Jmenovat se Chudobín ....

 

.... neznamená vždy být chudobný. Určitě ne, co se týče kostelů.

Když jedete po dálnici do Olomouce, a blížíte se k Litovli, určitě vás v této rovné krajině zaujmou dvě zvláštní sakrální stavby, v části kde většinou vídáme přehršel  klasických moravských božích muk, dosti nezvyklé. Když jsme do Olomouce jeli poprvé, měli jsme dálniční známku, takže jsme frčeli po dálnici a já si jen v duchu říkala jaká škoda, že nemůžeme odbočit. Včera jsme už jeli bez známky, a tak jsme tyto dvě stavby míjeli ve větší blízkosti a navíc s odbočkou do vsi. Takže jsem hned mužovi nahlásila, že při zpáteční cestě se tam zajedeme podívat. A jak jsem řekla, také se tak stalo ....

Vesnice Chudobín je chudá na počet obyvatel, je jich něco kolem 240, za to je bohatá na architektonické památky. No řekněte, tři kostely a jeden zámeček, kdo tohle má? Navíc za dva kostely ze tří může jeden jediný člověk, farář Josef Žídek. Jenže každá mince má dvě strany a ačkoli sem díky všem těmto stavbám zajíždějí turisté, místní stále v sobě nesou hořkost starou víc jak osmdesát let.

Když se stal roku 1919 v Chudobíně kaplanem Josef Žídek, katolická církev prožívala období kdy se mnoho kněží snažilo o určitou reformaci. Žádali aby se bohoslužby mohly sloužit v národních jazycích, aby se zrušil celibát a další novoty. Josef Žídek, charismatický rétor, tyto snahy podporoval. Požadavkům ale katolická církev nevyhověla a tak došlo k rozštěpení a vzniku Církve československé. Josef Žídek se stal jejím prvním farářem. Dokázal skvělou rétorikou přesvědčit většinu dřívějších katolíků aby přešli k nové církvi a zabavil katolíkům jejich původní kostel sv. Františka Serafínského a odmítal je do něj vpustit. Tahanice a různice se táhly až do roku 1922, kdy tedy odpadlíci museli vrátit katolíkům jejich kostel, a rozhodlo se o stavbě kostela nového. V roce 1923 byl za účasti pravoslavného biskupa Gorazda položen základní kámen.

Ovšem setkání Žídka a Gorazda bylo osudné, a stálo za dalším farářovým životním kotrmelcem. Zahořel totiž pro pravoslaví. Nový kostel rostl,  byl zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi a stavitel Václav Volný do něj zakomponoval prvky srbské sakrální architektury. Ale stejně tak rostlo i Žídkovo okouzlení pravoslavím a tak se stalo, že se mu podařilo opět svým charisma a výřečností přesvědčit část již jednou přeběhlých věřících aby s ním konvertovali k pravoslaví a nový kostel byl vysvěcen jako pravoslavný. Ovšem to se vůbec nelíbilo zbylým členům nové církve, která stavbu kostela iniciovala a financovala. A opět propukly nepokoje a soudní tahanice a v roce 1934 definitivně pravoslavní o kostel přicházejí.

Nicméně Josef Žídek to nevzdává, a přesvědčí již dost finančně vyčerpané ovečky k další sbírce a začíná tak výstavba nového, v pořadí již třetího chudobínského kostela. Architektem je tentokrát olomoucký architekt Hubert Aust. Stavba je dokončená v roce 1935.

Všechny tyto události, majetkové spory a rozštěpenost obyvatel ve vyznání způsobilo, že Chudobín už nikdy nebyl tou vesnicí do které Josef Žídek přišel, a ona nevraživost přetrvává dodnes. Takže výsledky houževnatosti a místních, kteří s omezenými peněžními prostředky dokázali ze země vydupat tak krásnou stavbu ocení jen lidé, kteří sem dnes chodí tyto památky obdivovat.

A jak dopadl samotný Josef Žídek? Jeho život byl i nadále plný převratů. Díky své prudké povaze byl nakonec ze své milované pravoslavné církve i přes to, že patřil mezi její hlavní osobnosti v roce 1935 exkomunikován, a jeho další krok byl velmi překvapivý. Požádal totiž olomouckého arcibiskupa o znovupřijetí do katolické církve. To se stalo, ale byl přijat už ne jako duchovní, ale jen laický věřící. Ale jeho organizační schopnosti se opět prosadily a tak se stal ředitelem litovelské a později brněnské katolické charity. Zemřel roku 1968 v necelých osmdesáti letech a je pohřben v Chudobíně na hřbitově ležícím hned naproti "jeho" kostelu. 

A tímhle to všechno začalo .... kostelem sv. Cyrila a Metoděje České církve husitské

Okolo kostelů nebylo moc místa, navíc jsem neměla sebou foťák, takže se dostal ke slovu mobil, a tak jsou bohužel fotky omezené šířkou záběru objektivu. Ale i tak je vidět efekt Potěmkinovi vesnice. Od silnice krásná fasáda, zezadu a ze stran oprýskaná až hrůza.  Tento kostel má ještě jednu zvláštnost, v jeho kupoli se každým rokem v létě usazuje největší kolonie netopýrů velkých....