14 října 2020

Třináctého ...

 


.... jako když vyšije. To se včera a následně dneska 

potvrdilo. Celej den pršelo, musela jsem předělávat a ještě budu něco co tvořím, po cestě domů pěšky neb na kole to kvůlivá silnému dešti nešlo, se mi vylila do batohu omáčka, což mělo  za následek dnešní ranní uhynutí telefonu, ačkoli včera vypadal zcela netknutě. Zahrada čvachtá, a pokud ten déšť nedá pokoj, zas budu mít na ní jezero. Omlouvám se tedy všem, kteří mají stokrát horší problémy (Trvalko, speciálně tobě) ale mě už ten letošní rok opravdu nějak šíleně štve,  ztrácím svůj nadhled a optimismus, začíná převládat pesimismus, rezignace, nejistota v tom čemu věřit a čemu ne. A strach z toho co bude dál. Prostě já nemůžu najít jediný pozitivní důvod proč mít ráda podzim! ....

Myslím, že tahle fotka nejvíc vystihuje situaci... na konci je možná líp, ale my tam nesmíme.



Aktualizace: Vylezla jsem ven a co nevidím, jezero! Hladina se pěkně čeří jak fouká větřík, kapičky si na něm dovádějí... je větší a hlubší než bylo to červnové a neustále se rozšiřuje. Fofrem jsem nosila domů kytky, odpouštím bazén a obávám se toho, že na jaře asi budu bez tulipánů a jiných cibulovin, neb dvě takovéhlé výtopně bez toho aby shnily podle mě nedají. V červnu to ještě šlo, to vyschla ta zem docela rychle, ale teď, před zimou to bude horší. Jak s teplotou tak s vlhkostí ...