31 prosince 2015

Terapie .....


Už jednou jsem vám tu ukazovala
mou novou zábavu s pastelkami. Hodně mi to pomáhá
když mne opustila múza na tvoření. A navíc teď když marodil Bobeš
to bylo jediné co mne nutilo na to nemyslet. Ale to jsem si musela najít trochu těžší
kalibr než jen ty moje omalovánky které mám. Tím těžším kalibrem jsou mandaly
které jsem si postahovala z netu. Bylo a je jich tam požehnaně a tak jsem
měla z čeho vybírat. Navíc na nich se sakra vyřádím s barvami
a jejich kombinacemi. Když mě bylo fakt nejhůř tak jsem
jela jednu za druhou .......

A jak jsem teď přemýšlela jak nejlíp ztrávit Silvestra, nastahovala
a vytiskla jsem si pěkný štosík dalších různých dílek na vybarvování Mrkající .....


Tyhle jsou z druhé kapitoly "Louky a pole"











a teď ty mandaly ....




30 prosince 2015

Předvánoční východy.....



Po dva dny které předcházely Štědrému dni tady
byly dost neobvyklé východy. Na tuhle barevnost jsem tady zvyklá
spíše ze západů, východů v takhle pekelném vybarvení jsem tady moc za těch pětadvacet
let nezaznamenala. Bohužel jsme každé ráno jezdili s Bobešem k vetovi
na injekce a tak jsem neměla moc času na to vyběhnout někam
kde by mi nepřekážely dráty, domy apod. Takže jsem jen cvakla
pro zdokumentování tu plamennou krásu .... tu ze střešního
okna, tu zas pár metrů od domu .....


22.12.2015





23.12.2015













29 prosince 2015

Oplakávejte Hana Sola .....


...... zajímavý dárek nám, tedy mě, mé dceři a jejímu partnerovi
nadělil synek. Lístky a cestu do Prahy na 4Dx filmové
představení sedmé epizody Hvězdných válek. Původně to bylo tak,
že chtěl vyrazit sám na premiéru která se konala 17.12. Já jsem se tak nějak
chtěla přifařit a když se to dozvěděla dcera, tak okamžitě prohlásila že oni jedou taky.
Jenže tohle datum nakonec nevyšlo a tak jsme dostali včerejší jako dárek
k vánocům.

Představovat kultovní sérii Hvězdných válek si myslím je pro jejich fandy naprosto
zbytečné a ti, pro které nejsou tyhle filmy ten správný šálek kávy zas je zbytečné
se nějak šířejí rozepisovat, ale přece jen to trochu zkusím.
Hvězdné války jsou tak trochu zvláštní tím, že začínají vlastně čtvrtým dílem. Nikdo
z tvůrců netušil když v roce 1977 kdy George Lucas a Steven Spielberg první
film uvedli do kin, jaký ohromný ohlas a bouři u fanoušků to způsobí.
Příběh rytířů Jedai o jejich boji proti Temné síle je klasickým
pohádkovým scénářem boje dobra proti zlu, jen zasazený do
fantasy světa vzdálených galaxií. Film také katapultoval do
hvězdných výšin do té doby zcela neznámého herce, který
se od truhlařiny dostal až na herecký vrchol, Harrisona Forda
který v roli galaktického pašeráka Hana Sola vnesl do filmu prvek
humoru. Po obrovském úspěchu prvního filmu (ovšem v podtitulu nesl
čtvrtá epizoda) vznikly v letech 1980 a 83 další dva. Na další pokračování
ságy si diváci a fanoušci museli počkat dlouhých šestnáct let (1999, 2002 a 2005). V těchto
třech epizodách se ovšem už postavy princezny Leiy, Luka a Hana neobjevili.
Ovšem opět dosáhli ohromného úspěchu a tak letos, po dalších deseti letech přišla do kin
sedmá epizoda, po ní bude následovat v roce 2017 osmá a v roce 2019 devátá.
Příští rok bude ve znamení Star Wars Anthology, určité mezikapitoly.

Od zničení Hvězdy Smrti a pádu dvou nebezpečných mistrů Temné síly uběhlo třicet let,
a z občanské války mezi Hvězdným impériem a republikou vznikl nový temný První řád
a Odboj. Prvním rytířem v čele řádu je Kylo Ren, mladý muž plný zášti
vůči generálce princezně Leie a Hanu Solovi. Ale zároveň i pochybující o tom
zda být nebo ne na straně Temné síly. První řád má ohromnou moc a navíc tak zkázonosnou
zbraň, že Odboj aby se zachránil potřebuje do svých řad dostat jediného člověka, který
by jej mohl zachránit, posledního známého žijícího rytíře Jedai a
bratra princezny Leiy Luka Skywalkera.
Ovšem problém je v tom, že o něm už mnoho let nikdo nic neví. Po pádu Lorda Vadera
a po nezdařeném výcviku jednoho z rytířů Jedi,který se obrátil k Temné síle zmizel
neznámo kam. A tak se nejlepší z pilotů odboje Poe, tulačka z pouště Reya, voják
Finn, který dezertoval z armády Prvního řádu vydají napříč galaxiemi legendárního bojovníka
Jedai hledat. Ve chvíli kdy to nejmíň čekají jim přichází na pomoc nečekaná posila.
Han Solo spolu se svým nejlepším přítelem hulkem Žvejkalem. Jenže Kylo Ren a jeho
armáda jim jsou v patách........
Proč tak moc Kylo Ren nenávidí Hana, proč došlo k dlouholeté roztržce mezi
manželi princeznou Leiou a Hanem Solo, a najde se nakonec Luke Skywallker?
Jen malou věc prozradím. To proč se článek jmenuje Oplakávejte Hana Sola.....
No, prostě vždycky někdo z hlavních a oblíbených hrdinů musí umřít. Někdy i rukou vlastního syna .....

V tomto zpracování se opět po 32 letech objevili postavy z prvních
dílů a tak zde uvidíme jak Carrie Fisher v roli princezny Leiy, Harrisona Forda jako Hana Sola
i Marca Hamila jako Luka Skywallkera. Ale i oblíbené droidy R2-D2 a C-3PO k nimž přibude
další droidík, roztomilá koule BB.

STAR WARS: SÍLA SE PROBOUZÍ
USA 2015

REŽIE: J.J.Abrams
Scénář : Lawrence Kasdan, J.J.Abrams, Michael Arndt
Hrají: Daisy Ridley, John Boyega, Adam Driver, Oscar Isaac, Harrison Ford, Carrie Fisher, Marc Hamil .....



Harrison Ford jako Han Solo a John Boyega jak Finn spolu se Žvejkem



Daisy Ridley jako Reya


Oscar Isaac jako Poe Dameron



Adam Driver jako Kylo Ren / Ben Solo



Marc Hamil jako Luke Skywallker (civilní foto, ale od filmové se neliší)


Carri Fisher jako Leia Organa (taktéž civilní foto a taktéž se moc neliší, jen nemá svůj filmový účes)


A na ukázku jak vypadali představitelé Hana, Luka a Leiy v roce 1977




Jsou filmy kterým formát 4Dx opravdu sedí což jsou právě tyhle fantasy. Avatar byl první
který jsem takto viděla a tohle druhý. Jen bohužel se musí za ním zajet jen do Prahy
do Cinema City u Anděla. Ale zase se to pro fandy těhle filmů vyplatí.








27 prosince 2015

Další pohádka? Ovšem parádní! .....



Vyfasovala jsem zpátky do pokoje televizi, kterou
si sebou vzala dcera do nového bydlení, ovšem stala se nemilá věc, že jim odešel
nějaký kontakt a oni nemohli připojit playstation ani dývka což se ukázalo jako
ohromný průšvih, neboť můj nevlastní vnouček obdržel právě playstation k vánocům.
Takže ježíšek musel naježit i novou televizi. A ta původní skončila u mne.
Já nemusím mít nutně televizi v ložnici, klidně se budu dívat v obýváku, ale
zase své pohodlí to má, to přiznávám .....

A to jsem ocenila zvlášť včera, když jsem zjistila že na ČT art dávají muzikálovou
lahůdku, jakou stoprocentně Fantom opery (The Phantom of the Opera)
Andrewa Lloyd - Webera je. Navíc šlo o představení z roku 2011
v Royal Albert Hall k 25. výročí prvního uvedení tohoto muzikálu.

Muzikál měl premiéru 9.10.1986 v Královském divadle v Londýně, kde se hraje
dodnes. Je to druhý nejdéle hraný muzikál na světě, jedničkou jsou Bídníci.
Dva roky po premiéře v Londýně byl uveden na Brodwayi a i tam patří
mezi nejdéle doposud hrané dílo. Dodnes láme divácké rekordy po celém světě
a myslím že není žádné větší město kde by nebyl alespoň jednou uveden.
V Čechách byla jeho premiéra v září loňského roku a v roce 2004 se dočkal
i filmové podoby. Což je výzva a hned si ho dneska stáhnu abych se podívala
i na tuhle jeho podobu.

Děj knihy Gastona Lerouxe je vlastně také takovou pohádkou
pro dospělé, nechybí tu dobro ani zlo, láska i nenávist a nakonec
i snad dobrý konec. Málokdo asi ví, že kniha má i druhý díl který
se odehrává v New Yorku ale věhlasu svého předchůdce nikdy nedosáhl.
Děj je vcelku známý ale myslím že za připomenutí stojí.

V Opeře se zkouší nové dílo a hlavní primadona La Carlotta odmítne v
atmosféře divných událostí zpívat. Učitelka baletu madame Giro přivede
mladou sboristku Christinu Daaé o které ví, že je žačkou tajemného
Fantoma kterému učarovala svým zjevem i talentem a on jí učí, sám nepoznán
zpívat. I přes protesty ředitelů nakonec premiéru Christina odzpívá s
ohromným úspěchem a Fantom si usmyslí že z ní udělá primadonu místo La Carlotty.
Nejen on je ale uchvácen krásou Christiny. Dalším mužem je vikomt Raoul de Chagny,
který v ní poznává svou malou dětskou lásku. City které k němu Christine projeví
však vzedmou vlnu nenávisti ve Fantomovi který se snaží Christine připoutat
k sobě. Ta ač miluje jeho hlas a zpěv nikdy neviděla jeho znetvořenou tvář,
kvůli níž žije sám v podzemí Opery a nenávidí všechny lidi protože se od
nic dočkával vždy jen posměchu, nenávisti a opovržení. Při první návštěvě
Christiny v jeho podzemním světě mu sundá masku a když uvidí jeho znetvoření
zprvu se lekne, ale pak ho začne litovat a obdivuje i nadále jeho hudbu.
A jelikož se jedná opravdu o pohádku, vše nakonec dobře dopadne jak
pro Christinu tak pro Raoula, jen Fantom dál zůstává sám ve svém temném
a tajemném operním podsvětí .....

Hudba Andrewa Lloyd - Webera je krásná záležitost a role Christin byla
psaná pro jeho tehdejší ženu Sarah Brigthman. Ta také hrála roli v prvním
období muzikálu. Toto představení z roku 2011 je zajímavé tím že se v závěru
na jevišti objeví původní obsazení souboru a právě Sarah a představitelé
Fantoma kteří se za těch 25 let vystřídali v této roli zazpívají ústřední melodii
tohoto muzikálu. A když spustí musím říct že se mi kroutili až palce na nohou
a ježili všechny chlupy jak je to úžasný zážitek.....

Tady je pár nejznámějších melodií z tohoto muzikálu, ovšem v provedeních z jiných
let, protože z tohoto představení jsou k mání jen kratičké ukázky.


Titulní melodie The Phantom of the Opera a další ukázky jsou z filmového zpracování
z roku 2004.




Árie Fantoma Music of the Night



Krásný duet Raoula a Christin na střeše Opery


Co mne zaujalo, je ohromnost Albert Hall, ale toho už jsem si všimla u koncertu
Pink Floyd v roce 2007. A proto mne, při sledování tohoto muzikálu překvapilo
to, že se hraje v Goja music. Nedokážu si moc představit jak se tam vměstnala
ta ohromná výprava a scéna na které se muzikál hraje v Londýně.
A jako bonus vkládám závěr představení o kterém jsem psala aby jste si mohli
udělat obrázek o nádherné atmosféře která v Albert Hall vládla. Film i toto představení
je možné si stáhnout na ulož.to. Myslím si, že to stojí za to!









26 prosince 2015

Opožděně ...


..... protože jak sami víte, nebyla jsem chvíli v nějaké náladě jak psací tak fotící
a tak mi tu zůstalo pár obrázků které jsem měla z cesty do Litomyšle a
pár kaktusových květů které se ukázaly dost nečekaně v nečekanou dobu .....

Protože jsem čekala že se dostanu k focení ve vánočním městě, jako
vždy jsem táhla foťák. Jenže, v kavárně kam jsme chtěly s dcerou jít bylo
plno až po strop takže se změnil program a šly jsme rovnou k dceři na
kávu a tvořit vánoční dekorace, což byl hlavní plán dne .....
A z celého dne mám jen pár záběrů krajiny z autobusu.




Fotila jsem v půlce prosince, ale jak vidíte, klidně bych mohla říct že jsem fotila v březnu


Už delší dobu mám v plánu nechat se na tenhle kopec vytáhnout autobusem a pobýt si tu
a v klidu fotit. Myslím že tu je i co. Nejhezčí ovšem to tu je na podzim, když se zbarví
buky kterých je tu přesila.



Ale z jinovatkého (vyjímečně) dne tu mám pár obrázků ....






A teď ty slibované květy. Fylokaktus si ze mě dělal srandu během celého roku.
Normálně mi rozkvétá když ho po zimě dám ven tak kolem půlky května. Letos mi kvetl
jedním květem už v lednu na půdě. Venku si střihnul druhý květ v srpnu, a takhle nádherně mi rozkvetl
na půdě v půli prosince. Takže jsem silně zvědavá jak se zachová na jaře kdy by správně měl kvést.



Ale i některý z vánočních kaktusů je tak nedočkavý že rozkvete už v listopadu.
Ty zbylé si to nechali opravdu teď na vánoce ....



Tak, a to bychom měli resty a příště už zas něco časově víc aktuálního ....


25 prosince 2015

Vánočně pohádkově, nebo pohádkové vánoce?


Na FB, kde se pohybuje i něco málo blogerů, jsem narazila
na výzvu Le fille Ash, abychom napsali o tom jaký je náš vztah k
pohádkám a podělili jsme se o něj s ní i druhými. Pro člověka jako já,
který pohádky od doby kdy se začaly kupit naše podnikatelské problémy
přestal mít rád jelikož každý kdo někdy podnikal nebo podniká, ví že to tedy
rozhodně není žádná pohádka je to docela boj. Ale jelikož to Ash pojednala
tak, že nejde jen o pohádky, ale i o vánoční filmy tak tam už se docela chytám.
Ale abych se s pohádkami úplně nerozkmotřila, je pár takových které jsem
ochotná zkouknout občas, některé víc a některé si nenechám nikdy ujít.
Vím že u nás vzniká každý rok několik filmových pohádek a jedna která
je určená speciálně pro vysílání na Štědrý den.

Z těch které to byly v posledních
deseti letech se mi líbí Anděl Páně. Jelikož jako dítě máte na pohádky jiná
měřítka než jako dospělý, většinu jich dnes posuzuji podle hereckých výkonů.
A zrovna v téhle pohádce jsou excelentní výkony Ivana Trojana v roli
anděla Petronela a Jiřího Dvořáka jako čerta Uriáše. A patří k těm
které jsem občas schopná zkouknout. A navíc Jiří Strach začíná s natáčením
pokračování. Uvidíme jak se s tím popasuje.

K těm na které se dívám častěji
patří Svěrákův a Smyczkův Lotrando a Zubejda. Právě pro tu krásnou
Svěrákovu poetiku. A propó, když už je řeč o Zdenku Svěrákovi, včera jsem se
nechala zlákat další jeho pohádkou kterou vytvořil ve dvojici se synem Janem.
Tři bratři. A můj pocit z ní je dost rozpačitý. Jasně, chápu, je to
film cílený hlavně na dětského diváka, ale to byl Lotrando taky, jenže
ten se dá sledovat i v dospělém věku. Tak co mi tady vadí?
Herecké výkony hlavních představitelů? I když musím říct že
Oldřich Kaiser v roli ironického otce nebo Jiří Lábus jako stařena z mokřin
jsou výborní. Vojta Dyk už v jiné pohádce dokázal že taky dokáže
zahrát i nesympatickou postavu, Tomáš Klus ve Staré bambitce taky
vystřihnul dobrý herecký výkon, ale nevím proč tady jim nejsem schopná
nějak přijít na chuť. I v tomto filmu se prosazuje určitá poetika Cimrmanů
nejen v replikách ale i v textech písní které jsou zas pěknou ukázkou tvorby
Jaroslava Uhlíře. Jenže ...... je tu prostě něco co mi jasně dává signál,
že tahle pohádka nebude patřit k těm na které se podívám opakovaně.

Ovšem ta poslední o které bude řeč, S čerty nejsou žerty, je pro mne
prostě moje TOP vánoční pohádka. A tu si stejně jako kdysi Pyšnou princeznu
nenechám nikdy ujít v jakékoli repríze, tudíž i v té každoroční letní.
Ta pohádka má kouzlo, švih, ucelený příběh, humor a hlavně opět
skvělé herecké výkony. Trio Vladimír Dlouhý, Karel Heřmánek a Ondřej Vetchý
následováno dvojicí Preiss- Nárožný prostě nikdy neomrzí. Ta pohádka má
totiž, alespoň pro mne, nádech filmů jako byl Fanfán Tulipán nebo Černý tulipán.
A nemalou měrou právě díky nádherným očím Vladimíra Dlouhého a jeho naprosto
odzbrojujícímu úsměvu který ženy dostává do kolen. Takže dnešní večer je jasno
na co se budu dívat .....

Přiznávám že se mi spíš víc líbí zahraniční pohádky. Ať už animáci (Madagaskary, Ledové
království) nebo i hrané. To byla třeba včerejší Kouzelná chůva Nanny McPhee. Na tu jsem
se dívala už několikrát. A právě přes tuhle pohádku se dostávám k vánočním filmům, což jsou
co si budeme povídat, pohádky pro dospělé. Tady u mne jednoznačně vede Láska nebeská.
Jistě, slaďák až na půdu, ale jsou v něm scény které člověka vždycky dostanou.
Ať je to skvělá taneční kreace Hugha Granta v roli premiéra a její naprosto praktické
ukončení, balení dárku který kupuje Alan Rickman pro svou případnou milenku kde zase
v roli prodavače exceluje Rowan Atkinson a naprosto cítíte jak nervozitu a strach A.R.
aby nebyl přistižen či přímo orgastickou vášeň pro zabalení dárku R.A. Nebo etuda
Emmy Thompson v okamžiku kdy zjistí že ten dárek který našla v manželově kapse
nebyl určená jí a ona dostane "jen" cd s oblíbenou zpěvačkou, o vzájemných promluvách
dvou lidí kteří neznají jazyk toho druhého nemluvě. No a samozřejmě herecké výkony.
Tady jsou tak naprosto skvělé že jen to by udrželo tenhle film nad hladinou .....

Ale abych byla patriot tak poslední můj film, který patří k mým TOP vánočním ale nejen
jim, je Podskalského Noc na Karlštejně. I tady platí to co v případě Lásky nebeské.
Výborné dialogy částečně přebrané z Vrchlického předlohy, svižnost filmu,
naprosto geniální Svobodova hudba a opět a zas vynikající herecké výkony.

Zdá se vám že ve výčtu chybí pohádka století Tři oříšky pro Popelku, nebo Troškova
pohádková díla, případně spousty dalších nejnovějších, nových ale i těch starších až
po prastaré jako Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou či Mrazík? No tady
už prostě platí že čeho je moc, toho je příliš a když se něco přejí, chce si to dát půst......







22 prosince 2015

První, druhé, třetí a nevím kolikáté já ....


Jsem trochu na rozpacích jestli mám své já jen
druhé, nebo jestli náhodou nemám ještě další. Nějak se
kolem mne všechno za ten můj víc jak padesátiletý život tak schumelilo,
že se ze mne stal člověk pesimistický, a nesebevědomý. Takže logicky mé druhé
já by mělo být jiskrně sebevědomé, optimistické ..... Někdy se snaží trochu prosadit,
ale to první ho hned krotí a zahání zas do nejhlubších hlubin mého bytí. Nechce se
nechat o svou nadvládu za nic na světě připravit. Dále mé jedno já, to hlavní,
nikdy nebylo romantické, to pro něj jako pro věcné já bylo zbytečné.
Nějaká romantika, k čemu to je? Ale další já si s romantikou tyká.
Snaží se z toho věcného udělat pozdního romantika. A občas
se mu to nadmíru daří. Dokonce tak, že se to věcné již
několikráte rozáchalo nad některými věcmi.
Nad přírodou, nad krásou architektury,
nad krásou koní .....
Mé první já neumí konstruktivně řešit spory, neumí v pravou
chvíli říct to co by mělo, povětšinou se okamžitě rozbrečí a tím taky
veškeré řešení sporů končí. Moje už několikáté já ale pro změnu moc dobře ví co
mělo říct, jak to říct, má argumentů plnou virtuální pusu a briskně odpovídá na všechny
výtky. Jen pořád nějak neumí tohle všechno naučit to pravé já. A mám dojem,
že už se o to ani nesnaží, zjistíc že to stejně nějak ani nemá cenu ....
Po dnešním kontrolním odběru krve u Bobího ale má to
optimistické já žně. Všechno se ukázalo oproti minulým
téměř neměřitelným hodnotám naprosto O.K.
takže by jsme měli mít už doma definitivně
zdravého psa. No, až na ten neléčitelný jícen.....

Dát tak do kupy všechny tyhle mé já, bylo by to mé pravé naprosto ideální člověk.
Jenže nebylo by to pak nuda?

A jelikož mělo moje pesimistické já nyní navrch, a k němu se přidalo i to líné
(kolikáté už?) omlouvám se všem, že letos jsem vám neposlala přání osobně
a tak vám všem co ke mě chodíte na blog i těm kdo jste na FB
patří tohle blogové .....

21 prosince 2015

Svíčkové nokturno .....



Přiznávám, že pokud si chci něco fotit,
tak nechodím nijak daleko. Držím se doma, hlavně kvůli
Bobešovi aby měl pravidelný přísun jídla a tekutin protože
už naštěstí! se dost zlepšuje. Nechci být zatím přehnaně optimistická
a beru ty změny k lepšímu s rezervou, nicméně vidět a znát jsou opravdu
hodně. Když mi FB připomněl co bylo touhle dobou vloni, tak jsme na tom
byli naprosto stejně. Jen s tím rozdílem že nám zcela bez zjevného důvodu
přestal chodit. I když tentokrát to nebylo kupodivu tak drastické jak loni,
výsledek byl o dost horší. Dokonce ani vet si nebyl jistý jestli to vůbec
tentokrát Bobeš vydrží. Dokonce mi dnes přiznal, že měl pochyby, a
to velké, jestli Bobeš vůbec přežije páteční noc co zůstal v
ordinaci na kapačkách, a že zřejmě jednu chvíli upadl
na pár minut do kómatu. Jenže zvládl brouček
a začíná zas ožívat .....


Dneska to je o naději a svátečním zázraku jedinečného světla
které umí jen svíčky .....