úterý 3. července 2012

Vlaštovky na drátě....

Myslím že to rčení mnozí znají z dětství. Mě ho vždycky říkala babička..."Co tu sedíte jak vlaštovky na drátě, jděte něco dělat!". A my buď šli nebo ne. Ale dnes jsem pozorovala vlaštovky které tady seděly u nás u domu na drátě a jen jsem se divila. Pršelo a ony se tam sprchovaly! Doslova a do písmene....Seděly na drátě a vrtěly se tam, křidélkama si roztíraly vodu po sobě a užívaly si to. To že se k nám na bazén choděj koupat vrabci je vcelku normálka, ale sprchující se vlaštovky jsou pro mne novinka.




Evidentně šlo o mladé vlaštovky, protože ještě neměly své elegantní ocásky, ale bylo vidět že se jim ta sprcha opravdu líbí.
P.S. Fotky nejsou moc kvalitní, protože bylo už k večeru, zataženo a navíc jsem musel dost zoomovat.

Kapičková 2.....

Jelikož konečně zas zapršelo, a do toho začalo svítit sluníčko,
vyběhla jsem ven s nadějí že bude duha. Nebyla. A tak jsem
se prošla po zahradě a nafotila ještě nějaké kapičkové
obrázky.... to počasí je dnes opravdu jak na houpačce.
Chvíli svítí sluníčko, chvíli hřmí aby zase v zápětí
vylezlo zpoza mraků sluníčko, které opět vystřídají
hromy a déšť. Ten bohužel nemá nikdy moc dlouhé
trvání, ale díky alespoň za to. A možná to je lepší
protože se to stačí vsáknout a ne že se to spláchne
jen tak bez užitku v nějakých přívalech.






Ještě pár mráčků.....

Foceno před hodinou, kdy se ještě dalo slunit a koupat.
Pak se začalo zatahovat a teď když to píšu už zase hřmí
a fouká vítr. Uvidíme jestli to je zas jen planý poplach a
nebo jestli alespoň trochu zaprší....




Tak ty byly ještě šlehačkové. Ale ty poslední už tak pěkně nevypadaly....
Tedy vypadaly zajímavě, jen už hrozily víc....

Dopoledne v Třebové.....

Měla jsem se dnes zastavit u doktorky pro zprávu o zdravotním stavu, tu následně předat na ÚP. Už v půl osmé začalo hřmít, takže jsem nebyla dvakrát nadšená z toho že bych měla camrat v dešti domů, protože na autobus by se mi nechtělo třičtvrtě hodiny někde čekat. Do osmi hodin bylo po hřmění a zase vylezlo sluníčko. Při cestě do města opět se zatáhlo a začalo se blýskat a hromovat, ale naštěstí i teď nepršelo. Navíc na mě už čekal muž s tím, že mě vezme zpátky dom. Trochu to zabouřilo a zase se mraky přestěhovaly jinam.




Na téhle lavičce si vždy udělali svoje ležení bezdomovci. Měli to docela na strategickém místě, mezi marketem, kde si kupovali krabicáky a zdravotním střediskem, odkud jsem to fotila. To pro případ otravy alkoholem, lékařské ošetření promptně a hned.....no a na trávě pak tu opici vyspávali....


Dnes už tu byli jen holubi, bezdomovce tu už delší čas není vidět. Jestli si našli místo jinde, nevím, ale teď je to tu bez jejich blábolení, žebrání a pokřikování podstatně klidnější....



Blesková buchta podruhé....

Byla jsem v komentech požádána abych až budu dělat tuhle bleskovku doprovodila povídání fotkami. Dnes tak činím, protože jak jsou horka, mám větší a větší chuť na horkou kávu a na něco k ní.....a co je u nás doma nejdostupnější a nejrychlejší? No tahle bleskovka....

Krok první....smíchané všechny ingredience v jedno


Pro ilustraci aby jste si udělali představu do jak velkého hrnečku...klasický čtvrtlitrák


Hotová bleskovka. Nemusíte se bát, že by jste jí z hrnečku nevyklepali, ona z něj vyskočí sama už v mikrovlnce....


Zde už připraveno ke konzumaci.... to vše za dvě a půl minuty Smějící se

Tichá bolest....

V jednom komentu už si nějak nepamatuju u koho, mne připoměla jedna poznámka o zakopané a zapomenuté slivovici jeden nádherný film. Jmenuje se Tichá bolest a vypráví o velké lásce vnuka k dědovi, o hledání bečičky s tou nejlepší slivovicí a vůbec o letech padesátých na Valašsku a o službě u Černých baronů - PTPáků. A ač natočen v roce 1990 není, nevím proč, z těch filmů které se stále na obrazovkách televizí točí dokola, a přitom je v něm úžasným způsobem ztvárněno právě ono trpké období padesátých let s jejich vykonstruovanými procesy.

Malý Janek Kadavý je svědkem toho, jak STB odvleče jeho otce jako zločince, odsoudí a nakonec popraví jako nepřítele lidu. Jeho maminka dlouho otcovu smrt nepřežije a Jankovi zbývá jen jeho dědeček, moudrý a laskavý člověk. Vychovává Janka tak aby se za žádných okolností nesklonil před ponižováním, útlakem a zlovůlí bolševického režimu, jímž je jeho rodina pronásledována. A zároveň mu stále vštěpuje smysl pro pravdu a spravedlnost. Janek dospěje a jako většina jemu podobných nastoupí na vojnu k PTP. I zde dál pokračuje jeho pronásledování a šikanování a zažívá velmi nepěkné chvilky. Ať již na vlastní oči viděnou smrt kamarádů, které nažene agilní velitel i z tankem do bažiny a oni zde zahynou, tak i pronásledování za nedovolené opuštění posádky, když nedostane dovolenou na pohřeb toho jediného kdo mu z celé rodiny zůstal - jeho milovaného dědečka.
Celým filmem se jako červená nit vine hledání jedné zakopané a zapomenuté bečičky té nejlepší slivovice, kterou dědeček schovával na slavnostní příležitost až Janek vystuduje vysokou školu, až se ožení, ale nikdy jí i přes to že je přesvědčen že ví kde hledat, nenajde...

Film natočil v roce 1990 režisér Martin Hollý ml. podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana s hudbou Svatopluka Havelky (ano otcem režiséra, herce, zpěváka a hudebníka Ondřeje Havelky) a do hlavní role dědečka obsadil Rudolfa Hrušínského, který si opět střihl roli která mu tak seděla. Moudrého a láskyplného člověka, kouzelného dědečka a životního glosátora. Stejně jak ve filmech Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři nebo Slavnosti sněženek....
V roli Janka se objevil méně známý herec Ivan Jiřík, který zdárně Rudolfu Hrušínskému sekundoval. V dalších rolích Vítězslav Jandák jako fanatický velitel, který nakonec svým fanatismem přivede do hrobu jak sám sebe tak i nevinou posádku tanku, jako Jankovi spolubojovníci se objevili Martin Dejdar, Jiří Langmajer, Jiří Pomeje aj.

Podle mne tento film je to nejlepší co se v devadesátém roce natočilo o PTP a stojí opravdu za shlédnutí....a to i na YouTube.