23 května 2014

Voňavý den...



Včerejšek opravdu voněl....
Cestováním, sluncem, senem a hlavně....a to v prvé řadě, koňmi.
Někdo může namítnout že kůň stejně jako krávy, ovce a prasata smrdí. Kdepak.
Pokud jste někdy někdo měl to štěstí a mohl si přivonět ke koni na pastvě za slunečného dne, kdy pofukuje vítr, okolo voní posečená sušící se tráva mi dá za pravdu že ten kůň voní vším tímhle a snad až jako takový dozvuk je tam ta stáj. Ale malounko.....
Tohle všechno jsem měla včera možnost zjistit. Možnost chodit po výběhu mezi těmito nádhernými zvířaty, možnost dvě hodiny je nerušeně pozorovat a fotit, možnost se s nimi mazlit, hladit je. Zjistit jaké to je když sedíte s foťákem na zemi v trávě a nad vámi se zastaví majestátní vraník a pomalu k vám skloní hlavu a přejemně vás začne očichávat, hedvábnými nozdrami přejede přes obličej a jemně foukne do vlasů. Aby si posléze položil tu nádhernou hlavu na vaše rameno a stál tak s vámi v absolutním tichu a souznění. Pro mne osobně to bylo něco neskutečného a krásného, zážitek skoro snový. Vědět že jeden druhému věříte ač se vidíte jen potřetí v životě. Vědět že těch 700 kilo váhy v těle, z kterého srší energie dokáže být stejně něžné jak nejněžnější milenec....
Možnost mít dvě hodiny hlavu naprosto čistou stejně jako je čistá krása a duše těch krasavců a krasavic. Pozorovat jak k vám pomalu a ladně přicházejí přes pastvinu a stejně tak jak pozorujete vy je, oni pozorují vás. A hodnotí. Nevím jak ohodnotili oni mne, ale já vím že jsem jim propadla ještě víc než kdy jindy....
Byl to nádherně ztrávený den jakých si musí člověk vážit a uložit si je do paměti pro časy horší, aby ze vzpomínek mohl čerpat síly pro další boje s nepřízní osudu.
Ale i třeba takové nádherné výhledy do dálky, do krajiny vlnící se kopci porostlými lesy, kdy jejich šťavnatá zeleň která je pokrývá konkuruje modré obloze. A nad tím vším žhavé slunce a vůně....lákavá, jedinečná vůně oznamující příchod léta. Takových dnů není mnoho a proto si je užívám naplno. Snažím se je do sebe co nejvíc vstřebat a vůbec ale vůbec nechci aby skončili. Jenže bohužel.....všechno krásné jednou končí a možná právě proto abychom si té krásy víc vážili a nebrali ji jako samozřejmost.
Takové dny jsou totiž jen za odměnu .....
A za tu moc děkuju svému příteli a vynikajícímu kamarádovi Robovi který mne celým včerejškem provázel, vzal na nový ranč kde se usídlil se svými třemi krasavci a dal mi tak šanci takový voňavý a úžasný den zažít.