Co by se stalo, kdyby...tys byl můj a já tvoje?
Slova tiše plynoucí, srdce moje, a dvé svíček zář ve
svícnech na stole u vchodu do pokoje...
Co by se stalo, kdyby.... tys byl můj a já tvoje?
Těla naše propletená, srdce moje, a pohled očí tvých
rozpíjející se jak křídou psaná slova na chodnících....
Co by se stalo, kdyby ....tys byl můj a já tvoje.
Roje myšlenek kroužících a narážejících do sebe, jak tvrdá
slova do zdí, vyřčená v tichu pokoje, ach a jak teď dál, srdce moje....
Co by se stalo, kdyby....tys byl můj a já tvoje.
Všechna moje touha byla by jen pro tebe přítěží a tuhým
párem otěží, lásko moje?
Nenastal by čas pak na rozbroje, hádky, boje? A při tom to
bylo tak krásné, srdce moje...
... jenže ty nejseš můj a já tvoje, a jen čas sám by nám
odpověděl, na to, co každý z nás by teď rád as věděl, co stalo by se asi z nás,
kdyby tys byl můj a já tvoje....
P.S. Nemám náladu na nějaké procházky, nechce se mi bahnit někde v lese po rozježděných cestách od bezohledných čtyřkolkářů, navíc ještě mám před sebou nějaké dopékání a plnění a mazání vánočního cukroví. A dneska navíc zas valíme do Olomóca na zubní kliniku abych se konečně zbavila problematického zubu. Tedy ne celého, ale jen vyčistit kanálek a zub zrekonstruovat. A bude snad zas na pár let pokoj. Takže vás ještě chvíli budu občas zásobovat tvorbou, jak hezky říká Čerf v řeči vázané z let minulých. Ačkoli ty básničky vznikaly v době, kdy jsem byla nejvíc zamilovaná, takže vlastně i šťastná, jsou všechny dost smutné. Asi už tehdy jsem nějak podvědomě tušila že to skončí ne zrovna košer.....
Vendy, ale básníš krásně, i když smutně. Měj pohodové dny.
OdpovědětVymazatTeď už to nejde ani smutně, natož vesele. Něco ve mě si vzalo oddychový čas a nenapíšu ani verš.
VymazatSmutné, ale krásné básnění...
OdpovědětVymazatNo jo, já to vesele neumím...
VymazatKrásné, ale smutné verše, které mi něco připomněly.
OdpovědětVymazatTo by mi bylo líto...
VymazatKrásně básníš,líbí se mi to.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny
Děkuju... ale už to nějak nejde. To co šlo před časem jak po másle, se teď úplně zaseklo a nevypotím nic.
VymazatVšechno krásné nemusí být veselé...
OdpovědětVymazatVendy, přeji ti, ať zub přestane trápit, cukroví se vydaří a ty máš hezké dny, Helena
To máš pravdu, i když je něco krásné, když si myslíš že prožíváš krásné chvíle, a v daném okamžiku i jsou, nejsou pak z odstupem času veselé.
VymazatVerše se mi líbí, mají tu správnou míru smutku i touhy.
OdpovědětVymazatProč k zubaři až do Olomouce, není to od vás nějak daleko?m I když, zubařů je čím dál míň, buďme rádi, že za ním nemusíš do Žiliny.
Měj se i tak, s nemocným zubem, pěkně. Jiřina z N.
Do Olomouce proto, že tam je specializované pracoviště kde mi ten zákrok mohli udělat. Jsou po celé republice jen dvě, v Olomouci a v Praze. No stála tam auta se značkami snad ze všech krajů. Popravdě to bylo tak luxusní ošetření, že je škoda, že to není blíž, protože bych se tam hned s radostí přehlásila od té naší zubařky. A ještě mne to stálo o čtyři tisíce méně než mi svou cenu tady ta zubařka řekla....
VymazatMáš můj obdiv, že s bolavým zubem jsi schopna se naladit na básnění. Jestli to není tím, jak se říká, že tvůrčí umělec musí trpět, aby ze sebe něco vydal :).
OdpovědětVymazatŠpatně jsi četl doušku. Tyhle všechny básničky co tu uveřejňuju jsou archivní, staré tak osm let. Poslední básničku jsem byla schopná vypotit tak před dvěma lety. Ale máš pravdu v tom, že jsem byla ve zvláštním rozpoložení když jsem je psala. Ovlivněná srdcem a emocema. Od té doby jsem zatím nebyla schopná se už v řeči vázané vyjádřit.
VymazatMohla bys vidat e-knihu veršů. Jsi dobrá.
OdpovědětVymazatNo, tak na knihu bych už jich opravdu měla! Tyhle jsem ještě na tomhle blogu ani neměla, a kolik už jich bylo i tady na blogu.... slušná řada.
Vymazat