pátek 10. dubna 2020

Dnes volím ...





.... trochu nezvyklý způsob reakce na vaše komenty k minulému článku. Když jsem si je četla, bylo v nich viditelné či skryté jedno poselství. A to, že všechno je šumák, jen když je člověk zdravý. To je to co bych měla upředňostňovat nad problémy materiálními. Že ze všeho se dá vylízat. To dá, a taky jsem se z toho všeho s větším čí menším úspěchem vylízala, jenže ta dlouhá cesta mne také stála hodně sil, a těch už se teď, když by nejvíc byly potřeba nedostává. Zvlášť těch posledních osm let nás vycucalo. Ze všeho. Ze zdraví, z rezerv, z citů. Zjistila jsem, že se musím spolehnout jen sama na sebe, ten kdo by mi měl být oporou jí není ani v nejmenším. 
Je pravda že po tom co se stalo tobě Marto, nebo Janinko tobě, po tom onemocnění tvé švagrové Simi které si s ní prožívala se věru stydím. A hodně .... Jsem na tom stále přece jen dobře. Jenže ony ty problémy z minulosti přinesly jednu věc, která mne ničí a to je pocit nejistoty. Já prostě musím mít jisto, pak jsem schopná bojovat, a to teď ztrácím, nemám ho. Tím pádem ztrácím půdu pod nohama a pak stačí málo a začnu se sypat ....

Berte tedy tohle jako mou odpověď a vysvětlení proč je pro mne tahle situace zatím tou nejhorší. 

Tak a aby to nebylo jen o povídání, bude i pár obrázků...