středa 29. července 2015

Rozvíjej se poupátko ...... po druhé



Mám sousedky které jsou stejně zapálené
kytičkářky jak já. A když máme přebytky tak si je vyměňujeme.
Já už pár let pokukovala po jejích květináčích plných jasně
zelených listů. A pak jednou z těch listů vykouknul nádherný,
hodně exoticky vyhlížející květ krásné barvy. Vloni jsem si
sousedce o nějaké přebytky řekla, a letos vykvetl i mě.
Dokonce mne překvapilo že vůbec po přesazení a rozsazení
něco vytvořil. Co něco, rovnou tři květy! A jelikož jsem je
chodila fotit každý den jak se jim daří opět vznikl takový
malý hejbavý obrázek.......
Jo, a ta kytka se jmenuje Haemanthus neboli krvokvět.
Myslím že poznáte proč Mrkající

pondělí 27. července 2015

Květy sklonku července .....



Během uplynulých dní kdy byla
jediná možná věc jak přežít bez úhony ta tepla zalézt
pokud to šlo do bazénu a nevylézt až večer, případně zalézt na sedmý schod
sklepa jsem rozhodně neměla náladu na to
rejdit někde po procházkách. Jediná procházka která mě nedělala problém byla
po schůdcích do vody nebo z vody případně doplazit se
do stínu altánku a tam si vypít můj obligátní životabudič, kafe, a k němu si dát
v misce zmrzlinu. Jediné kdo vypadal kupodivu svěže i v tom
suchu jsou květiny na záhonu. Tak mají parádní slunečník v podobě ohromných
listů katalpy které sice skvěle stíní, ale bohužel
neproupouští ani moc z minima dešťových srážek které se náhodou vyvrbily.
Ale dost mne překvapilo že se jim tak dobře
daří a bez problémů kvetou. Od včera je sice studeněji, ostatně pranostika
o sv. Anně se ukázala být stoletími prověřená
dneska je dokonce zataženo i když na déšť to asi nebude ale je to příjemný
oddych. I když já zcela kacířsky prohlašuji, že
to teploučko mi tedy vyhovovalo .... vždyť je přeci LÉTO a na něj jsme se
těšili celý podzim, zimu a jaro !


S hortenziemi neustále bojuju. A proč? Protože mi každý rok omrznou tak, že
je musím ostříhat u země a místo krásných velkých keřů mám jen takové
záprdky. Nevím jak to dělají všichni kolem kteří ty keře mají opravdu
nádherné, velké a plné květů. Když se mi objeví čtyři tak skáču radostí!


Někdo má na zahradě "motýlí keř" komuli, já mám levanduli. Je neustále v obležení
motýlů ponejvíce bělásků. Ale jsou nějaký naspeedovaný či co,
protože neposedí chvíli v klidu a stále poletují sem a tam. Tenhle byl už
asi unavený, že vydržel sedět dýl abych stačial zaostřit


Růže svraskalá nasadila znovu pár květů


Vytrvalá terčovka, nebo také Rudbeckia. Ty s hnědým pruhem i když
to tak nevypadá jsou jen dvouletky. Ale tím že se neustále vysemeňují
zůstávají na místě i několik let a tak se může zdát že to jsou taky trvalky.
I když ...... vlastně i jsou


Jeden ze dvou nasazených plodů kiwi. Ten keř je sám o sobě tak hezký že
u něj v našich podmínkách nepočítám z nějakými plody ani nadále, ale
vůbec mi to nevadí


Čeho je ovšem letos hojně jsou lískové oříšky, nicméně jako každý rok z nich nesklidím ani
ň. O to se postarají zatracený uřvaný ořešáci. Jedině co by mě alespoň nějakou úrodu zachránilo
by byl naprosto stejný přebytek šišek a oříšků v lese


Nebesky modrý Platycodon nebo česky boubelka. Asi to pojmenování
má důvod v opravdu "boubelatých" poupatech. Existuje ještě jedna
rostlina která má stejné české pojmenování a tou je Astromérie. I kydž
ta je víc známá jako řezaná květina s květinářství, ale dá se pěstovat
i na zahradách, patří mezi hlíznaté rostliny.


Jak už psala u sebe na blogu Yorga, letošek přeje muškátům. Naposledy
jsem měla ty převislé někdy před pěti, šesti lety. Vloni si dcera za pár
šušní koupila v Penny multipack a nádherně jí kvetly a když mi je přivezla
koncem listopadu na zazimování a taky aby se jí uvolnily parapety na vánoční výzdobu
kvetly pořád jak o závod. Bylo mi líto je ostříhat a tak jsem je nechala na
půdě být ať si kvetou. Kvetly i v prosinci a až někdy v lednu jsem už konečně musela
vzít nůžky a připravit je na novou sezónu. Vzala jsem si nějaké oplégry
a z nich mám tuhle nádheru. Dceři ty mateční rostliny kvetou i druhým
rokem stejně bohatě a to ani nebyly přesazené a ani moc hnojené



Zvláštnost květů Monardy. Kvetou totiž patrově. Když odkvétá první květ
uprostřed něj vyrazí stonek s novým a i ten když odkvétá vyžene další.
Říká se jí také Indiánská kopřiva a její listy se mohou přidávat na ochucení čaje


Tenhle prevít mi roste před domem. Je to plevel, ale
má alespoň optimistickou barvu


Dvě fotky z jediné procházky, v podvečerním protisvětle



A tady je, hlavní stínič záhonu a taky ústřední bod výsadby. Katalpa středomořská.
Má krásné a vonné soukvětí trochu podobné kaštanu. Ale musím jí sakra řezem krotit
protože roste opravdu bujně. Ale čím víc se stříhá, tím víc kvete. Teď se mi ze semínek podařilo
vypěstovat něco podobného, jmenuje se to Pavlownie srstnatá nebo také císařský
strom štěstí. Má skoro stejné květy jen v krásné modrofialové barvě. A je to stejně vzrůstné, takže
teď přemýšlím kam jí zasadím .....


A v detailu


Další z kytiček koupených za pár kaček v Lidlu. Tahle barva mi padla hned do oka,
i když ještě měli růžovou i žlutou. Mám tu kalu už čtvrtým rokem stejně jako lantanu
a tibouchinu. Všechny jsem koupila ve slevách, nedávala jsem jim moc šancí
ale překvapily mne svou vitalitou. Letos mám jen jeden květ, ale je to tím, že už jsem
ji musela rozsázet protože květináč byl plný oddenků a žádná hlína. příští rok jí zkusím zasadit
normálně do záhonu. Kdo by případně chtěl hlízku výměnou za jinou barvu
tak mi napište.


Červená, no tedy spíš růžovofialová rudbeckia, známější jako Echinacea.
Taky vděčná trvalka
ve věčném obležení různých hmyzáčků











neděle 26. července 2015

Mezi námi suky ......


K těmto obrázkům mě tak trochu, nebo spíš dost
dost navedla Majka svými písmenkovými fotkami. Jelikož
mám zatím jen jedno O, vydala jsem se hledat po zahradě
další. A oko mi padlo na naši starou polorozpadající se kůlnu
a její prkna plná suků i děr po nich. Prkna jsou už hodně letitá
a jejich dřevo nabralo šedostříbrnou barvu a suky se v nich hodně vyjímají.
A že jich tedy je! Nikdy mě nenapadlo že takové staré sukovité dřevo
může mít svůj půvab .....
Nakonec jsem našla i další dvě dřevová O takže mise byla splněna !


Některé fotky jsem nechala barevné protože
se mi líbil kontrast šedého dřeva s jinou barevností suku, kterou jsem
ještě o něco zvýraznila, jiné jsem převedla do čb a trochu přeostřila protože
to pro změnu zvýraznilo strukturu starých prken








To zelené není odraz na objektivu, ale zelená malinového listí do kterého
svítilo sluníčko a prosvítala prkny na protější stěně....







sobota 25. července 2015

Rozvíjej se poupátko ...... po prvé



Vloni si dcera koupila v Lidlu za pár peněz
krásnou kvetoucí lilii. Netrvalo však dlouho a lilie skončila u nás
doma na terase, protože její intenzivní vůně dokázala naplnit
každý kout jejího malého bytečku tak, že se stala až nežádoucí.
Přezimovala tedy u mne, pěkně na jaře jsem jí přesadila do čerstvé
zeminy, vyrašilo mi všech šest cibulí a čtyři z nich nasadily poupata.
Už jsem si říkala že je nakonec možná propásnu, protože jsme se
synkem zauvažovali že vyrazíme na týden na chatu. Ale nakonec
se náš odjezd odkládá a tak si můžu tu krasavici zatím užívat
jak si pěkně rozkvétá. Jenže něco je trochu dost jinak ....
Má sice nádherné květy, ještě větší než poprvé, ale
NEVONÍ !!!
Kdybych jí vloni na vlastní čmuchák necejtila
tak řeknu že je to normální, jsou lilie které
voní a jiné které nevoní. Jenže aby se
supervoňavka změnila v nevoňavku, tak
to jsem ještě nezažila. A že jsem těch
supervoňavek pár už měla. Když se
poupata rozvíjela tak už byly cítit
po celé zahradě, a což teprve
když se naplno otevřely ....


Jelikož bylo zajímavé pozorovat jak se rychle rozvíjí
vybíhala jsem co chvíli na terasu a fotila postupně se rozvíjející květ.


O půl jedné je rozkvetlá na maximum ......

pátek 24. července 2015

A už je doma ......


..... a doufám že mi chvíli vydrží. I když já mu dávám
pěkně zabrat, to je pravda. Na to musí mít jeden sakra výdrž!
Abych ovšem nebyla zas napadaná za to že jsem nějaká Messalina
či něco jiného podotýkám že se jedná o objektiv. O můj (snad) opravený
objektiv. Kdybych nebyla stará škola a nebyla zvyklá při reklamaci posílat
věci posílat komplet, už bych ho měla dávno doma opravený a bez nervů.
Takhle jsem to holt stihla na poslední chvíli ale stihla a byl uznána chyba
na objektivu a ne že to je foťákem kterej má po mém předloňském
pádu naťuknutej roh. To bylo totiž první vyjádření servisu na mou
reklamaci. Nic, nezájem o to že jsem psala že se jedná na 99% o
vadu objektivu. Kdepak, nikdo se nenamáhal to vyzkoušet.
Foťák je odřenej tak to je chyba moje a reklamace se
neuznává. Takže jsem se naštvala a napsala nové
vyjádření s tím, že čtvrt roku focení s jiným
objektivem se mi žádná závada neprojevila
za to dotyčnému který měl foťák v cajku
a měl můj objektiv to zlobilo taky.
Takže tím už se zabývali a
nakonec i opravili .....
Ještě v záruce ....
Díky bohu.....



Fotopříspěvek bude tentokrát přímo jmenovitý.
Pro pana Al Mana a jeho lásku k lineckým kolečkům.
a potažmo rybízovému džemu. Letos se krásně urodilo!
Focené tedy v mezidobí mým starým leč stále dobrým šroťáčkem.
Ale velmi těžce jsem u něj postrádala manuální ostření
a vidění foceného. I když na zrcadle už jsem v hledáčku
s dioptriemi taky nadoraz a mám už trochu problémy
na šroťáčku jsem fotila opravdu už jen odhadem anebo
se trápila focením v brýlích což byl pěknej vopruz.
Alespoň pro mne.




Já tedy džem nedělám. Po letech kdy jsme doma žádný jiný neměli, protože
na chalupě se rodil rybíz v přebohatých úrodách tudíž se ani nestíhalo
konzumovat a tím pádem se ani nesmělo kupovat nic jiného mám
téhle pochutiny plný zuby. U nás se dělá jinačí mňamka. Falešné brusinky.
A ta zas mizí takovým fofrem, že na to aby mi vystačila na déle než půl roku bych
potřebovala rybízovou plantáž! Naštěstí vypomáhá mamča s její sklizní
takže se můžu dělit i s dcerou.




středa 22. července 2015

Šplouchnutí sedmé .....





Sedmé fotošplouchnutí je dnes o "divoké zvěři". Pořád jsem si říkala
co na ten sedmý úkol vytvořit, ale nakonec se mi tak nějak pár fotek sešlo.
Nečekejte nějakou opravdu dravou zvěř, ale Mikovo zadání to splňuje.
V sobotu navečer, když se trochu ochladilo jsem vzala Bobeše na
procházku. Došli jsme k přehradě a stejně jak minule tam seděly
u břehu kačeny s mladejma. Jsou už zvyklé, protože je tam choděj
krmit chataři. Tentokrát ale už neutekly daleko a tak jsem si s Bobešem
sedli na lavičku a pozorovali je jak se pomalu vrací a na břehu si dojídají
svou véču. Bobeš je v klidu pozoroval a tak jsem měla čas je trochu
nafotit. Jsou tam hejna dvě, jedny starší a větší a jedny
menší. Musím říct že ty menší byly oraženější a odvážnější .....








A když jsme v neděli grilovali tak se v altánku objevil tenhle soumračník




úterý 21. července 2015

Zatažený západ .....



Už podruhé jsem se těšila že bch
mít možnost si nafotit západ na místě kde by mi nic
nepřekáželo a už podruhé to bylo zas jen o mracích.
Byla jsem v minulém týdnu na jeden večer a noc u dcery c Litomyšli
a říkala jsem si že to mám jen pár minut na kopec odkud by se krásně
západ fotil. Jenže člověk míní a příroda mění.
Místo hezkého sluného dne den studený a zatažený. A takový byl i západ.
Zatažený, jen po několik vteřin vykukující sluníčko občas mraky
prosvítilo. Kvůli tomu jsem ani nešla ven a jen pár snímků
udělala z oken. Stále doufám, že se mi poštěstí tam
jednou nějaký pěkný západ nafotit .....