Co by se stalo, kdyby...tys byl můj a já tvoje?
Slova tiše plynoucí, srdce moje, a dvé svíček zář ve
svícnech na stole u vchodu do pokoje...
Co by se stalo, kdyby.... tys byl můj a já tvoje?
Těla naše propletená, srdce moje, a pohled očí tvých
rozpíjející se jak křídou psaná slova na chodnících....
Co by se stalo, kdyby ....tys byl můj a já tvoje.
Roje myšlenek kroužících a narážejících do sebe, jak tvrdá
slova do zdí, vyřčená v tichu pokoje, ach a jak teď dál, srdce moje....
Co by se stalo, kdyby....tys byl můj a já tvoje.
Všechna moje touha byla by jen pro tebe přítěží a tuhým
párem otěží, lásko moje?
Nenastal by čas pak na rozbroje, hádky, boje? A při tom to
bylo tak krásné, srdce moje...
... jenže ty nejseš můj a já tvoje, a jen čas sám by nám
odpověděl, na to, co každý z nás by teď rád as věděl, co stalo by se asi z nás,
kdyby tys byl můj a já tvoje....
P.S. Nemám náladu na nějaké procházky, nechce se mi bahnit někde v lese po rozježděných cestách od bezohledných čtyřkolkářů, navíc ještě mám před sebou nějaké dopékání a plnění a mazání vánočního cukroví. A dneska navíc zas valíme do Olomóca na zubní kliniku abych se konečně zbavila problematického zubu. Tedy ne celého, ale jen vyčistit kanálek a zub zrekonstruovat. A bude snad zas na pár let pokoj. Takže vás ještě chvíli budu občas zásobovat tvorbou, jak hezky říká Čerf v řeči vázané z let minulých. Ačkoli ty básničky vznikaly v době, kdy jsem byla nejvíc zamilovaná, takže vlastně i šťastná, jsou všechny dost smutné. Asi už tehdy jsem nějak podvědomě tušila že to skončí ne zrovna košer.....
