V rámu ....

 

Když chybí ....

 

... je to bída. A ono chybí a moc. Dneska sice dopoledne svítilo, stejně tak i včera, ale vždycky když se začnu kochat jak je krásná modrá obloha, zatáhne se a opět se vše vrátí k normálu. Tedy tomu co tu vládne už zase nejmíň tři neděle. K věčně zatažené obloze, večerním mlhám, rannímu drobnému vlezlému dešti. Dneska se k tomu přidalo pár proletujících vloček. 

Takže držte se všichni komu stejně jako mě chybí sluníčko, záviďme tiše Simi z Austrálie které začíná léto, chystejme si pomalu recepty na vánoční cukroví, dělejme si rozpisy nákupů a hlavně si užívejme první neděle letošního velmi prapodivného adventu v té velmi prapodivné době ...

V paprscích slunce ...

 

Dneska podle předpovědi mělo být zataženo a sněžit. Nevím jak kde, ale tady se kolem jedenácté vyklubalo sluníčko a svítí z azurové oblohy bez jediného mráčku....

Na zdi ....

 

Život není peříčko ...

 

Čas letí jak ...

 

.... blázen a najednou tu je advent. Nebudu se tak poutavě 

rozpovídávat jako Blondí, ona to totiž umí nepřekonatelně. Takže konkurovat jí rozhodně nebudu. Nebudu se ani rozepisovat o výzdobě protože to je věc, která mne vždycky zaskočí, protože trpím syndromem nedostatku a následného blahobytu. Nevíte co to je? Určitě to znáte sami. Když jsme vyrůstali zažili jsme to, že nebylo nic. Nebo byl tak mizivý výběr, že odpadlo rozhodování jestli tohle nebo tamto, prostě se koupilo co bylo. To samé bylo i s vánoční výzdobou. Prakticky byla nulová. Advent? To bylo neslušné slovo a jako takové se nesmělo ani vyslovit, natož jej dodržovat  nějakou výzdobou. Kdepak, veškerá vánoční nálada se scvrkla na zdobení stromečku den před Štědrým dnem,  na fronty před obchody s ovocem a zeleninou kde se prodávaly naprosto nechutné kubánské pomeranče, občas dorazily banány a mandarinky a to že budou vánoce signalizovaly povětšinou jen stromečky pověšené ze světlíků činžáků, dozdobené mrtvolkami bažantů či zajíců které se musely nechat "dotáhnout" aby se daly konzumovat buď na štědrovečerní večeři, to tam kde se ryby nejedly, nebo na Štepána. Tvořily tak trochu morbidní předvánoční výzdobu v mnoha pražských ulicích.

Místo kapek ...

.... námraza. Fotila jsem na stejných keřích jako 

nedávné kapkové fotečky. Snažila jsem se trefit i na stejný úhel záběru, i když v tom jsem moc úspěšná nebyla. Dneska byla zas jinovatka, ale během půl hodiny padla mlha a bylo pěkná zima do které se mi zrovna dvakrát nechtělo. Během dopoledne se to trochu vybralo, takže jsem odnosila truhlíky z oken abych udělala místo pro vánoční výzdobu. Pořád si říkám, je čas, je čas a když najednou opravdu JE ČAS!!! najednou zjišťuju, že nevím co udělat. Inspirací je strašně moc a tím pádem jsem totálně mimo. Nevím co udělat, nejraději bych měla všechno, jenže je problém v tom, že musím dělat takovou nějakou neutrál výzdobu, která by nelákala k likvidaci či zcizení, jak se už v minulosti několikrát stalo ....

Lupeny a trávy ....

 

.... byly dalšími kteří mi padli do hledáčku.

Sousedovic dochan tu byl už s rosou, takže tentokrát tu je s jinovatkou. Tavola kalinolistá je neopadavý keř a jeho sytě červené, bordó nebo žlutozelené listy zdobí různě vysoké keře po celý rok. Já si koupila odrůdu, která má nové listy oranžovočervené, aby později celé zčervenaly, jen vzrůstu nízkého, což jsem si blb nepřečetla na přiložené jmenovce. Tak nic moc se neděje, místo k plotu šla dělat parádu do nového záhonu ....

Při neděli nám ...

.... pěkně přituhlo. Ráno byla všude jinovatka,

 ale sluníčko ještě s posledních sil hřálo a tak mizela hodně rychle. Vykašlala jsem se i na ranní kávu a popadla foťák, abych stihla alespoň pár foteček, než mi jí sluníčko zlikviduje úplně. To mne při focení krásně hřálo, narozdíl od představy, že bude hůř a hůř. Že mi skončí ježdění do práce a z práce na kole, a dojde na pěškobus, na tmu čím dál tím dřív a nakonec, nedej bože i na sníh. A ještě jedna věc mne na zimě strašně štve, to že člověk nemůže mít otevřená okna po celý den. Na to jsem tak zvyklá, že hned po úbytku světla, je tohle druhá věc, která mi nesmírně chybí ....

Kříž svůj neseme ....

 

Nad vodou ....

 

Pokračujeme po zahradě ....

 

.... a hledáme další témata k focení. A že kapek všude dneska

člověk najde spousty. Jen nenajde to co by třeba chtěl. Na rozdíl od pavouků u Majky (tady jsme se aniž bychom o tom věděly sešly v tématu) tady jsou líní a makají jen v baráku, což tedy zas nekvituju s takovým nadšením jako když makají na pavučinách venku. Popravdě pěknou pavučinu s kapkami jsem nafotila někdy před třemi lety naposledy. A tak jsem musela vzít zavděk kapkami na tújích a na pár spadlých listech magnólie ....

I když byl ....

 

.... dnes ten sváteční den, přece jen trochu 

jsem si zapracovala. Tedy jen lehce, ale využila jsem toho, že bylo teplo a chvílemi svítilo i sluníčko. Nejvíc jsem se věnovala zahradě, potřebovala jsem před ohlášenými mrazy zasadit chryzantémy které jsem si vyprosila od sousedky, a nainstalovat světýlka na vánoce abych to nemusela dělat za mrazů nebo třeba sněhu 😁 ... a umyla okna na terasu, to je věc ke které se musím vždycky hodně přemlouvat. Ale to dnešní počasí mne k tomu přímo nakoplo. A navíc se mi venku krásně dýchalo, chvíli jsem měla pokoj od kýchání a smrkání. No, a když bylo hotovo, vzala jsem foťák a šla se podívat jestli by třeba něco nebylo na zahradě k focení ....

Dneska jsem měla ....

.... podávat už druhý raport z chaty, ale místo toho

sedím doma, čtyři prášky za den proti bolesti jsem snížila na jeden, a jsem nebetyčně naštvaná na svou zubařku, neb když jí potřebuji, není k dosažení. Určitě jste už pochopili, že stejně jak v červenci, i teď plánovaný prodloužený víkend na chatě, navíc už poslední v tomhle roce před zimou mi opět zhatil můj bolavý zub. Do toho se mi po měsíci, kdy se mnou jen tak lehce laškovala, spustila prasácká rýma, z nosu mi teče proudem, kejchám div si neomlátím čelo o stůl, a hlavu mám jak průzkumnej balón.  Ještě ale štěstí že mám rýmu, protože je to znamení že to není kokotvir. To už bych tu asi starostí hlodala zdi. Takže se na chatu vypravil manžel sám. Ale já si tak můžu bez výčitek uvařit horkej čaj se zázvorem a medem a zachrout se do peří a vyležet se z toho. Zvlášť když do práce jdu až ve středu, tak bych aspoň něco mohla zažehnat, protože představa toho, jak mi z nosu teče, nemůžu dejchat a ještě mám na hubě pyskokrytku mne tedy rozhodně nenadchává....

Tohle  nejsou viry, i kdyby se na první pohled zdálo, ale přišlo mi to tak nějak jako vhodný obrázkový doprovod

Určitě jste ti z vás, kdo máte v odběru blogy Draka, zaregistrovali jeho moc hezké obrázky, které kreslí. Poprosila jsem ho, jestli by mi nezkusil nakreslit Bobího. Vyhověl mi, a já mám už dva měsíce doma tenhle obrázek ... ale dostala jsem se k tomu ho zveřejnit až dneska. Musím uznat, že se mu podařil parádně, na to že to dělal podle fotografie a ještě psa poprvé, co říkáte?Teď na něj ještě pořídit rámeček ...

Před chvílí vylezlo na pár vteřin sluníčko a mezi mraky se ukázala modrá obloha. Jak krásný pohled! Teď už zas je jen šedivo. Takže vlastně nakonec můžu být ráda, že jsem doma, nemusím tahat dřevo ke kamnům, na výletování by to taky nebylo. Díky tomu jsem upekla své první ....

... svatomartinské rohlíčky. Tedy těsto jsem měla doma koupené křehké, na zkoušku, ale dobré a krásně se s ním pracovalo. Doma jsme je nedělávali, pamatuju se že jen jednou je maminka pekla když jsme byli na chalupě, byly mňamkózní, ale víc už je neudělala. Alespoň si s nimi oslazuji to marodění ... myslím, že na muže tedy nic nezbude 😉😁

V okamžiku kdy jsem ...

.... tady na blogu s nebetyčnou troufalostí uveřejnila 

adresu mojí VVG, čili virtuální výstavní galerie, slíbila jsem, že mezi jednotlivými novými expozicemi budou dva měsíce přestávky, abych vás nezahltila a měli jste možnost si v klidu porozhlížet (a zbožné přání) třeba se do ní i vrátit. A tak nastal čas, pozvat vás na další expozici nazvanou 

" PRAŽSKÁ ZASTAVENÍ "

která je opět průletem fotkami nafocenými v Praze v posledních deseti letech. Některé jsou už minulostí (Lennonova zeď v té podobě kterou mám na fotkách já) jiné jsou po staletí neměnná, a další jsou ještě relativní novinkou v pražských ulicích ....

https://photography-world17.webnode.cz/prazska-zastaveni/

Když jsem si ....

.... fotila ty kdoule, a měla jsem po dlouhé době

vytažený můj přenosný fotoateliér, napadlo mne udělat zase pár trochu jiných fotek. Pokaždé když najdu na zahradě něco zajímavého, ulitu, kámen, skelet listu nebo umřelýho brouka, vezmu je domů a nechám si pro případ, že by mne něco napadlo. Takže po dofocení kdoulí jsem všechny ty nashromážděné přírodniny vysypala z krabičky a vybrala něco do čeho bych se pustila. A co vyšlo z pár ulit, a tří skeletů tedy teď předkládám. Při tomhle mne baví že následně si můžu porůznu vyhrát s různými presety na úpravy ....

S Bobulí ....

 

.... u koní, jsme skončily minulý pátek s dcerou. Bylo

ještě pěkně, a tak jsme se šly podívat za strejdou Ondrou, koníkama a kozou Vlastou. Z osazenstva stájí tu ale byli jen máma s už zas o něco větším hříbětem a líná koza Vlasta siestovala na sluníčku a jelikož jsme jí asi přišly jako někdo, kvůli komu nemá cenu vstávat, ležela spokojeně a jen občas po nás otočila hlavu. Kobylka mi pózovala jako profesionální modelka, prcek (no jestli se to tak dá říct, je skoro tak vysokej jak já) byl samozřejmě zvědavej jako vždy a Bobule z toho všeho měla prču ....

Na břehu ...

.... moře? Chorvatsko? Řecko?

 nebo úplně jinde na pláži vznikly tyhle fotky? Kdepak, jen v nánosech v úplně malém potoce. Po vydatných deštích se vždy v korytě potoka nahromadí v malých či větších nánosech kamínky z koryta. Já si pak můžu fotit takové fotky, které jsou od těch plážových skoro k nerozeznání. Nevěříte? Tak se podívejte ....

Jak už mám tak štěstí ...

 

.... a vyrazím na procházku, do té doby slunečné a bezmračné

počasí vezme okamžitě obrat. Začnou se kupit mraky, a do té chvíle blankytná obloha začne šednou a sluníčko co chvíli v té šedi mizet. Nejinak tomu bylo i na té čtvrteční. Jen jsem došla pár desítek metrů od domu, už to začalo. Naštěstí ale tentokrát byl svatý Petr milostivější, a tak jsem valnou část procházky mohla absolvovat za takového jasného skorozatažena. Mraky, a to docela nízké, zahalovaly občas protější Kozlovský hřbet, takže mi to trochu připomínalo náš sváteční výlet do hor které se stejně stydlivě zahalovaly a občas odhalovaly ....

Po dlouhé době....

.... a díky dlouhotrvajícím dešťům letošního nejsuššího roku

se konečně naplnila přehrada, a to tak, že jde voda s náramnou parádou i přes přepad, díky tomu teče potokem více vody než bývá zvykem, a tím  pádem je i živější a na malých kaskádkách  se konečně voda ukazuje tak, jak by se od lesního potoka čekalo. A to byl druhý důvod, proč jsem změnila plánovanou trasu té čtvrteční vycházky. Chtěla jsem zkusit nafotit nějaké vodní fotky ....

Zlaté opojení ....

 

.... se mě zmocní vždycky, když je slunečno

a já se vyškrábu na kopec nad vsí. Jsou tu na okrajích cesty javory a když přijde jejich čas, a vysvitne sluníčko, je to nádhera se po cestě procházet. Ovšem až na tu zatracenou klíněnku, která že nejen decimuje kaštany, ale přešla i na javory. Takže jeden každý list ozdobí nehezkou obrovitou černou pihou. A ve čtvrtek bylo jak krásně, tak zlatý čas javorů ....

Dovolte abych vám ....

 

.... představila, sice ne v kvalitních fotkách, neboť něco

takového jsem nečekala, tudíž jsem neměla delší sklo, nového, resp. nové, neboť se jedná o párek, obyvatele naší přehrady. Včera totiž zas po delší době svítilo krásně sluníčko, doma mi nic tak moc nehořelo aby to nemohlo počkat na později a tak jsem vzala foťák a šla se po dlouhé době projít i po zdejším okolí. Původně jsem měla naplánované jít úplně jiným směrem, jenže díky posledním deštivým týdnům je všude neskutečné bahno a jít se tak dá jen po těch zpevněných cestách které se tu a tam vyskytují, takže po poli nebo lesem by to byla sebevražda. Nakonec tedy jsem to vzala klasicky k přehradě. Tam mne zaujal zvláštní pohyb pod hladinou, na rybu to bylo moc velké, navíc se to ve vodě občas zavrtěl, občas udělalo kotrmelec. Myslela jsem si nutrie, ty se teď dost rozmnožily po celé republice, jenže ta se nevydává pod vodou tak daleko. Bobr? to už by někde na potoce byla přehrada. Ondatra? Možná, jenže pak se to vynořilo a já koukám jak blázen, ono to má v hubě rybu! A bylo jasno.... a ještě víc když to doplavalo k břehu, vyskočilo a začalo to všelijak pískat a poštěkávat a se stejným zvukovým doprovodem se k tomu přidal i druhý jedinec.... no, takže už je jasné, kdo se nám tu usadil. No přece

Vydrýsek!!!!

Od Moravy ...

 

.... do Rybníka. Tedy ono nás dělilo nějakých 70 kiláků, ale ty 

jsme sfoukli ani ne za hodinu. Kdyby s tím mým mužským byla řeč, to by jsme si nadělali výletů! Vždyť to všechno krásné kolem máme dostupné všechno do hodiny. Ale ne, on na to prostě není. Je pravda, že co podniká, jezdí po servisech celé dny, takže se mu moc nedivím, že nechce ještě o víkendech, ale ani v Praze se mu na výlety nechtělo.

Vraceli jsme se domů přes Hanušovice a Šumperk kde jsou kouzelné silnice mezi lesy lemované zlatými a bronzovými buky, občas se na louce zazlatí osiky. Občas se mezi nimi zablýskne kostel se svou bílou fasádou. Takže dnes jsou fotky ryze cestovní z auta, tudíž občas se tam objevují nechtěné záblesky nebo odrazy věcí na palubce. A bude jich trochu víc... Zastávku jsme už nikde další nedělali ....

Hrátky s Moravou ...

 

.... na Dolní Moravě. Jak každý ví z hodin zeměpisu, řeka Morava pramení na Králickém Sněžníku. A odsud si hopká jako horský potok stále dolů, pak se trošku rozšíří, takže vypadá jako o něco větší potok, a hopká si dál, a narůstá, rozšiřuje se, leniví  až  nakonec dospěje do majestátního toku opravdové řeky. A na Dolní Moravě vypadá jako takový trochu širší potok. Jak do ní svítilo sluníčko, byl to potok krásně jiskrný. A jako nás vždy po cestě okolo Neratova na Zemskou bránu a dál doprovází Divoká Orlice a tvoří hranici mezi Čechy a Polskem, stejně tak nás doprovázela na cestě domů Morava. Do Hanušovic, do Šumperka až nakonec se naše cesty rozešli, a my jsme se každý dali jiným směrem ....

Z Valu na Dolní Moravu ....

 

.... pokračovala naše cesta po horách dál. Tedy, nejdřív 

mi muž řekl kam chci dál, jestli to vzít jako tradičně přes Neratov a Zemskou bránu, nebo přes Dolní Moravu. První variantu už znám, a tak jsem volila druhou. Když už nepůjdeme na Stezku v oblacích, tak jí alespoň vidět zezdola. On by muž se mnou nahoru nešel, nesnáší výšky a musel by čekat celou dobu v autě, neb ani do restaurace na nealko pivko by nemohl. Na tuhle návštěvu se budu muset dohodnout s někým jiným... 

Že jsme vlastně skoro na hranicích, a to jak na vnějších tak i vnitřních, a na hlavní předválečné obranné linii naznačovalo velké množství malých, větších i velkých řopíků a tvrzí ale i informačních cedulí. Ono přímo v Králíkách je jedna tvrz jménem Bouda kde je zároveň i muzeum opevnění, při jízdě přes Suchý vrch se dostanete do nejznámější pohraniční pevnosti Hanička. Takže tady máte skvělou možnost vidět to, jak dokonale by jsme byli chráněni kdyby jsme nemuseli potupně všechno vyklidit. Platí tu opravdu, že na každém kroku bunkr, pevnůstka či velká pevnost. Zprava i zleva, v rozestupech pětiset metrů a na dohled ....

Pozorovatel, rozhledna Val a pohledy kolem ....

 

.... jste vy a  to, co se před vámi otevře, když buď pracně 

vyšlapete po cestě z Králík nebo si pohodlně vyjedete autem na kopec ke klášteru. Z jedné strany Bukovohorská hornatina s vrcholy Buková Hora (958 m.n.m.) a Suchý vrch (990 m.n.m), z další panorama Orlických hor, a ještě z další masiv Králického Sněžníku (1423 m.n.m) Dolní Moravy s vrcholem Sněžník (1116 m.n.m) a nakonec Jeseníků samozřejmě s nejvyšším vrcholem Praděd (1491 m.n.m) 

Nějakých 200 metrů od kláštera na kraji hory kde areál stojí, najdete dva kamenné pilíře a mezi nimi stojí socha Pozorovatele a zadumaně hledí dolů do údolí i panorama Orlických hor nad ním. Oficiálně se jmenuje Pozorovatel, ale místní mu říkají rytíř Franta. Socha je dílem německého sochaře Karla Emila Wieleho a pochází z jednoho z kamenických sympozií která se zde v Králíkách pravidelně konají. A jen o pár set metrů dál, na vedlejším vrchu Val (788 m.n.m)  stojí rozhledna stejného jména. Je vysoká skoro 35 m, samotná vyhlídková plošina je ve výšce 22 m. Z ní je vidět na Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Hanušovickou vrchovinu, Orlické hory, Bystřické hory a Kladskou kotlinu ....