se zelenou luční pannou

Kvetoucí drahokamy...

Tahle výsadba ve městě
u nového terminálu je pro mne opravdu víc než povedená. A při zpracování fotek jsem se právě rozhodla pro tu mojí výzvu a definitivní úpravu záhonů. Budou tam tihle krasavci a krasavice! Jenže bohužel pro mne, lupičku řízků, je celý areál hlídaný kamerovým systémem....nedivím se, protože dřív to tu bylo rejdiště bezdomáčů ostatně jako u každé nádraží a nová úprava celého náměstí a výsadba zde provedená, fontány a vše kolem muselo stát pěkných pár melounků takže hlídání (bohužel) musí být...

A až se rozrostou do šířky bude to ještě větší pastva pro oči než je doposud....












Tihle dva nízcí mne uchvátili množstvím květů


úterý 28. května 2013

Modrásková....


Maličký modrásek, sedl si list...
byl si svou krásou převelmi jist.
Zafoukal vítr, lístek se utrh,
a milý modrásek šel s kůží na trh...




Skelety III....

Občas najdu na zahradě
něco co mi tak trošku vyrazí dech, mohu - li to tak říct. Buď je to nějaký zajímavý pavouk, brouk anebo už podruhé skelet. Tentokrát skelet plodu květiny jménem Nicandra. Má nádherně blankytně modré květy a plody které jsou podobné "lucerničkám" mochyně, jen jsou menší a hnědé. Zřejmě jí ke mě přivál vítr od sousedky z kompostu, protože jsem si všimla že je měla vyseté. Popravdě je to zhruba stejný plevel jak mochyně, jen má tu výhodu že to je letnička tudíž nemá tak šílený kořenový systém jako právě mochyně. Ale ono stačí i to, že se vysemení a pak roste všude možně. Já ji měla na kompostu pravidelně ještě čtyři roky potom, co jsem si jí vysela a na podzim zlikvidovala s ostatními letničkami.
Ale její skelet mi udělal radost a poskytl téma k nafocení řady fotek....












Ještě další z této série jsou zde...



pondělí 27. května 2013

Televizní....

Býti hvězdou televizní
kdo by tomu odolal?
Jak to jenom krásně vyzní,
Podívejte, já tam stál !