23 května 2013

Momentky ze zahrady....

Vzhledem k tomu,
že posledních sedmnáct dní bylo ve znamení různých tématických zastavení, zbylo mi ze zahrady a okolí i něco dalších fotek, které se nehodily do daných témat. Několikrát jsem se zmínila že krom toho že se flákám někde s foťákem také makám na zahradě. Došlo na pár malých změn a úprav, něco zmizelo a něco zase přibylo. Tak třeba jsem si konečně vydupala pokácení jedné staré jabloně. Bylo mi jí sice trochu líto, ale z druhé strany jablka nebyla vůbec k ničemu, takže jsem jimi jen neustále plnila zbytečně kompost. Navíc byla zasazená kdysi dávno dost blízko jinému stromu který má alespoň jablka k jídlu a motaly se navzájem do sebe a ubíraly si místo pod sluncem. Po jejím pokácení nezůstalo místo prázdné, což nejvíc děsilo mého muže, ale přesadila jsem tam túje které jsem dost krátkozrace zasadila do květinového záhonu a tam se začaly rozrůstat a hrozilo, že zaberou všechno volné místo kolem sebe. Naštěstí přesazení proběhlo dobře a tújky se na novém místě zabydlují a jejich kamarád smrček rodu Konica sei pěkně zaoblil a vesele zazelenal....a navíc jsem se zbavila mulče z podrcených ostříhaných a ořezaných větví z jarního průklestu.



Jelikož tújky byly čtyři a další prázdné místo bylo po vykopání zašlé cesmíny řešení bylo okamžité. I těmto dělá společníka Konica, jen stříhaný do polokoule.


Po mnoha letech kdy v jezírku byla fontánka jsem se rozhodla pro změnu. A udělala si malý vodopádek. Nejdřív u něj seděl pelikán, ale pak jsem si řekla, že žabí sněm na prameni bude lepší. No já vím, je to kýč, ale snesitelnej. Živá žába by mi nepózovala....



Po uzávěrce tulipánového zastavení mi rozkvetly ještě tři další odrůdy a jelikož se líbil tmavý papouščí, doplnila jsem jím koláž.



Měli jsme tu i nečekanou návštěvu, objevil jí Mates. Seděla v rohu zahrady a byla nějaká zvláštně zakřiknutá. Jestli byla unavená z mnohé pozornosti partnerů a řekla si že si na chvilku dá od nich oraz, nebo nebyla ve své kůži, tedy pardon, ve svém peří nevím, ale neměla se nějak zvlášť k tomu odletět. Dokonce se i tu a tam podívala jestli jí fotím a zapózovala. Ale když jí to napadlo, vystartovala v okamžiku když okolo jelo auto. Trošku ho nabrala, nebyl to hezký zvuk, ale letěla spokojeně dál takže zřejmě to nebylo nic fatálního.








A přišel čas šeříku a hlošiny....obojí opojně vonící i když nepoměr mězi květem šeříku a hlošiny co do velikosti a voňavosti je dost značný. Drobný kvítek hlošiny voní totiž stejně jako celý hrozen šeříku.






Kytička mému dítku....


Při všech těch posledních zastaveních jsem zapoměla na jedno dost podstatné zastavení a ohlédnutí.
A to za tříletým obdobím mého blogování. Toho co mi přineslo je asi o dost víc než toho co mi vzalo. Možná, jak se na to nahlédne....Přineslo mi možnost dostat ze sebe to co mě trápí a to prostřednictvím jak fotek tak někdy nějaké básničky. Přineslo mi možnost navštěvovat místa kam bych se nikdy nedostala a poznání v jiných odvětvích lidských činností a zájmů. Přineslo mi i pár dobrých virtuálních kamarádek i kamarádů a doufám stále že nezůstane jen u té virtuální roviny. Naučilo mne dívat se na vše kolem sebe trochu jinýma očima. Neustále mne nutí se zdokonalovat a zlepšovat. Myslet když píšu, řadit slova, zamýšlet se nad děním a souvislostmi.

Vzalo mi ale i čas, ten trávím místo nad knihou nad komentáři ostatním, nad úpravami fotek, nad vlastním psaním. Vzalo mi i trochu soukromí protože na internetu soukromí i přes všechna zabezpečení neexistuje, co si budeme namlouvat. Vzalo možnou práci nějakému psychologovi protože se pro mne stalo způsobem terapie, relaxování a splněním věčné touhy po alespoň trošce uznání.

Jsem ráda, že jsem se do této činnosti pustila a jsem ráda že někomu přináší stejná poznání jako mě. Vám všem kdo ke mě chodíte děkuji za shovívavost k mým chybám, k mému mnohdy možná otravnému poučování o květinkách na blogu mém i v komentech na blozích Vašich. O mé aktivitě, která Vám jen přidělává práci z čtením a prohlížením dalších a dalších nových fotek kterými zahcuji vaše vyhledavače. A Vám všem děkuji za ty pochvaly a tím i pohlazení mému ješitnému egu...

Blog je takové moje třetí dítko a já se mu tímto omlouvám, že jsem na něj tak neuvěřitelně zapoměla, ač ho mám na očích neustále.....a doufám, že u mne zůstane alespoň ještě pár let....