18 října 2011

Něco rukodělných prací.....

U babi Maňasové jsem viděla betlém háčkovaný i základy betlému keramického. Já se teď chci pochlubit betlémem pleteným, který dělala moje mamča. Už jich má na kontě asi dvacet, fotky v Receptáři i jeptišky u nich v ulici jeden mají....já se nikdy plést nenaučila a už se asi ani nenaučím. Za to jsem moc ráda háčkovala a vyšívala. Popravdě každou volnou minutu. Ale s objevením se zvířectva, běhání okolo zahrady a později počítačů v naší rodině jsem pomalu přestala. Ono už také není ani kam dávat ty výtvory.
Takže pletené figurky jsou všechno výtvor mojí maminky a výšivky zase moje.....


Těch výšivek bylo vytvořeno o hodně víc, ale buď jsem je dala babičkám jako dárky, anebo byly dělány přímo na zakázku pro jednu paní.

Ale i něco umíme.....

Tak, tak, nejen že svoje dny tráví koně venku ve výbězích, ale také musí "pracovat" tedy musí umět i poslouchat na sebemenší povel svého jezdce, a to se učí jak pod sedlem tak i ze země. Při westernovém ježdění je velice důležité aby kůň svého jezdce poslouchal na sebemenší pokyn koleny, nohy či hlasu. A jak to oba jeho koně zvládají nám kamarád také ukázal. Tedy jen ze země. A opravdu, oba poslouchali jak hodinky.....

Člověk by neřekl, jak tito skoro sedmset kilo vážící fešáci jsou ladní a lehcí v pohybu....

Je něco hezčího?.....

...než taková důstojná krása koně? A třeba i trošičku rozverná? Když jsme tam tak s dcerou seděly, poslouchaly s jakým nadšením kamarád o těch úchvatných zvířatech vypráví, pozorovala jsem ty dva fríze, s jakou láskou spolu krouží nebo jen tak obcházejí kolem. Tu se zastavili aby si něco navzájem zašeptali do ucha, tam zas aby uďobli pár stébel trávy. Ale hlavně si vždycky přišli zkontrolovat, jestli tam pořád jejich pán je...






Vím, že na těhle dvou fotkách ze tří je základní chyba, vždy kus chybí, jenže on mi stále utíkal ze záběru....jenže mi přišlo líto je sem nedat.



Jen ta břevna mě trochu vytáčela, byla v takové ne zrovna vhodné výšce. Buď jsem se musela mezi ně krčit, nebo se vytahovat na špičky a balancovat....

Znovu na ranči Loučka....

Tak po necelém půlroce jsme s dcerou zas vyrazily za relaxem a uklidňující přítomností těch krásných zvířat zvaných KONĚ....Stejně jako v květnu byl nádherný slunný den, jen jaksi teplota byla o hodně nižší, tak o dvacet stupňů. Jestliže v květnu jsme se pařily v tričkách z krátkým rukávem, včera to bylo na zimní bundu. A tak jsme ani nevyrazili na projížďku v koči, jak měl kamarád původně v plánu, ale asi po dvou hodinách jsme skončili na kafi a dortu v Tišnově v cukrárně. Ale i tak to byl krásný a příjemně strávený den....




Jak Melis tak Rimrík měli ohromnou chuť se hned po tom, co se dostali na jízdárnu vyválet....





Omlouvám se, ale některé fotky nejsou zcela podle mého gusta, nějak jsem nemohla vychytat to správné nastavení, tak jsou některé méně ostré než bych si přála...