Včerejšek opravdu voněl....
Cestováním, sluncem, senem a hlavně....a to v prvé řadě, koňmi.
Někdo může namítnout že kůň stejně jako krávy, ovce a prasata smrdí. Kdepak.
Pokud jste někdy někdo měl to štěstí a mohl si přivonět ke koni na pastvě za slunečného dne, kdy pofukuje vítr, okolo voní posečená sušící se tráva mi dá za pravdu že ten kůň voní vším tímhle a snad až jako takový dozvuk je tam ta stáj. Ale malounko.....
Tohle všechno jsem měla včera možnost zjistit. Možnost chodit po výběhu mezi těmito nádhernými zvířaty, možnost dvě hodiny je nerušeně pozorovat a fotit, možnost se s nimi mazlit, hladit je. Zjistit jaké to je když sedíte s foťákem na zemi v trávě a nad vámi se zastaví majestátní vraník a pomalu k vám skloní hlavu a přejemně vás začne očichávat, hedvábnými nozdrami přejede přes obličej a jemně foukne do vlasů. Aby si posléze položil tu nádhernou hlavu na vaše rameno a stál tak s vámi v absolutním tichu a souznění. Pro mne osobně to bylo něco neskutečného a krásného, zážitek skoro snový. Vědět že jeden druhému věříte ač se vidíte jen potřetí v životě. Vědět že těch 700 kilo váhy v těle, z kterého srší energie dokáže být stejně něžné jak nejněžnější milenec....
Možnost mít dvě hodiny hlavu naprosto čistou stejně jako je čistá krása a duše těch krasavců a krasavic. Pozorovat jak k vám pomalu a ladně přicházejí přes pastvinu a stejně tak jak pozorujete vy je, oni pozorují vás. A hodnotí. Nevím jak ohodnotili oni mne, ale já vím že jsem jim propadla ještě víc než kdy jindy....
Byl to nádherně ztrávený den jakých si musí člověk vážit a uložit si je do paměti pro časy horší, aby ze vzpomínek mohl čerpat síly pro další boje s nepřízní osudu.
Ale i třeba takové nádherné výhledy do dálky, do krajiny vlnící se kopci porostlými lesy, kdy jejich šťavnatá zeleň která je pokrývá konkuruje modré obloze. A nad tím vším žhavé slunce a vůně....lákavá, jedinečná vůně oznamující příchod léta. Takových dnů není mnoho a proto si je užívám naplno. Snažím se je do sebe co nejvíc vstřebat a vůbec ale vůbec nechci aby skončili. Jenže bohužel.....všechno krásné jednou končí a možná právě proto abychom si té krásy víc vážili a nebrali ji jako samozřejmost.
Takové dny jsou totiž jen za odměnu .....
A za tu moc děkuju svému příteli a vynikajícímu kamarádovi Robovi který mne celým včerejškem provázel, vzal na nový ranč kde se usídlil se svými třemi krasavci a dal mi tak šanci takový voňavý a úžasný den zažít.
Nejen krásně fotíš, ale taky krásně píšeš. Já mám z koní respekt, asi před měsícem se ve vedlejší vesnici stal těžký úraz, u koňského penzionu seděli na terase lidé, a najednou tam skočil kůń, a jednu paní těžce zranil, odvážel ji vrtulník, možná se kůń něčeho lekl. bylo to i v novinách. Samozřejmě si myslím, že to nebyla náhoda, ono tě může uštknout zmije a zemřeš, ale je to skutečně ojedinělý případ. Já loni zažila s Kristínou jejího splašeného koně, a od té doby si myslím, že koně jsou velmi, velmi poznamenaní chováním lidí. U tvého kamaráda se mají skvěle, jestli je to ten, o kterém jsi psala, že ti připadá jako šaman.
OdpovědětVymazat[1]: On mi nepřipadá, on k nim patří. Přesvědčuju se sama na sobě víc a víc, že ovládá určité věci které umí šamani. A hodně o tom ví.....
OdpovědětVymazat[1]: A víš že já se vůbec nebála? Ten kůň stál nade mnou natolik těsně, že se mi nohama dotýkal zad a já měla hlavu v dosahu těch ohromných kopyt a přitom jsem se nebála. Vůbec. Prostě jsem mu věřila.....
OdpovědětVymazatNo páni, tak to sis užila a měla si se i svést, to by jsi se na svět dívala ještě jinak, jestli budeš mít příležitost sedni, vidět svět z koňského hřbetu, to je krása.
OdpovědětVymazatmoc pěkné
OdpovědětVymazat[4]:Znam ten pohled, mozna ze priste najdu odvahu kamarada poprosit...
OdpovědětVymazat[6]:Najdi, však tě může vést, i tak to stojí za to
OdpovědětVymazat[5]:Ten den taky pekny byl!
OdpovědětVymazat[1]: Mas pravdu, po prochazeni se kolem a ve vybehu mi kamarad vypravel o tom kterem koni jaky je. A jaky je jeho majitel/ka. A jak je vetsinou ten kun jeho odrazem. I u jeho dvou frizu je videt ze jsou stejne milujici a rozvazni jak on. Ten treti si teprve zvyka, nema ho dlouho takze zatim je otazkou jak se bude chovat dal, ale vzhledem k tomu ze toto plemeno ac ohromne je velice klidne a kamaradske nebude z nej zrejme zadny rapl...
OdpovědětVymazat[7]:Vsak uz tady byly fotky z toho jak jsme jeste na ranci kde driv s konikama byl s dcerou jezdily....
OdpovědětVymazat[2]: Se máš, víš to?
OdpovědětVymazatMáš pravdu. Směs hnoje, sena, živočišného tepla a koňského potu není smrad, ale vůně. Když jdu krmit, položím si hlavu na její šíji a čuchám.
OdpovědětVymazat[12]:Přesně, stála jsem u Melíska a čuchala a čuchala jak někde v parfumerii voňavky....ale cejtila jsem fakt jen to sluníčko a seno. Musím říct že mne to hodně překvapilo To naši psi smrděj víc.
OdpovědětVymazat[11]: Mám i nemám, je to těžký....
OdpovědětVymazat[13]: Naši psi smrděj každej jinak. Že smrdí jinak westík a jinak knírač, to se mi zdá normální. Ale i dva knírači mají každý svůj typickej odér. Černý Terry je takovej suchoučkej a pokud se v něčem nevyválí, je cítit jen příjemným psím teplem. Zato pepřák Goldie smrdí někdy mechem (taky tak vypadá) a když zmokne, tak smrdí fakt jak mokrá slepice.
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí tohle psaní, z kterýho dýchá pohoda a harmonie nejen sama se sebou, ale i okolním světem. Když je ten svět kolem krásnej, dokáže to. A ta krátká chvíle s koníčkem, to bylo moc pěkné.
OdpovědětVymazat[16]: Jo byla to pohoda. A velká....a neboj těch fotek taky bude dost. I když přiznávám monotématických. Koně ve všech podobách, barvách a velikostech
OdpovědětVymazatTy jsi šťastný člověk, Vendy. Prožít něco takového a ještě o tom umět tak poutavě napsat, to by svedl málokdo. Úplně tě na té pastvině vidím a trochu ti i závidím.
OdpovědětVymazat[18]: Byl to tak krásný den, že se to psalo skoro samo . Je doufám že doletěj brzy i ty fotky od kamaráda co fotil on. Tam možná mě na té pastvě i uvidíš
OdpovědětVymazat[19]: Na to se těším!
OdpovědětVymazat[20]: Tak už dorazily....ale zrovna jsou na nich nejkrásnější záběry jak Rima tak Melise. no a k tomu moje kazící to maličkost. Takže si mě asi dost znechutíš....
OdpovědětVymazat[21]: Ale jdi, ty brebto!
OdpovědětVymazatCopak o to, koně mám ráda, ale mám z nich také velký respekt.
OdpovědětVymazat[23]: Možná lepší než ta moje zbrklost v tom že se ke každému koni ženu jak blázen !
OdpovědětVymazat