Čas letí jak ...

 

.... blázen a najednou tu je advent. Nebudu se tak poutavě 

rozpovídávat jako Blondí, ona to totiž umí nepřekonatelně. Takže konkurovat jí rozhodně nebudu. Nebudu se ani rozepisovat o výzdobě protože to je věc, která mne vždycky zaskočí, protože trpím syndromem nedostatku a následného blahobytu. Nevíte co to je? Určitě to znáte sami. Když jsme vyrůstali zažili jsme to, že nebylo nic. Nebo byl tak mizivý výběr, že odpadlo rozhodování jestli tohle nebo tamto, prostě se koupilo co bylo. To samé bylo i s vánoční výzdobou. Prakticky byla nulová. Advent? To bylo neslušné slovo a jako takové se nesmělo ani vyslovit, natož jej dodržovat  nějakou výzdobou. Kdepak, veškerá vánoční nálada se scvrkla na zdobení stromečku den před Štědrým dnem,  na fronty před obchody s ovocem a zeleninou kde se prodávaly naprosto nechutné kubánské pomeranče, občas dorazily banány a mandarinky a to že budou vánoce signalizovaly povětšinou jen stromečky pověšené ze světlíků činžáků, dozdobené mrtvolkami bažantů či zajíců které se musely nechat "dotáhnout" aby se daly konzumovat buď na štědrovečerní večeři, to tam kde se ryby nejedly, nebo na Štepána. Tvořily tak trochu morbidní předvánoční výzdobu v mnoha pražských ulicích.

První setkání moje s předvánoční atmosférou a výzdobou bylo u mé bývalé tchýně. Ona i s mužem byly vrcholoví sportovci, kteří jezdili hodně po světě a tak si zvyk zdobit dům v době adventní osvojili v zahraničí. Navíc po roce 68 spousty jejich spoluhráčů emigrovalo a tak jim posílali na vánoce nedostatkové věci na výzdobu. Takže se jim v oknech skvěly dávno před listopadem 89 svítící hvězdy nebo světelné řetězy a v zahradě svítil jediný stromeček po celé Dobešce a troufnu si říct že po celém Braníku. Další inspirací jsem byla přímo mlácená do hlavy při mém prvním výjezdu na tzv. rabovací (adventní) zájezd do Endéer. Rabovací proto, že Češi brali útokem obchody a stánky na tehdy takové neznámé věci jako jsou adventní trhy kde se prodávaly ořechy, mandle, rozinky a podobné, a během chvilky je doslova vyrabovali.... 

Domů jsem si krom hvězdy a klasického pyramidového dřevěného vyřezávaného svícnu dovezla i představu o tom, co to je advent a adventní výzdoba. A tak hned po návratu přišly ke slovu všechna světýlka na stromek která jsem doma našla, a o první adventní neděli se do tmy sídliště rozzářila jediná okna. Našeho bytu. Dlužno podotknout že za rok už jich bylo o poznání víc. Hlavně díky tomu, že začaly růst jak houby po dešti stánky vietnamských prodejců s levnými světelnými řetězy a jinými vánočními artefakty. Ovšem co do elegance značně pokulhávající za tím, co jste mohli vidět za hranicemi.

Když jsme se z Prahy přestěhovali, byla jsem zvyklá už každý rok pěkně vyzdobit okna, truhlíky (konečně ta možnost byla) i dům (ještě jsme neměli takovou likvidační četu zvěře) a zjistila jsem, že to tu nikdo nedělá, takže se opakovala situace ze sídliště. Opět jsem učila okolí jak zdobit na advent. A dneska? Dneska je toho tolik, že si připadáte jak v Jiříkově vidění. Vybrat si můžete cokoli v jakékoli barvě, množství a velikosti. Je toho tolik, že se najednou dostaví absolutní ochromení a vy nevíte najednou co si koupit. Prostě to neumíte, máte tisíce inspirací, ale nemůžete si vybrat jednu kterou udělat právě tenhle rok. No, a navíc, když už se konečně rozhodnete, zjistíte, že máte zavřené ty nejdůležitější obchody. A začnete nostalgicky vzpomínat na doby kdy jste museli vzít zavděk jednou věcí ze dvou .... 

Moje babička říkala že když bylo něco rychlé, zbyla po tom jen žíznivá čára. Dlouho jsem nevěděla jak to vypadá. Asi nějak takhle.