čtvrtek 6. října 2016

Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Mostě .....


Na všechno, co se okolo objektu dnešních sakrálek dělo,
si budou pamatovat asi nejvíc ti životem více protřelí. Ono se hned tak nestane
aby jste byli svědky toho, jak si prostě "odpochoduje" jen tak mýrnyx týrnyx kostel
někam jinam než kde ho postvili. A takový světový unikát se u násl opravdu v sedmdesátých
letech stal. kvůli rozšíření těžby uhlí na Mostecku byl ohrožen děkanský chrám a tak aby jsme
nebyli za barbary (snad poprvé) kteří ničí historické památky, strana a vláda rozhodla (taky snad poprvé)
o tom že kostel se nezbourá, ale prostě šoupne o kus dál, kde už ho těžba neohrozí....

Jak ho nafotil, a co o něm napsal opět zde hostující skorobrácha si tu můžete přečíst
a podívat se na jeho opět skvělé fotky


Bylo nebylo, stál ve starobylém městě Mostě kostel. Pod městem bylo uhlí a tak město zbourali. Kostel byl ale tak krásný, že si ho ani bolševik netroufl zbourat. Jedinou možností bylo, naložit jej na koleje a odvézt pryč. Co čert nechtěl, vyšlo to tak, že oltář pak směřoval na jih místo k východu. U nového kostela by to ani tak nevadilo, ale u staré katedrály je to vada dost podstatná. Naštěstí bylo možno instalovat původní oltář, což byla podmínka Vatikánu, po jejímž splnění v roce 1993 byl kostel znovu vysvěcen.
Zvenku působí kostel nenápadně, protože opěrné konstrukce jsou "schované" uvnitř (stavaři promiňte). Mě osobně fascinovaly reliéfy, které zdobí ochoz po celé délce. V kostele jsou troje funkční varhany a dvě krásná točitá schodiště, to u oltáře je dokonce dvojité. Na několika místech jsou odhaleny původní fresky. V podzemí je mostecká galerie a malé kino, kde promítají krátký film o stěhování kostela. Můžete také vystoupat na věž a po cestě si prohlédnout tabla s historickými fotografiemi. Mostečtí se snad neurazí, když řeknu, výstup je lépe brát jako sportovní výkon, neslibujte si bůhvíjakou vyhlídku. V okolí kostela jsou rozmístěna díla z obcí zaniklých kvůli těžbě.
Přesná data a informace o kostelu jsem vám našel na Wiki a oficiálních stránkách.

Stavba kostela začala roku 1517 a trvala až do začátku 17.století. Původní bazilika, na jejímž místě kostel stál, byla zničena při požáru města r.1515. Z peněz vybraných sbírkou v českých a německých zemích byl postaven nový kostel podle plánů Rejtova žáka Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu. Ten kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. Vtažené pilíře ohraničují v interiéru kostela prostor jednotlivých obvodových kaplí a člení emporový ochoz, zdobený polychromovanými renesančními reliéfy s biblickými výjevy. Původní projekt stavitelé kostela postupně měnili v duchu nových názorů, až se v konečné symbióze uplatnilo pozdně gotické i renesanční cítění nejen monumentální architektury, ale i jejího detailu.

Ve 2. čtvrtině 18. století byl východní chór uzavřen monumentálním hlavním oltářem, doplněným v sedmdesátých letech nadživotními sochami tyrolského sochaře B. Edera a obrazy jezuitského malíře J. Kramolína. Protiváhou oltáře se staly velké varhany v západní části empory, a optickou spojnicí soubor soch Krista a apoštolů od lobkovického sochaře J. A. Dietze z třicátých let 18. století, osazených na vnitřní straně pilířů lodi ve výši empory.

Při likvidaci starého města Mostu z důvodu těžby uhlí byl kostel přesunut v roce 1975 o 841,1 m do blízkosti barokního špitálu s gotickým kostelem sv. Ducha. Stěhování kostela začalo 30. září roku 1975 a trvalo do 27. října. Kostel byl posunován na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Vodováhy a elektronická čidla sledovala veškeré pohyby a výškové odchylky kostela při cestě po nerovném terénu. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Na novém místě byl pak posazen na nové základy a probíhaly v něm až do roku 1988 restaurátorské práce.
Přesun kostela je zapsán do zlaté knihy Guinesových rekordů tisíciletí, jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích.