Vzhledem k tomu,
že posledních sedmnáct dní bylo ve znamení různých tématických zastavení, zbylo mi ze zahrady a okolí i něco dalších fotek, které se nehodily do daných témat. Několikrát jsem se zmínila že krom toho že se flákám někde s foťákem také makám na zahradě. Došlo na pár malých změn a úprav, něco zmizelo a něco zase přibylo. Tak třeba jsem si konečně vydupala pokácení jedné staré jabloně. Bylo mi jí sice trochu líto, ale z druhé strany jablka nebyla vůbec k ničemu, takže jsem jimi jen neustále plnila zbytečně kompost. Navíc byla zasazená kdysi dávno dost blízko jinému stromu který má alespoň jablka k jídlu a motaly se navzájem do sebe a ubíraly si místo pod sluncem. Po jejím pokácení nezůstalo místo prázdné, což nejvíc děsilo mého muže, ale přesadila jsem tam túje které jsem dost krátkozrace zasadila do květinového záhonu a tam se začaly rozrůstat a hrozilo, že zaberou všechno volné místo kolem sebe. Naštěstí přesazení proběhlo dobře a tújky se na novém místě zabydlují a jejich kamarád smrček rodu Konica sei pěkně zaoblil a vesele zazelenal....a navíc jsem se zbavila mulče z podrcených ostříhaných a ořezaných větví z jarního průklestu.
Jelikož tújky byly čtyři a další prázdné místo bylo po vykopání zašlé cesmíny řešení bylo okamžité. I těmto dělá společníka Konica, jen stříhaný do polokoule.
Po mnoha letech kdy v jezírku byla fontánka jsem se rozhodla pro změnu. A udělala si malý vodopádek. Nejdřív u něj seděl pelikán, ale pak jsem si řekla, že žabí sněm na prameni bude lepší. No já vím, je to kýč, ale snesitelnej. Živá žába by mi nepózovala....
Po uzávěrce tulipánového zastavení mi rozkvetly ještě tři další odrůdy a jelikož se líbil tmavý papouščí, doplnila jsem jím koláž.
Měli jsme tu i nečekanou návštěvu, objevil jí Mates. Seděla v rohu zahrady a byla nějaká zvláštně zakřiknutá. Jestli byla unavená z mnohé pozornosti partnerů a řekla si že si na chvilku dá od nich oraz, nebo nebyla ve své kůži, tedy pardon, ve svém peří nevím, ale neměla se nějak zvlášť k tomu odletět. Dokonce se i tu a tam podívala jestli jí fotím a zapózovala. Ale když jí to napadlo, vystartovala v okamžiku když okolo jelo auto. Trošku ho nabrala, nebyl to hezký zvuk, ale letěla spokojeně dál takže zřejmě to nebylo nic fatálního.
A přišel čas šeříku a hlošiny....obojí opojně vonící i když nepoměr mězi květem šeříku a hlošiny co do velikosti a voňavosti je dost značný. Drobný kvítek hlošiny voní totiž stejně jako celý hrozen šeříku.
