středa 19. června 2019

Dandíci (opět) na Dobříši ....




.... a opět v hojném počtu a skvělém rozpoložení. Vloni jsme se nějak díky různým zdravotním problémům a živelným katastrofám nesešli, takže jsem měla tak trochu obavy jak to dopadne letos. Dokonce jsem měla víc strach z (ne)účasti než z počasí, protože už vím, že sv. Petr je dandíkář a vždycky nám je nakloněný. Protože jak si jinak vysvětlit, že už na čtyřech srazích pořádaných v různou dobu a na různých místech máme vždy krásné slunné počasí. Trasu jsem vybrala už vloni, vede celou dobu ve stínu (to aby se starší účastníci jak z řad pánečků i pejsků stále nepekli na slunci) což se ukázalo jako výborné řešení. 
Sice jsem jak pořadatel přijela skoro jako poslední, protože si malej had usmyslel že si vleze až úplně dozadu pod širokou postel a nechtěl odtamtud vylézt za žádnou cenu. Nakonec jsem ho musela nalákat na šunčičku, aby přišel blíž a já ho za packy vytáhla ven. Nebetyčně ho to urazilo, a dával mi to celou dobu jasně najevo.
Všichni zas dostali obligátní dandičí kokardy a růže, a mohlo se vyrazit. Měla jsem obavy co vlastně Bobeš. Vím že mu po onom částečném ochrnutí hůř fungují zadní nožky a i je takový náladový, a tak jsem uvažovala o tom, jestli ho nenechat na chatě a jet jenom s Myšpulínem. Ale zas na druhou stranu se tak skamarádili, že kam jde jeden musí i druhý a tak mi bylo trochu líto, že by s námi nešel. Riskla jsem to a řekla mužovi že se uvidí jak se bude chovat vůči ostatním psům a podle toho se uvidí. Jenže soužití s mladým ho dokonale změnilo a byl to ten nejzlatější pes. Ba naopak, místo aby on vrčel jako vždy na ostatní psy, vrčeli oni na něj a jedna malá dáma po něm jela jak šicí stroj. Ale běda, když okolo ní prošel nevšímavě, to se hned začala vtírat aby ho vzápětí zase spražila. I cestu zvládnul v pohodě, nešli jsme právě kvůli tolika psům nijak rychle, chodil si mezi všemi sem a tam, občas dělal garde té a občas oné fence, na všechny házel své široké úsměvy ....
A ještě jedno velké a milé překvapení mne čekalo. Paní Maruška, která dorazila s manželem s Bečova nad Teplou. A jak se o nás dozvěděla? Jednou totiž narazila na blog a napsala, že má taky dandíka.  A jelikož má pejska od stejné chovatelky jako já Myšpuldu, slovo dalo slovo a ona dorazila. Takže, paní Maruško, jestli tohle čtete, byla bych moc ráda, kdyby jste mi poslala na vás nějaký kontakt, abych vám mohla příště poslat ofiko pozvánku na další akci.
Co bylo nejhezčí, a z čeho mám vždycky úžasnou radost, že přijedou lidé z různých koutů republiky a že jim stojí za to, najít si ten čas a sejít se se mnou, ale i ostatními, byť se vídají dost často na výstavách ....