11 listopadu 2021

Na konec procházky ....

 

.... po Praze, se podíváme na jedno místo
které znám velmi důvěrně. Kdo byl v posledních letech v Praze, nebo se po ní pohybuje pracovně či v ní žije, určitě si všiml jak moc se rozmohly výletní nebo vyhlídkové plavby lodí po Vltavě. A že někdy to je docela pěknej frmol co se na hladině děje. Dřív jste na ní mohli potkat jen flotilu čtyř velkých parníků, co si teď vzpomenu tak to byl Vyšehrad, Vltava, a pak pár menších. Velké najdete už jen zakotvené podél náplavky, za to malými se Vltava jen hemží, a Malá Strana se pak hemží naháněči tmavé barvy kteří lákají na plavbu právě těmi menšími vyhlídkovými loďmi. 
Než manžel začal dodělávat dálkově maturitu, a tak nebylo už tolik času, měli jsme jako velkého koníčka loď. Tedy, nejdřív ho měl muž, když jsme se seznámili a vzali, tak jsem ho za svého přijala i já. Sportovní loď. A plavby po Vltavě nebo Labi, dovolené na lodi. prostě paráda. Když se měl narodit syn, malá loď se prodala, a koupila se větší, kam se vešli dva dospělí a dvě děti. Drandili jsme tak po Vltavě hezkých pár let, až jsme nakonec zakotvili tak nějak na suchu. A proč tohle všechno povídání? No protože když jsem se vracela ze Střeleckého ostrova zpátky na most a směřovala na Újezd na tramvaj, právě se do smíchovské komory chystala vjet jedna hódně velká výletní loď, a já si tak zas mohla připomenout nejen umění kapitánů těchto velkých lodí, ale i to, jak mi sami visívali v komorách po Vltavě i Labi na lanech přivázaní k pacholatům a čekali až nás pěkně celou bandu lodí zdýmnou. Loď už dávno asi neexistuje, ale mě láska k plavbě po vodě zůstala dodnes ....