Bojuju sama se sebou....4

Dostala jsem se do situace

kdy mi váha lítá sem a tam jak splašená, ale dolů už se jí chce strašně pomalu. Podle odborníků je to normální období které vždy nastoupí a ve kterém se nesmí nikdy rezignovat, protože dřív nebo později se zase váha začne zase posunovat směrem dolů. Pokud ovšem se ale tak nestane ani v dalších měsících je dost možné že člověk dospěl do stádia kdy tělo řeklo samo dost a další hubnutí se dá praktikovat ale většinou za cenu drastických diet jejichž trvanlivost je mnimální a jste na nejlepší cestě ke známému a obávanému jojo efektu.

Sama za sebe jsem ale na půlce šatníku zjistila opravdu velký efekt kdy se vejdu opět do věcí které ležely odložené pěkně dlouho.

Taky jsem ovšem začala dost flákat jak jídlo tak šlapadlo. Ne že bych se vracela ke starým zvykům, i když tu a tam uďobnu plátek sýra či šunky navíc, a i sem tam nějaká ta sladkost. To všechno není až tak samo o sobě hrozné, ale spíš se stane že vynechám jedno jídlo a to není vůbec dobré. I když není hlad, těch pět jídel denně je opravdu důležité dodržovat. Metabolismus se pak zase zpomaluje a tělo si začíná dělat opět rezervu.

A jak tedy dopadá bilance po čtyřech měsících?

Výchozí váha: 14.3. 90,2kg 14.7. 84,2 - 84,9 takhle mi to zvláštně lítá, ale to je mě vcelku stará známá věc.

HO, pas a boky zůstávají beze změny.

Takže to ani v nejmenším nevzdávám a ty čtyři kila prostě musím pokořit! A hodlám jít i dál pokud to půjde, protože když se na sebe podívám tak ještě hodně rezerv k shození je....

Jeden a jeden se rovná dva skvělé filmové zážitky....

V záplavě mnoha filmových repríz

jsem si vyškrábla dva filmy, které patří mezi mé TOP filmy. Oba jsou podle knižních předloh které jejich autoři sepsali ze svých zážitků, a oba ač americké provenience jsou skvěle zfilmované. První z nich je Sedm let v Tibetu

podle vzpomínek rakouského horolezce Heinricha Harrera a druhý Vzpomínky na Afriku dánské spisovatelky Karen Blixenové.

SEDM LET V TIBETU - SEVEN YEAR IN TIBET

USA 1997

REŽIE: JEAN-JACQUES ANNAUD

HUDBA: JOHN WILLIAMS

HRAJÍ: BRAD PITT, DAVID THEWLIS, B.D.WONG....

Začátkem druhé světové války se vydá skupina německých horolezců dobýt vrchol Nanga Parbat. Jsou ale zajati britskou armádou a internování v indickém Déhrádúnu. Rakušan Heinrich a Němec Peter ale uprchnou a putují přes celé Himálaje až dojdou do tajemného Tibetu. Ve Lhase se Heinrich setkává s dospívajícím Dalajlámou a stává se jeho učitelem angličtiny. Setkáním těchto dvou zcela rozličných osobností i kultur odstartuje přerod do té doby sobeckého, floutkovského a sebestředného Heinricha v člověka milucího Tibet a jeho obyvatele. Po anektování Tibetu Čínou se postaví na stranu Tibetu a pomáhá zajišťovat obranu. Je mu ale jasné, že mírumilovní a zbraněmi z devatenáctého století vyzbrojení Tibeťané nemají proti rozpínavým a krutým Číňanům žádnou šanci.

V roce 1952 se Heinrich vrací zpátky do Rakouska, kde navazuje opět vztah se svým synem a učí ho nejen lezení ale i lásce ke vzdálené zemi v horách....Přátelství s Dalajlámou vydrželo až do Heinrichovi smrti i když osobně se již nikdy nepotkali.

Heinrich Harrer se narodil v roce 1912 a zemřel v roce 2006. Po svém návratu do Evropy napsal spousty knih, ale největší ohla zaznamenaly Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. V roce 1997 vyšlo najevo jeho členství v NSDAP, SA a SS. Byl dost tvrdě za toto kritizován zvlášť když se o tom nikdy nezmínil. Když se ovšem prokázalo že se neúčastnil žádných násilností ani čistek byl i za pomoci Simona Wiezenthala označen za nevinného. V roce 2002 obdržel od Dalajlámy ocenění "Světlo pravdy" za jeho snahy o upoutat pozornost světa ke zvěrstvům které Čína páchala v Tibetu.

Druhým filmem jsou Vzpomínky na Afriku. Tento film je nádhernou oslavou přírody, ale i velké lásky a bolesti a síly jedné tvrdě zkoušené ženy a popisuje pohled na tuto zemi a její původní obyvatelstvo očima Evropanů které se podobalo náhledu Američanů na Indiány.

VZPOMÍNKY NA AFRIKU - OUT OF AFRICA

USA 1985

REŽIE: SYDNEY POLACK

HUDBA: JOHN BARRY

HRAJÍ: MERYL STREEP, ROBERT REDFORD, KLAUS MARIA BRANDAUER...

Dánka Karen miluje barona Hanse von Blixen, ten si jí však vzít nechce a tak se provdá za jeho nemajetného bratra Brora. A tím začíná její těžká životní pouť v manželství které je založené na finančním základě. V roce 1914 odjíždí Karen za Brorem do Keni, kde se berou a z Nairobi odjíždějí na jejich farmu, kde chce začít Brore vyzkoušet něco co tu doposud nikdo nezkusil a to pěstovat kávu. Jenže neumí zůstat na jednom místě a od své ženy neustále odchází na delší a delší čas. Tím jí odsuzuje k neustálému čekání na svůj návrat, na dítě které nikdy nepřijde, na vyléčení ze sifilidy kterou jí nakazí a odsoudí tak k bezdětnosti, na to až začne farma vydělávat....a Karen se mezitím seznamuje se životem Kikujů kteří pro ni dělají a zamiluje si je. Postaví jim i školu pro jejich děti. Svou tvrdostí, houževnatostí a cílevědomostí si vydobývá i úctu ostatních bílých farmářů.

V nejtěžších chvílích se seznamuje s anglickým lovcem Denisem Finch Hattonem, u kterého nachází lásku a porozumění. Ale i on od ní neustále odchází a tak Karen opět čeká na jeho návraty a na to zda někdy vůbec bude moci normálně žít s milovaným mužem po boku.

Když už se zdá že začne farma fungovat jak má, přijde rána v podobě požáru který zničí jak celou sklizenou úrodu tak i pražírnu. Karen se rozhodne farmu prodat a vrátit se i přes Denisovu nabídku pomoci, zpět do Evropy. Sežene tedy Kikujům území kde mohou dál žít svobodně tak jak jsou zvyklí a čeká jen na Denise který ji má dopravit do Nairobi. Jenže přichází poslední těžká rána v podobě Denisovi smrti. Po jeho pohřbu definitivně opouští Afriku aby se do ní již nikdy víc i přes to jak moc jí miluje, nevrátila....

Karen von Blixen - Finecke se narodila roku 1885 a zemřela roku 1962. Byla dánskou básnířkou, spisovatelkou a vypravěčkou. Brore byl ve skutečnosti jejím švédským bratrancem a opravdu ji sifilidou nakazil. Vyléčila se z ní v Dánsku aby se opět mohla do Afriky vrátit. Po návratu zpět do Evropy napsala mimo jiné i na základě svého afrického pobytu knihu Africká farma, nebo též Vzpomínky na Afriku. Úspěch jí zabezpečil finančně ale neustále se potýkala s následky těžké nemoci a to spolu s psaním její síly velmi vyčerpávalo.

Oba filmy nádherně zachycují jak krásu africké přírody tak velebnou krásu Himálají, u obou je skvělý hudební doprovod dvou velikánů filmové hudby Johna Williamse a bohužel již zesnulého Johna Barryho. Četla jsem i obě literární předlohy, nebo tedy spíše Návrat do Tibetu a pro něj jednoznačně i dopadá srovnání. Vzpomínky jsem odložila nedočtené protože na rozdíl od filmu mne vůbec nezaujaly....

Použitá životopisná data : Wikipedia

Použitá videa: YouTube