středa 7. května 2014

Lázeňský deník Lázní ducha...kapitola Děti


Každá akce kde je spousty zajímavých věcí
je pro malé děti naprostým rájem. Natož akce kde se toho dá tolik, tolik vidět.
A že bylo! Stará auta, známí herci, dobrůtky k jídlu i k pití, ruch a vzruch. A tak není divu že těch dětí
bylo opravdu hodně. Líbí se mi jak jsou bezprostřední ve svém koumání, jak se jim před známými lidmi neklepou kolena a netrpí přehnanou úctou, jsou prostě svoje ve svém chápání světa. A užívají si to. Tohle my už bohužel neumíme. Přemýšlíme o tom jestli tohle a tamto není trapné, jestli to nesníží před ostatními naši reputaci, jestli se neztrapníme, jestli se v našem věku hodí být rozverní, nebrat ohledy na to co je dáno jako vzor dobrého chování. Jsme svázaní konvencemi a neumíme se uvolnit a vychutnat si sílu okamžiku. O tomhle všem ještě děti nemají ani ponětí a tak si dělají co se jim líbí, nepřemýšlí o tom jestli to je nebo není vhodné....

Někdy si říkám že ani nám by neškodilo občas se na problémy podívat dětskýma očima, nebrat věci které nejsou potřeba tak vážně a užívat si alespoň chvilku té dětské volnosti a bezstarostnosti.


Tohodle klučinu víc než to co se dělo na jevišti zajímal systém fungování pítka.....


.....a neustále se tomu snažil přijít na kloub. Jak to, že jednou to stříká míň, pak vůbec....


....a pak zase jo! No jo, systém fotobuňky je popravdě španělskou vesnicí i pro mne Mrkající


Děti a hudba....to je věc která patří k sobě. Umějí naslouchat, ale i se radovat a dát najevo to co se jim líbí.
Nebrat na vědomí to že je pozorují stovky očí a bavit se tak jak je jim vlastní.....a nepřemýšlet jestli to je nebo není vhodné. Myslím že další komentáře nejsou nutné! Jen si dávejte pozor na klučinu v modrých kalhotách a šedivém svetru....tady má ještě apartní klobouček