Z mého dětství si pamatuji, že nebyla zahrádka, kde by na jaře nekvetly srdcovky.
Velké trsy růžových nebo bílých srdíček navěšených na stonku jak korálky. Neobešla
se bez nich žádná vesnická zahrádka, ale ani ve městě kde která zahrada. I my je
na zahrádce měli a tak jsem se vždycky těšila jejich květy. Nejdřív pravidelnými
srdíčky, a když rozkvetly, připomínaly mi hlavičku dívky s dvěma
culíky. Mám je tady také, jen asi jim tu moc nesvědčí
půda, neroste nijak nadšeně, a bílá vůbec
nevydržela. Nicméně to chci s ní
zkusit ještě jednou ...
Všechy fotky jsem fotila stejným objektivem a před západem slunce. Přesto ty
ještě nerozkveté mají podstatně větší kouzlo ...
