V neděli vylezlo slunko až někdy po poledni a já se dala do hrabání listů a spadaných jablek. A nachytala jsem na švestkách, tedy v tomto případě na shnilém jablku Babočku admirála, který si na něm pochutnával. Pokaždé když jsem hrabala kolem rozčileně se třepotal nad svým obědem a jasně dával najevo, že teď hoduje a nechce být rušen. Když jsem to "jeho" jablko taky shrábla na hromadu rozčileně poletoval kolem hromady a hledal ten svůj ztracený oběd....přidadala jsem si jak hroznej padouch, tak jsem mu to jablko zase vytáhla a on hned na něj znovu sednul a sosal.
Jak je vidno, měl stále nějaké spolustolovnice....