pátek 25. října 2013

34 / 52


1 / 18.10.13
Od rána to vypadalo na hnusnej šedivej a upršený den, a na takovém není nic radostného. Odpoledne se to ale jak mávnutím kouzelného proutku změnilo a vylezlo sluníčko. Navíc jsme se domluvili s mužem že pojedem na chatu a pokud bude tak pěkně jak hlásí (no mám s tím už své zkušenosti) tak bych si tu ještě pár dnů užila pěkného počasí a toulání po lese.

2 / 19.10.13
Tedy tak krásný den od rána už nebyl dlouho, sluníčko, azuro, zlaté stromy....sice jsme se dvakrát museli kvůli mé skleróze vrátit domů, ale ta cesta! Nádhera barevných stromů kolem silnice i v krajině, to bylo prostě něco!

3 / 20.10.13
Nádherná modrá obloha, sluníčko a dvě a půl hodiny fotografické euforie a nadšení v parku v Dobříši.

4/ 21.10.13
Ještě krásnější a teplejší den a dvě a půl hodiny radosti z focení a stkání se starými známými místy na Petříně.

5/ 22.10.13
Teplejší a sluněčnější den než včera a tři hodiny courání, povídání a focení v lese a u rybníků s blogerskou návštěvou. Jen jsem chudáka Pavla málem otrávila houbou kterou jsem považovala za kotrč Zamračený. Ale rozhodně nechtěně. Po hladovém dni káva a skvělý zákusek v mníšecké cukrárně. Mňam!

6/ 23.10.13
Dcera byla na pohovoru kvůli nové pozici v práci a vypadá to že by mohla postoupit do dalšího levelu. A když ne tak o svou původní práci nepřijde.....takže mi udělala radost tím že se k tomu sama od sebe odhodlala...Další milá návštěva a krásný slunečný den.

7/ 24.10.13
Dneska mi není nějak dobře, asi na mě něco leze, i když je nádhernej den nemám na nic náladu. Ale nakonec přeci jen jsem se přemluvila a šla fotit to co mi vypadlo při úterním focení s Pavlem. Bylo krásně ale překvapilo mě jak za ty dva dny listí popadlo a původně krásně barevný kopec ztratil svou krásu....a zítra už domů. Nechce s mi, ale vůbec....

Anglický park zámku Dobříš....část kolem Oranžerie


A dostáváme se k hlavní atrakci
kvůli které jsem umluvila muže abychom vyrazili na Dobříš. Vloni jsem do parku jen tak lehce nahlédla, měla jsem v plánu navštívit jeho druhou část. Jenže to nakonec nedopadlo a já měla alespoň důvod se letos vrátit. A vrátila sem se myslím v pravý čas. Parky všeobecně jsou nejhezčí a pro fotografy asi nejzajímavější buď na jaře, když stromy kvetou a každý druh má jinou barvu nových listů anebo na podzim, když listí zlátne, červená a bronzoví. V kombinaci s jehličnany to pak vytváří jedinečnou barevnou kulisu a nejen nudnou stejnou zeleň. Zvlášť anglické parky které postrádají povětšinou květinovou výzdobu se zdají dosti fádní. I když mají krásné průhledy, stromy bývají zajímavé svým habitem ta barevnost tam prostě chybí....
Ovšem tentokrát hrály všemi možnými odstíny žluté a bronzové, k tomu nádherně modrá obloha s bílými obláčky, no co víc si může člověk na takovou nedělní dopolední procházku přát!
Jen ten klid rušilo fotbalové utkání neb hřiště těsně přiléhá k parku a fanoušci hlasitě svoje tými podporovali a hvizdot píšťalky rozhodčího. Ale proti neustálému houkání sanitek, policejních a hasičských aut, které doprovázelo mou další parkovou procházku a to v Praze po Petříně to bylo naprosto nic....
A protože těch fotek je opravdu hodně, opět bude park rozdělen na několik zastavení v jeho různých částech.


V aleji mne zaujal evidentně hodně starý strom, v tomto případě lípa s velkou dutinou
a mohutným kmenem.





Něco starých fotek z parku (ta fontáná s Tritónem jak vypadá dnes, mimochodem si v tom článku můžete posoudit jak vypadal park ještě zelený a jak při naší letošní návštěvě a dokonce letos už voliéry nezely prázdnotou jak uvidíte někdy příště)





Další z mohutných kmenů, tentokrát patřící akátu








Díky bukům i ve stínu les září




Další ohromná lípa


I když je malý, tvoří krásnou dominantu rozlehlého trávníku lemovaného všemi těmi stromy na těhle fotkách


Vzrostlý platan, taky nedělá ostudu svému rodu



Trio nádherných stromů, magnólie a dva duby. A jak jsou rozdílní! Jeden vysoký úzký, druhý nízký a rozložitý. I v tom je krása těch starých stromů




Co byla původně tato stavba nevím, asi zřejmě sídlo správce panství. Nikde jsem o ní nenašla zmínku, ale měla zřejmě i svůj velký sál, protože okna měla v jedné místnosti vnitřní okenice jen s malými průhledy pro světlo nahoře. I dnes je obydlená a musím říct, že tedy mě by se takové bydlení líbilo moc....


A to jsou ty okenice. Není to díky odrazům tak vidět, ale opravdu tam jsou...


Příští zastavení nás zavede dolů do zátoky Huťského rybníka. Na ten jsem se moc těšila ale zklamání bylo velké...

Kostelní střípky....


Když jsem se zase vynořila z křoví
okolo Vargače na normální cestu vzali jsme to okolo dobříšského hřbitova zpět. Je to hřbitov nový a moderní takže nestálo za to jít tam fotit nějaké staré náhrobky. Ale udělala jsem jen dva záběry protože se mi líbila jasná mdř oblohy a barevnost květin na hrobech které už lidé nosí u příležitosti Dušiček.
Před hřbitovem je památník padlým sovětským a českým partyzánům. Musela tu být hodně velká operující patyzánská skupina protože i na samotném zámku je jim věnovaná pamětní deska.
A nesměli bychom být na Dobříši, aby tu nebyla také pohřbená nejznámější dobříšská ososbnost,
spisovatel Jan DRDA. U jeho hrobu jsme ale nebyli....



Památník partyzánů, fotilo se hodně špatně protože sluníčko bylo ve velmi nepříjemném úhlu



Líbí se mi to že jsou po městě roztroušené tyt informativnícedulky upozorňující buď na osobnost, nebo památný dům či na historii troho kterého místa.



Proti hřbitovu a hned u silnice stojí nejstarší dobříšský kostel Povýšení sv. Kříže. Vyfotila jsem ho jen od silnice kde jsou sochy sv.Judy Tadeáše a sv. Leonarda. Příště se mu budu věnovat i víc.





sv. Juda Tadeáš


sv. Leonard


U zámku stojí kostel Nejsvětější trojice, o něm jsem psala už vloni při první výpravě na Dobříš, kde jsou i fotky z interiéru, takže ho vezmu jen tak letem.....




A právě tímto okamžikem jsme došli na začátek putování po anglickém parku zámku Dobříš....