26 dubna 2024

Pro srovnání jsou dnes ....

 


.... fotky z druhého úlovku, a tím je 
už je moderní objektiv na digitální foťáky. Je jím Sigma 24 mm 1/2:8 macro. Fajn že je pěkně široká pro focení ve městě, ale zároveň se dá fotit i nějaké to macro, tudíž je to takové 2 v 1 sklíčko. Jednu Sigmu už mám, ale ta je pro změnu zoom 24 - 300 mm, přenechala mi jí známá, protože na jejím nikonovi ostřila jen manuálně a ona špatně vidí, takže měla problémy s ostřením a musím říct, že mají svá určitá specifika narozdíl od nikoňáckých objektivů, byť jsou pro Nikon určené. Dalo by se říct, že jim pořád přicházím na chuť a nejsou to úplně skla kterým bych propadla hned jako třeba starosklíčkům ....

24 dubna 2024

Bez starosklíček ....

 


.... to prostě nejde! A to tak, že se pomalu 
stávají jistou závislostí. Tedy jejich koupě 😁. Ne, ale vážně. Do staroskel jsem se zamilovala. Je s nimi sice trochu víc práce fotit než s novými digitálními objektivy, ale zase ty fotky mají své kouzlo. Pravda, občas nejsou ostré jak žiletka, většina z nich jsou pevné padesátky, takže se s nimi zoomuje nohama (jak s oblibou říká Čerf) ale věrné barvy a při focení na nejmenší clonu nádherný bokeh i určitá snovost fotek je jejich předností. A jelikož jsem měla narozeniny, a jelikož si dárky kupuju sama, čímž eliminuji takové, které jsou naprosto k ničemu, tentokrát jsem si k nim nadělila dvě starosklíčka, jedno normální digitální a když už, tak i nové i když věkem starší bezzrcátko. Samozřejmě postupně, ale měla jsem to všechno zamluvené na únor a březen. Výhodou bazarů je že fototechniku občas koupíte za hubičku. To se týká hlavně těch starosklíček. Vždycky jsem děsně napnutá, jestli mi to s nimi půjde tak jako těm ostatním kteří s nimi fotí, a u kterých na fb skupinách se člověk může učit. Dnešní fotky jsou ze starosklíčka které se ale dá bez redukce použít na Nikonovi protože má bajonet, ne závit. Takových moc není, a já jsem ráda že jsem na něj narazila za ohromně slušnou cenu. Jedná se o Helios 81N. Jaké z něj dokážu vydolovat fotky se můžete podívat dnes .....

22 dubna 2024

Hurá do března ....

 

.... a hurá už poněkolikáté do rezervace
Králova zahrada na bledule. Každý rok se na tenhle okamžik těším, a každý rok mi zas a opět padne brada a já se pokorně skláním před tou krásou. Ostatně proč taky ne, když fotím. Předloni jsem si vyšlápla sama na kole, vloni jsem byla dokonce dvakrát a letos s námi opět šla jedna známá (no, bývalá skorotchyně dcery), já, dcera a Bobule. Ta se taky moc těšila, pro ní to je taky vždycky zážitek. Pro mě tedy byl zážitek chování některých návštěvníků, ale to je bohužel už takový folklór. Rezervace nerezervace, já můžu všechno. A s radostí to naučím i svoje děti a vnoučata. Letos jsem se už neudržela a sjela tam jedny prarodiče kteří pro pár fotek posílali děti do porostu bledulí. Prý vědí kde jsou a prý děti nic nepošlapou. Zkuste něco nepošlapat když jdete pozadu, že? O vyšlapaných dálnicích mezi bledulemi nemluvě. Nakonec bych se ani nedivila, kdyby ochránci přírody vstup do rezervace vůbec zakázali ....
Nefotila jsem sice tolik co jiné roky, ale i tak je fotek hodně a tak se na všechny můžete podívat tady ....

20 dubna 2024

Jak jsem slíbila, tak dělám ....

 

.... a od teď tu budou i přes ještě echt zimní 
měsíc (únor) fotky typické spíš pro jarní čas. Leden se až do zhruba své půlky choval jako zimní měsíc se vším všudy. Ale pak se něco zlomilo a příroda začala trochu, jak jsme se všichni na vlastní kůži přesvědčili, přeskakovat v obdobích. Takže najednou místo zimy tu bylo nádherné a teplé jaro a místo jara léto. Teď se to trochu zas vrátilo k dubnovému klasicky rozháranému počasí, leč s velmi nepříjemnými následky. Rozkvetlé stromy i většinu všeho už narostlého spálil mráz. U mě to odnesly dvě kvetoucí azalky, právě rašící ozdobné trávy a všechny již vyrostlé bohyšky, těm solidně namrzly listy, takže počítám, že z nich bude za chvilku špenát. A samozřejmě jabloně, i když ne tak moc jak na ostatních zahradách. Naštěstí jsem tak trochu kvůli svému lajdáctví či lenosti nezasela kytky které se mají sít až po mrazech, k čemuž mě tedy počasí neustále lákalo. Ty jsem zasela jen na chatě, ale jelikož to bylo den před těmi mrazy, snad to nebude mít na ně nějaký zhoubný vliv.
K dnešním fotkám se vrátíme do konce ledna a půlky února, to mne vytáhly holky na hledání kešek tady kolem Třebové ....

18 dubna 2024

U zimních obrázků .....

 

.... ještě zůstaneme (promiň Míšo, ale
už jsou poslední 😏) a trochu se podíváme na zmrzlé detaily jednoho lednového dne. Svítilo sluníčko a zahrada byla krásně ojíněná. Takže jsem vzala prťouše NEXe, starosklíčko (tedy už se v nich začínám ztrácet) a šla se trochu po zahradě projít. 
Dneska to vypadalo na zahradě skoro stejně. Pěkně se nám to letní počasí zvrhlo. Bohužel to odnášejí rozkvetlé ovocné stromy, takže letos to zas na nějakou sklizeň moc nevidím. Nu což, aspoň nebude práce se sbíráním spadaných jablek....

16 dubna 2024

Trochu se mi zas ....

 


.... přestávka mezi články protáhla, namontoval
se mi do ní prodloužený víkendový pobyt na chatě s dcerou a vnučkou, což bylo vcelku dost náročné. Hlavně na chození 😏. Obě jsou velké výletnice a sběratelky kešek, takže každý výlet se hlavně motal okolo nich. Já měla navíc domluvené na pátek kácení dvou stromů a zpracování části ulomené špice borovice (nějakých pět metrů délky)  kterou ulomil loňský silný vítr který měl na svědomí i skácení mnoha stromů v lese. Počítač jsem tudíž nechala doma protože jsem věděla, že na něj prostě nebude čas. Opravdu nebyl a já přijela domů dokonale neodpočinutá 😵. A jelikož jsem byla se službami a cenou arboristy velmi spokojená, domluvili jsme si další práci, což bude vyřezání veškerých náletových dřevin v našem minilese na pozemku, aby se po něm dalo volně pohybovat, případně vysázet něco co nevyroste do dvaceti metrů a bude částečně pohlcovat hluk z dálnice. 
Tolik k uplynulému víkendu který se nesl ve znamení krásného a teplého počasí a vrátíme se do časů kdy kalendářově ještě vládla zima. Vyrazila jsem trochu provětrat nový polarizační filtr a zjistit jestli ledové lednové dny nevykouzlily na potoce ledouny které by stály za vyfocení .....

09 dubna 2024

Tak když už tady .....

 


.... byly východy, logicky tu musí být
i západy. Těch je tedy hóóóódně, moc, moc. A tak se na všechny můžete podívat tady  v galerii. Vám předložím jen něco. Západy narozdíl od východů jsem fotila na vícero místech nejen tady v Rybníku ze zahrady nebo z půdy ....


07 dubna 2024

Jaro je v plném rozpuku .....

 


.... všechno kvete jak o život, takže počítám, že
v květnu už nebude mít co kvést. Já řádím na zahradách tady i na chatě, a hlavně proháním dárek který jsem si nadělila trochu se zpožděním k narozeninám, protože to co jsem původně měla vyhlédnuté se prodalo, a tak jsem si počkala nějaké dva měsíce na to, až si ušetřím o něco víc peněz a koupila si starší kvalitní fullframe  bezzrcadlovku Sony A7 a k ní starosklíčko Tessar 2.8 / 50. Takže cvakají jak se dá. Ale na letošní fotky se stále ještě nemůžu dostat, protože tu mám další ze série Co dal loňský rok. A to jsou východy. Ty se u mě na blogu moc často nevyskytovaly, protože jsem spáč který si hoví v posteli jak jen se dlouho dá, a jelikož jsem práci neměla, mohla jsem si to i dovolit. Jenže pak se stalo, že jsem nejdřív začala chodit na záskoky, a pak po smrti jedné z kolegyň i každý den, a od ledna už stabilně chodím na šest hodin. To sebou přineslo ovšem i ranní vstávání, protože mám pracovní dobu od sedmi do jedné. A tak jsem od ledna měla i možnost pozorovat východy i postupné krácení noci. Všechny východy jsou focené od nás z jídelny, proto stále stejné okolí, nicméně každý z východů je vlastně úplně jiné divadlo. Barevně i co se týče mraků ....

02 dubna 2024

Po trochu delší .....

 


.... odmlce velikonoční, kdy jsem byla letos
poprvé na chatě, bez počítače, protože bylo jasné, že práce bude jak na kostele a že by mne to lákalo se spíš placatit po netu než pracovat,
 je tu další celoroční výběr fotek které se nikam nevešly nebo na ně ani nedošlo. Nebudeme se tedy zdržovat a rovnou se na ně podíváme. První obrázky vypadají tak trochu futuristicky, jakože cože to je. Ale co to je je vcelku prosté. Choroš na jedné naší jabloni. Zaujalo mne, jak byla jeho spodní strana plná pravidelných kapek. Jako kdyby někoho oplakával ....






Při procházkách občas jdu kolem takového malého hospodářství. Jeho hlavními obyvatelkami jsou ovce. Šéfová chlupatice, zbytek holátka. Mimochodem stejný tvar oční panenky jako kozy a ovce mají i koně. Jen tím že mají oko tmavě hnědé není to tak znát







Jeden večer jsem zkoušela fotit krásně svítící srpek měsíce. Vzniknul z toho Mnoholičný měsíc ....





Na hrázi načapaná sojka - bonzačka


A v jiném hospodářství kočka - mazlivka



A teď pár nebeských dívadel. Těsně před deštěm ....


Cestou ráno do práce. Mlha a osvětlovací sloupy na dráze


Trochu dramatu na nebi


Ta nejzajímavější růžová mi při západu utekla


Sluníčkový reflektor




25 března 2024

První kdo se představí v různých ....

 


.... podobách loňského roku je samozřejmě
ten, kdo dává jméno celému mému blogu. Pravda, je to už dandík č.2, takže on úplně nemá onu zásluhu, ale i tak prostě tady má své pevné místo. Pozorným návštěvníkům neujdou jeho proměny ze zarostlého útulkáře do elegantního psího šlechtice ....

23 března 2024

Dá se dnes ještě .....

 


.... něco prodat, aniž by se na vás neslétlo
hejno internetových šmejdů a podvodníků? Nebo dnes už vážně nefrčí nákup a prodej přes různé bazarové aplikace, či se koupěchtiví zájemci bojí cokoli koupit? Zmizeli a přenechali svá místa podvodným robotům? Alespoň mě to tak připadá.
 K sepsání tohoto článku mne nakoplo dění minulých týdnů. Na úvod musím přiznat, že já jsem nadšený návštěvník těchto bazarů, ať už je to Marketplace na FB, Bazoš, Aukro nebo E- bay. To všechno díky mé posedlosti starosklíčky a vlastně focení vůbec. Zde se totiž dají sehnat vcelku za slušné ceny i ve slušném stavu jak objektivy tak i fotoaparáty.  Ostatně za minulé dva měsíce jsem si tu nějaká sklíčka i ten aparát pořídila. Jestli jsem udělala radost prodávajícímu netuším, ale zřejmě ano. A proč? Tím se totiž dostáváme k jádru pudla. Já sama jsem se po delší době stala prodávajícím a byla jsem tedy nemile překvapená.
Potřebuji prodat manželův motorkářský kožený komplet z kterého jaksi přetekl a nevejde se do něj. A tím začala má anabáze která vyústila v tento článek.
Nejdřív jsem dala inzerát na Marketplace kde jsem už v minulosti prodala vcelku bez problémů nějaké nepotřebné věci. Neuplynulo ani dvacet minut od zveřejnění a už se kupující jen hrnuli. Pomalu jsem ani nestíhala odepisovat že zboží je k mání. Sice bylo trochu asi divné, že se ozývaly samé ženy, většinou se slovanskými jmény a nechtěly se ani na vlastní oči přesvědčit v jakém stavu zboží je. Tak říkala jsem si, že velikosti jsem tam napsala, stav zboží taky, fotky byly také a zřejmě chtějí překvapit manžela dárkem. Překvapený nebyl manžel, a kdo ví jestli nějaký byl, ale já. A to nemile. Odpověděla jsem paní, která v té záplavě Nin, In, Táň a podobných jmen se honosila stejným jménem jak já. Když jsem jí napsala že by bylo opravdu dobré kdyby si zboží prohlédla, případně přeměřila, napsala že je zdaleka a cesta by se jí nevyplatila, ale že má eminentní zájem. A tak jsem souhlasila. Dokonce i že zařídí odvoz, jelikož má prý kupon na jeden odvoz zdarma od Zásilkovny. No já nerada něco posílám poštou a proto Zásilkovnu a její služby vítám, navíc máme box i tady na vsi, takže mi stále ještě nic nerozeznělo varovný zvonek. Domluvily jsme se, já jí poslala adresu, telefon a mejl, a za chvíli mi přišel od Zásilkovny mejl aby se všechno dokončilo. A v tu chvíli jsem se já, kdo se holedbal tím, že na nějaké takové triky šmejdů nikdy nenaletí, stala obětí takového podvodu. Musím říct, že jsou tak dokonale přesvědčiví a vše mají tak dokonale připravené a zrežírované, že pokud neprohlížíte adresu z které vám mejl došel, nic v prvních okamžicích nepoznáte. Kdo to naštěstí poznal, byla banka která akci po naskenování mé karty v aplikaci která přišla, všechno okamžitě stopla a nepustila dál.
Samozřejmě že začala podvodnice, nebo možná i robot který tohle má na starost intenzivně naléhat abych transakci dokončila. Když jsem odepsala že mi to nejde, nátlak se zvyšoval s tím že už peníze pro mne odešly z jejího účtu, dokonce přišel i printsreen obrazovky kde transakce byla vidět, a že vše musím okamžitě odsouhlasit jinak ona o peníze přijde. Chtěla jsem tedy znovu vše odsouhlasit a opět banka zaúřadovala v podobě hlídacího psa a nic nepustila. Dotyčné jsme napsala sorry, ale budete muset u své banky transakci stornovat.
Už se neozvala. Ale kdo se ozval, byly ty ostatní. A co se nestalo? Stejný scénář, jsem zdaleka, pošlu kurýra, peníze převedu okamžitě, přijde mejl z Balíkovny. Těch odpovědí bylo neuvěřitelných patnáct za dvacet minut! Patnáct podvodů. Patnáct pokusů jak ze mě dostat údaje mé karty.... Celou noc jsem přemýšlela a ráno volala do banky a všechno jim povyprávěla. Bylo mi doporučeno abych kartu zablokovala a požádala o jinou. Mě to naštěstí stálo jen týden bez karty, mnohé, pokud jejich banka není tak připravená by to mohlo stát ale mnohem víc.
Sofistikovanost těchto šmejdů se ukázala naposledy včera, když mi z Bazoše, kde mám inzerát taky přišel mejl od jisté paní doktorky z Jeseníku a dotazem na to kdy že byl komplet zakoupen, jak vypadá apod. Dotazy které má opravdu vážný zájemce. Dokonce i adresa a jméno. Napadlo mne, najít si tuto kliniku a domluvit se s paní doktorkou osobně přes telefon. Zjistila jsem si, že opravdu na dané adrese je daná klinika, ale že v pátek mají zavřeno. No nechám to na pondělí, zavolám jí a domluvíme se. Odepsala jsem tedy na její dotaz, a vzápětí přišel mejl. A hádejte s čím.... jistě, se stejným zněním jak těch předchozích šestnáct. Stejný scénář, stejné gramatické chyby, stejný divný pravopis. Tak nevím. 
Dá se ještě dneska něco prodat aniž by se člověk stal obětí podvodníků a šmejdů????

P.S. Už se nedivím nadšení prodávajícího od kterého jsem si koupila jiný foťák. Že se konečně ozval někdo kdo není ani robot ani podvodník....

17 března 2024

A máme tu poslední ....

 


.... den loňského roku. Již několikrát nám na
terasu nebo strom zavítal dravec. A vždy když jsem ho vyfotila a při neznalosti těchto druhů jsem ho vyhodnotila jako poštolku. To je taky asi jediný druh o kterém jsem si myslela že poznám. Ovšem chyba lávky. Z těch zhruba pěti návštěv jsem se do poštolky trefila jen jednou. Ještě že se našli odborníci kteří mě opravili. Takže krom poštolek nás navštívil i moták pochop a teď naposledy krahujec. 
Co mě překvapilo je to, že krahujec je de facto náš nejmenší dravec. (Pokud ovšem nebereme celou sortu dravců, tedy i sovy. Ty ovšem k nám na terasu nelétají .... Tam drží primát v "maličkosti" kulíšek) . To jsem si myslela že je poštolka, ale ne. No ještě že má člověk kamaráda myslivce .....

14 března 2024

O další čtyři dny později ....

 


.... kdy vznikly sněhové fotky, bylo opět
jaro. Ostatně takhle to bylo poslední měsíce velmi často. Tak jsem šla trochu vyvětrat zas jedno starosklíčko. Sluníčka bylo poskrovnu, ale bylo teplo a provětrat se už bylo zas nutné. Mám teď na to většinou víkendy, chodím z práce utahaná a na nějaké procházení většinou není ani nálada. Začínám chápat co myslela jedna kolegyně tím, že po šedesátce je najednou každý rok na hrbu víc znát než před dní. Mám tři a někdy jsem utahaná jak kdyby mi bylo sto ....

10 března 2024

Když není co fotit ....



.... a jsou svátky a vy jste pěkně nabaštění
a vůbec, ale vůbec se vám nechce nic dělat, natož vylézt ven, kde je stejně pořád hnusno, tak vás napadají různé věci. Mě tedy dalo by se říct blbosti. Mám tu na poličce už od podzimu rozpadlé květenství kozí brady kterou jsem měla v plánu vyfotit. Jenže jsem do ní nechtě drcla a ona se mi rozložila na prvočinitele. A já na ně pořád koukala a koukala, až mne napadlo strčit pod ně jeden tmavý papír a za ně druhý, vzít sprej s vodou, postříkat je a zkoušet si na nich různá starosklíčka. Co vzniklo můžete vidět dnes. Použila jsem Pentacon 50/1,8 a Helios 44-2 50/2 plus použila výřezy ....

09 března 2024

A co kdyby náhodou ....

 


.... zase přišla. Kdo? No přece sněhová
zima! Tak ať jste připravení .... minulé kapkové fotky byly z 19.12. kdy to vypadalo na jaro. O čtyři dny později, na přelomu 23. a 24.12. to tu zas vypadalo na to, že alespoň Štědrý den by mohl svítit nejen světýlky ale i bílým sněhem. Jak všichni víme, dopadlo to úplně jinak.
Nějaké vňuknutí mi řeklo v jedenáct večer Vem telefon a jdi si tu krásu nafotit! Ráno už taky nemusí být po sněhu ani památka. Poslechla jsem, sbalila telefon, nazula holiny a šla. Jaké bylo překvapení, že sněhu bylo mnohem víc než jsem myslela a než vypadalo z okna, takže po pár krocích jsem měla své kotníkové zahradní holiny plné sněhu, a za druhé že bylo mnohem tepleji než se mohlo podle neustávajícího celodenního sněžení zdát. Ono to ale bylo znamením velmi brzké změny .....

06 března 2024

Jelikož se prý má ....

 


.... zas ochladit, ba přímo má i mrznout,
tak si připomeneme co všechno bylo vidět a co by zas mohlo být. Pokaždé když je trochu zimavo, obcházím po zahradě a na ozdobných travách vyhlížím a lovím kapky. Na sluníčku většinou ve stavu kapalném, ovšem jen o kousíček dál ve stínu ve stavu pevném, přímo ledovém. To je pak o čekání kdy zasvítí na ní sluníčko, ale hned jí nerozpustí a ona vám neskápne v okamžiku kdy konečně zaostříte .....

02 března 2024

Venku začíná vládnout ....

 

.... jaro, mám už nafoceno něco mými dárky 
k narozeninám, a já se stále plácám s příspěvky v loňské zimě. Tedy spíš v loňském zimopodzimu. Těch pár dnů se sněhem byla taková výjimka v počasí, jinak se celá zima táhla ve znamení plískanic a dešťů. Však taky potok okolo kterého jsem chodila do práce párkrát hrozil vylitím. Občas ale ráno ( náhodou o víkendu) byla teplota pod bodíkem mrazu a tak se když ne sníh, dala fotit námraza. Jako tentokrát ....

29 února 2024

Nejen sníh se dal ....

 


.... fotit. Po obrázcích krajinových a vodních
nás dnes čekají obrázky sušin a plodů ovšem na pozadí sněhu. Sušiny fotím docela ráda, protože ono v zimě se toho celkem moc fotit nedá. Zvlášť pokud je spíš zima jako podzim plný plískanic, dešťů a bláta ....

27 února 2024

Moc jsme si jí neužili, tak .....

 


.... alespoň takto si jí připomeneme. Koho? 
Zimu se sněhem. Moc dlouho se sice neudržela, ale na jednu procházku s fotkami mi to přece jen vyšlo. Dnes se podíváme jak slušela zdejšímu potoku ..... 

25 února 2024

Zima, tedy ta sněhová ....

 


.... byla asi všude velká vzácnost, natož 
pak tady u nás, byť v ne zas tak velké dálce od Orlických hor. Vypadá to, a meteorologové to jen potvrzují, že si na takovéto zimy prostě budeme muset začít zvykat. Mě jako lyžařskému pařezu to moc neva, ale hůř se s tím asi bude srovnávat příroda. Ale jak bylo vidět v minulém příspěvku, koncem listopadu a začátkem prosince se přece jen zima ukázala v plné své kráse, nasněžilo přes noc docela dost sněhu a jelikož to bylo z pátka na sobotu, nemusela jsem do práce a tak jsem neváhala a popadla foťák. Sice tomu k dokonalosti chybělo sluníčko, aby to byly ty echt kýčovité sněhové fotky, ale aspoň že něco jsem vůbec ze zimy stihla .....

22 února 2024

Stejně jako všude ....

 

.... i u nás koncem listopadu napadl sníh. Protože 
jsem už v té době chodila pravidelně do práce, a sníh většinou vydržel jen dopoledne a když už jsem mohla jít fotit bylo většinou po kráse. Ale zrovna mezi 26. a 28. listopadem se zadařilo z domu a pak i cestou do práce ještě tu nadýchanou peřinku nafotit. Sice jen mobilem, což se u fotek které fotím cestou do a z práce stává pravidlem, ale myslím že to zas tak moc nevadí ....

17 února 2024

Že jsem měla velký vztek ....

 


.... při probuzení do druhého dne po dandičím
sletu určitě pochopíte. Bylo tak nádherně, sluníčko svítilo a na stromech ještě zlatě zářily poslední zbytky listů. Proč! Proč takhle nebylo včera, ale je dnes, když se vracíme domů a strávíme tak půl dne na cestě, místo toho abych tedy si tu krásu užívala na procházce. Než jsme se definitivně nalodili, pro loňský rok definitivně zazimovali chatu ještě jsem si naposledy oběhla zahradu a trochu nafotila tu krásnou atmosféru slunečného dne. Na sluníčku si po té mokré procházce užíval samozřejmě i Myšpulín .....

15 února 2024

Po Vídni jsem měla .....

 


..... za to, že pro loňský rok mám s výlety
vybráno. Ale pak se mi ozvaly dvě dandíkářky s tím, že na 11.11. se podařilo sezvat nějaké majitele a také domluvit možnost posezení i s psíky v restauraci u zámku Veltrusy a jestli tedy taky dorazíme. Napsala jsem jim, že to je hloupá otázka a v kolik a kde. Desátého jsme se nalodili, a vyrazili směr chata. Předpověď ale naznačovala nic moc pěkného a to se taky vyplnilo. Svatomartinská sobota byla hnusně zatažená a upršená. I cesta na místo srazu začala být po sjezdu z dálnice docela dobrodružná a i když jsme měli navigaci, ta nás místo do kempu zavedla na dvůr domova pro seniory. Navíc do daných 11:00 nám zbývalo tak deset minut a my vůbec nevěděli kde jsme a jak se dostaneme tam kam máme. Takže nezbylo nic jiného než zavolat dandíkářce která to všechno spískala a okolí znala aby nás zanavigovala. Dojeli jsme úderem jedenácté a nakonec zjistili že nejsme ti úplně poslední. Na parkovišti se to už vrtělo a štěkalo a vítalo. Velkým překvapením bylo, že dorazili majitelé i ze Saska, včetně majitelky významné CHS. Když jsme nasadili psékům pláštíky, rozmotali a vymotali je z chumlu vodítek vyrazilo se na procházku parkem patřícímu k zámku Veltrusy.
Trochu poprchávalo, hodně zataženo a trochu foukalo, prostě jako na potvoru po dlouhé řadě krásných a slunečných podzimních dní ten echt hnusnej podzim. Tentokrát sv. Petr nějak na dandíky zanevřel. Pár jedinců došlo jen k restauraci, to proto že byli zrovna víc nebo míň zdravotně handicapovaní, ale chtěli přece jen se alespoň na chvíli setkat, pozdravit nebo případně zjistit jak se daří jejich odchovům u nových majitelů. I Myšpulín se setkal s částí své převeliké psí rodiny. Vzhledem k tomu, že polovice patřila mezi odpadlíky, zbylo na mě abych ho vedla na vodítku, tudíž moc foceního jsem si neužila. Ale ono to bylo jedno, saský paparazzi Jens všechno dokonale zdokumentoval 😁 .....

13 února 2024

Intermezzo hmyzí .....

 

.... aneb jak jsem vloni (ne)byla úspěšná
v lovu motýlů a jiných hmyzounů. Prostě už se nedá přehlédnout ohromný úbytek motýlů v přírodě což je dost alarmující. Dříve jsem fotívala motýlů jak tady tak na chatě spousty. Dokonce jsem mívala stejně jako na houby i na motýly svá místa, kam když jsem zašla vždy jsem na ně narazila. V různorodé směsi druhů. Jenže čím dál tím víc druhů dříve četných, dnes postrádám. Vloni se mi seznam smrsknul jen na zástupce tří druhů. Perleťovce, soumračníka a okáče. Ale po dlouhé době jsem nafotila, byť ne tak jak bych chtěla a jen jednu, babočku osikovou, pro svou tmavě fialovou barvu zvanou též černopláštník. 

11 února 2024

Intermezzo technické ....

 


..... nebo - li, najdete nás na každém kilometry.
Nebojte, nebudu psát o kdysi velmi populárním maďarském seriálu který šel v televizi, ale o zcela prozaické věci která pro fotografy krajináře znamená černou  můru. Ano, ano.... jedná se o dráty a sloupy různého napětí. A pokud se někde poblíž místa nachází nějaká elektrická rozvodna, úměrně tomu se i zmenšuje vzdálenost mezi jednotlivými sloupy a roste jejich počet. Ale! Napadlo vás někdy si do takového sloupu vlézt? A co víc, lehnout si a zvednout oči a aparát nahoru? Ne? Tak to někdy zkuste. Nejlepší jsou ty opravdu hodně hodně široce rozkročené které nesou páteřní rozvody. Neměla jsem úplně možnost si takový prohlédnout, protože ani tady ani na chatě nevedou, ale i ty menší najdete všude. Jo, a není to úplně můj nápad, viděla jsem v jedné skupině na FB a nápad mě tak nadchnul, že jsem si ho musela taky vyzkoušet .....

09 února 2024

Intermezzo vodní ....

 

.... je první mezihrou z fotek, které 
jsem fotila během roku a které se mi nevešly tématicky do článků, nicméně je všechny stejné téma spojuje. V dnešním případě to je voda.
Byť trochu jinak. Možná by se na první pohled zdálo, že jsem použila  některý Čerfův fígl focení na dlouhý čas nebo s použitím filtru. Ale to bych si jaksi moc nedovolila. Já volila trochu jiný postup. Z fotky jsem udělala výřezy tam kde bylo nějaké zajímavé zrcadlení, ale zkreslené zčeřenou vodou, které vytvořilo zajímavé kresby a někdy po obyčejném ztmavení nebo naopak zesvětlení i vcelku nečekané barevnosti. A někdy výsledná fotka vypadala spíše jak látka než voda .....

07 února 2024

Takže dnes se loučíme ....

 


.... s Vídní a krásným slunečním dnem. A rozloučíme 
se z výšky. Ne nebojte, žádné létání nebylo, byť takový vyhlídkový let balónem nad Vídní by musel být terno! Když jsme se posilnily a odpočinuly v kavárně řešily jsme co dál, protože před námi byly stále víc jak tři hodiny volného času. Nejdřív padl návrh že tedy půjdeme na prohlídku do Hofburgu, ale pak jedna z mých spoluturistek navrhla, že by jsme tedy mohly třeba jít, když je ta možnost, na věž sv. Štěpána. 
No výzva jak hrom, protože vyhlídka na věži je ve výšce 67 m. Což znamená neskutečných 343 schodů!!! Příšerná představa.... ale co, času máme dost, takže se můžeme klidně nahoru i plazit a stejně přijdeme k autobusu včas ....
Představovat sv. Štěpána asi nemá moc cenu, neb kdo někdy ve Vídni byl, určitě o něj prostě musel zakopnout. Navíc je i výškovou  dominantou centra města. Pravda i takový Votivní kostel na Währinger Strasse je hodně vysoký a krásou stavby je Štěpánu rovný, možná bych řekla že i ještě hezčí, ale prostě Štěpán JE Štěpán. Základní kámen položil v roce 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský a vedla ho k tomu úplně obyčejná závist. Byl totiž zetěm císaře a českého krále Karla IV. a nějak nemohl překousnout, že Praha je centrem a za vlády Karla i městem které prosperovalo a které Karel povznesl nad jiné. I nad Vídeň. A aby se mohl alespoň trochu přiblížit, potřeboval i nějaký ten super svatostánek. Takže začal stavět Štěpána. No moc mu to nepomohlo, protože biskupství k němu bylo založeno až o 125 let později než arcibiskupství v Praze.
Tak alespoň trumfnul Prahu výškou jižní věže která je 137 m vysoká. Střecha je hodně, hodně strmá, má sklon 80 ° a je pokrytá keramickými taškami které ovšem pocházejí z Poštorné!
Jak jsem zmínila, vyhlídka je ve výšce 67 m, a obsáhne město kolem dokola. Ovšem dostat se nahoru po tom množství schodů, úzkých, točitých, docela strmých a jednosměrných (což je velká prča když se potkáváte s někým kdo jde dolů a vyhýbáte se na prostoru cca 60 cm) znamená nahoře chvíli vůbec nevidět, neslyšet a nevnímat. Ale když zas ožijete, je to pohled parádní.
Nejdřív ale samozřejmě, se rozhlédneme po samotném kostele ....

05 února 2024

Letní podzim .....

 

.... tak by se dal nazvat můj vídeňský den.
V krátkých rukávech celý den až do nočního výstupu z busu, trochu i přichycený nos od sluníčka. A tak není divu, že jsme s radostí tento den taky užívaly nejen procházkami a hledáním kde usednout ke kávě, ale taky lenošením na lavičce na sluníčku. Tam jsme si hrály na ještěrky a lapaly sluníčko jak se jen dalo. K tomu jsme si vybraly park který přináleží k Hofburgu tedy Volksgarten (Lidové sady), nebo také Volkspark. Jak jméno napovídá jde o park který byl narozdíl od druhého Burggarten který sloužil výhradně císařské rodině, přístupný široké vídeňské veřejnosti.
Park vznikl na místě Napoleonem zničených hradeb a je koncipován jako anglický park a rozárium v jednom. Část parku má i barokní úpravu. Byl postaven v roce  1821 a o dva roky později zpřístupněn veřejnosti.
Od roku 2001 patří na seznam UNESCO. Celkově je v parku vysazeno 3000 růžových keřů ve 200 odrůdách. Co je zajímavé že skoro každý keř je někomu věnovaný. Maminkám, babičkám, otcům, láskám, kamarádům .... Zajímavostí je dnes 124 let starý růžový keř který byl přesazen v roce 2000 z Dolních Dunajovic, rodiště prvního rakouského prezidenta Karla Rennera. Ale nejen růže jsou ozdobou parku. Najdete zde i Theseustempel, čili Theseův chrám, což je zmenšenina Héfaistova chrámu v Atenách, Cortisches Kafféhaus kavárnu Corti kde svá díla přehrával třeba Johan Strauss ml. a který zde předvedl v premiéře Na krásném modrém Dunaji, nebo další kavárna Café Meirei .... 

03 února 2024

Město kavárenských povalečů .....

 

.... čili nejen kulturou jest člověk živ.
A obzvláště takový hladový, žíznivý a utahaný turista velmi rád někde spočine v lůně tiché kavárny a dá si něco dobrého k napití. Tím se dostávám i k tomu, že jsme po dlouhém hledání a obcházení Vídně kdy jsme se snažily najít místo v nějaké předzahrádce, protože v tom sice datumem podzimním, ale počasím letním dni nechtěly sedět někde uvnitř. Hledaly, leč nenašly. Vzpomněla jsem si, že když jsme s dcerou chodily spolu o adventu Vídní, hned vedle Hofburgu jsme zakotvily v jedné příjemné kavárně. Jenže ono ve tmě vypadá každé, i notoricky známé město jinak, natož to, které vidíte poprvé v životě. Ale kupodivu jsem se trefila a vzaly jsme tak zavděk alespoň posezením v liduprázdné kavárně a tak jsme se na nějaký čas postavily do dlouhé fronty kavárenských povalečů a poseděly si u výtečné kávy, štrůdlu a samozřejmě v mém případě i aperolu....
Výraz kavárenský povaleč vznikl opravdu ve Vídni, v jejíchž více než tisícovce kaváren se tohle provozuje opravdu skvěle. Ono tomu už nahrává vlastně samotná historie. Když se v roce 1683 zasloužil princ Evžen Savojský o porážku Turků před Vídní ti při svém bezhlavém útěku zde zanechali vše co sebou měli, a mezitím byly i zásoby kávových zrn. A tak ve v roce 1685 vznikla ve Vídni první kavárna. Nebyla sice první v Evropě, ale pro Vídeň byla velmi důležitá, protože založila dlouhou tradici kavárenského povalečství.
Pozor, ale ono nejde o nic pejorativního, jde o dlouhou tradici setkávání lidí. V roce 1700 otevřel Armén Diodato kavárnu velmi podobnou už těm dnešním. S biliárem, novinami, kartami a šálkem kávy s vodou. 
Hlavním znakem kavárenského povalečství je dlouhé, třeba mnohahodinové vysedávání u kávy. To si kdysi vynutila absence obývacích pokojů kde by lidé trávili svůj volný čas, a tak si rádi zašli do kavárny posedět nad šálkem dobré kávy klidně i na několik hodin. Pití kávy se stalo kulturním zážitkem a součástí života většiny Vídeňanů. Ne náhodou své skladby Mozart i Straus rádi hráli právě v kavárnách. V roce 1788 vznikla dokonce i první hudební kavárna.
Na přelomu 19. a 20. století vznikla i tradice literárního kavárenství. Literáti v kavárnách psali a vzájemně diskutovali o svých dílech. Ostatně své revue v kavárně psali i Voskovec s Werichem nebo Šimek s Grossmannem .....

27 ledna 2024

Okolo a kolem Hofburgu ....

 

.... který je, ač se to nezdá, velmi rozlehlý. Čítá
16 křídel a 17 dvorů. Byl sídlem habsburských a habsbursko - lotrinských panovníků. Od roku 1945 je sídlem rakouského prezidenta, rakouského kancléřství a několika muzeí. Zahrnuje i známou císařskou jízdárnu a národní knihovnu. Svou stavební stopu zde zanechal i český král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Každý další panovník přistavěl či dostavěl nějakou část hradu a zámku, dokonce se zde zatím našlo okolo 30 tajných schodišť propojujících různé trakty a části Hofburgu. Má i svůj vlastní park Volksgarten kam se ostatně také podíváme nebo Burggarten která na rozdíl od Volksgarten byla přístupná pouze členům císařské rodiny. Hlavní vstup do Hofburgu z náměstí Michaleplatz nechal postavit František Josef I. Při jeho stavbě byly objeveny základy středověkých domů, i mnohem staršího osídlení římského. Největší touhou a snem Františka Josefa bylo vytvoření císařského fóra které mělo vzniknout spojením dvou křídel okolo náměstí Heldenplatz s protějšími muzei na Ringstrasse. Východní křídlo vzniklo, ale dostavba druhého byla po smrti FJ zastavena. Není bez zajímavosti, že ze začátku stavby na ní pracoval architekt Gottried Semper, německý architekt známý výstavbou proslulé Semperopery v Drážďanech a úpravami na zámku Zwinger tamtéž, ale je i autorem projektu vídeňského Burgtheatru .... 

25 ledna 2024

Po malém oddychu se ....

 

.... opět vydáme do vídeňských ulic. 
Ještě stále jdeme s průvodkyní a ta nás dovedla do ulice Kohlmarket kde se nachází obchody těch nejprestižnějších značek, ale sídlí tu, nadohled Hofburgu i cukrárna Demel. Jde o nejslavnější, největší ale také nejdražší vídeňskou cukrárnu. Její historie je starší než historie dortu Sacher. V roce 1786 přišel do Vídně cukrářský pomocník jménem Ludvík Dehne. První cukrárnu si otevřel hned vedle nového vídeňského divadla Burgtheater. Proslavil se hlavně svými bonbóny. O jejich kvalitách se dozvěděla i císařovna Sisi která milovala fialkové bonbóny a začala si je u něj objednávat.
Když se začaly bourat vídeňské hradby, musel Dehne najít nové místo pro svou cukrárnu a to našel právě na Kohlmarket. V roce 1857 předal Ludvík Dehne cukrárnu svému společníkovi Christophu Demelovi. Později dostala jméno c. a k. královská cukrárna Demel.
Přes propast časů si cukrárna zachovala stále stejný vzhled, cukrovinky se stále od začátku do konce vyrábějí ručně, personál stále chodí v jednoduchých černých šatech s bílým límečkem a hostům oniká. A stále máte možnost přes velké sklo pozorovat práci cukrářů a pekařů ....

23 ledna 2024

V Praze máme Pařížskou ulici ....

 


.... pak něco čemu se říkalo Zlatý kříž, kde se za socíku
 nacházely prodejny kde jste koupili něco víc a lepšího než ve skoro prázdných obchodech. V Pařížské se po revoluci  soustředily prodejny většiny známých značek jako Dior, Jimi Choo, Luis Vuiton apod. Ale je to jen jedna z pražských ulic. Ve Vídni tvoří obchodní třídy s prodejnami těchto vyhlášených značek velký okruh od Hofburgu ke svatému Štěpánu. Ten jsme procházeli s průvodkyní. O něco později, když jsme marně hledaly nějakou kavárnu kde by se dalo sedět na předzahrádce, jsme si ho s mými souputnicemi nechtěně obešly skoro celý zas. Ale nejsou to jen tyto obchody, ale najdete na trase i dvě ze tří nejvyhlášenějších vídeňských cukráren a kaváren. Cukrárna a kavárna Demel, honosící se titulem c. a k. cukrárny která jako jediná dodávala na císařský stůl své výrobky a pak samozřejmě světově známý hotel Sacher se svým dortem. Třetí, Caffé Havelka jsme nějak minuly.
 Takže si půjdeme trochu zautrácet ....

21 ledna 2024

Dnes na chvilku ....

 

.... přeruším naše procházení po Vídni,
a budu se věnovat výzvě kterou uveřejnila Helenka na svém blogu. 12 nej z loňska. Když jsem tak vzpomínala a probírala co, zjistila jsem, že i když se to nezdá je to alespoň u mě dost obtížné. On ten můj rok by se dal nazvat vcelku takový nezáživný. Jen občas nějaké vybočení ze stereotypu. Jinak jen zahrada, práce, a strasti domácí které vám ovšem na hlavu nakládat nebudu. Tak to alespoň trochu
 zkusíme ....

V lednu jsem se ještě stále "válela" doma po operaci ruky kdy mi dávali nový kloub do palce pravé ruky. Měla jsem jí samozřejmě šetřit ale nešetřila. Pátý den po operaci jsem už lítala po zahradě s foťákem a v lednu už jsem toho dělala tolik, že jsem skončila na sále zas, tentokrát se zánětem šlach


V únoru to vlastně bylo stejné, ale na konci měsíce mi už doktor dal své požehnání a vykopnul mne mezi zdravé občany. K radostem ale patří naše návštěvy u dcery a vnučky. A samozřejmě nesmí chybět zastavení a cvaknutí tohoto stromu. To byl snad jeden z mála dní kdy bylo krásně a sníh.  


V březnu se odehrála napínavá volební bitva. Opět se volil prezident a i když mnoho lidí dnes reptá a nadává že na Hradě sedí komunista a zelený mozek (výběr komunista x komunista estébák) pořád lepší než ten kdo tam byl před tím. Alespoň nám nedělá ostudu ve světě a člověk se nemusí stydět a bát co zas za trapas udělá. Měla jsem to štěstí, že jsem měla možnost být na Pražském hradě a sledovat inauguraci. Sice jen venku na nádvoří, ale i tak to stálo za to ....


V dubnu jsem se konečně dostala na chatu. Což je pro mne vždycky taková obrovská vzpruha, protože vždycky dojde na naše pražské toulky s Padesátkou. Tentokrát byly tak trochu za kulturou. Pozvala mě na výstavu Ondřeje Sekory do Pellého vily. Šla jsem ráda, protože jsme dlouhá léta poslouchaly s manželem v rádiu pořad Jiřího Anderleho Láska za lásku, což byly jeho vzpomínky na dětství a další životní cesty. V této vile měl dlouhou dobu svůj ateliér a galerii, a tak jsem na místo samotné byla dost zvědavá. Odsud jsme to pak vzaly do Stromovky a byla to luxusní jarní procházka. Další akcí a radostí v dubnu byla návštěva koncertu Ondřeje Havelky ve Svitavách. Takže pokud to nebude vadit na duben přijdou dvě fotky. Tu kterou jsem vyfotila na koncertu jsem o měsíc a něco později vezla kamarádovi na Smetanovu Litomyšl protože si jí u mě objednal na zeď



V květnu jsem absolvovala jako řádný důchodce zájezd spolu s dalšími místními do Rožnova, na Pustevny a do Kopřivnice. Ani na jednom místě jsem nebyla, za to o nich mnohé četla a viděla takže moje očekávání byla asi až moc přehnaná. Nevím. Nebo tahle místa svou krásu uplatní v zimě kdy opravdu vyniknou.... Ale každý výlet mi udělá radost protože mám možnost vypadnout někam ven a jinam. A to se mi později znovu podařilo, protože jsem se opět dostala do Prahy a na toulky Starou Prahou


Červen byl na radosti ovšem vélmi, vélmi bohatý. Začátkem června byla vernisáž mé historicky první výstavy fotek ve zdejší kavárně EVA. Té se zúčastnila  Padesátka a Čerf, i kamarád z mládí kterého jsem strašně dlouho neviděla. Uprostřed měsíce jsme si udělaly se známou výlet do Olomouce na akci Vyznání růžím a pěkně si prošly nejen rozárium ale i město a zdejší krásné kostely. A konečně koncem června nejen že proběhla oslava šestých narozenin Bobule, ale konečně jsem se dočkala svého tolikrát odloženého letu balonem a poprvé jsem navštívila a to hned jako VIP host Smetanovu Litomyšl, kde jsme se opět sešli s mým kamarádem a já, díky tomu že jejich koncert byl natolik žádaný že museli přidat ještě jeden, jsem měla možnost s ním strávit celý báječný den a ukázat mu město i zajít na návštěvu k dceři. Navíc jsem i opět nastoupila do práce a tentokrát už natrvalo. 



Červenec výletový. Častolovice, které jsem doposud znala jen z projíždění okolo a Praha, tentokrát křoví (jak říká Padesátka květinám) při návštěvě Botanické zahrady v Tróji a Trojský zámek


Jak jsem zmínila, mezi mé radosti určitě patří chvilky s Bobulí. V srpnu kdy jsem se motala jen po zahradě jsem jí tu měla na víkend a užívala si to


A je tu září. Návštěva u dcery a procházka s Bobulí den před jejím nástupem do školy. Rozebíraly jsme výhody a nevýhody školní docházky a zjistila, že vlastně těch výhod je víc než nevýhod a že se vlastně strašně těší ale i zároveň trochu bojí... Druhý den jsem jí s rodiči byla do školy doprovodit a obrečely jsme to já i dcera. Přišel konec září a mě se splnilo druhé velké přání, proletět se letadlem nad Brdy. Díky tomu jsem se seznámila i s velmi zajímavým člověkem, kterému jsem vlastně vložila svůj život do rukou. Jako taková pomyslná třešnička na dortu tohoto pobytu na chatě ještě byla zase procházka Prahou a posezení ve velmi příjemné kavárně


Říjen přinesl poslední zahraniční výlet a já se domnívala že to byl vůbec poslední výlet roku. Jenže to jsem se trochu zmýlila. Krásný skoro letní den jsem trávila ve Vídni


Listopadové počasí nebylo nic moc, a tak jsem se pomalu začala připravovat na vánoce a advent. Jenže pak mi přistála na messengeru zpráva jestli přijedu na dandičí setkání do Veltrus! No, taková hloupá otázka! A tak jsme vyrazili na chatu abychom 11.11. v 11:00 přistáli na parkovišti u zámku Veltrusy. Tak přistáli jsme tam o něco později protože nás navigace dovedla místo do kempu na dvůr domova seniorů.... musela jsem zavolat jedné z pořadatelek aby mne po telefonu navigovala. Ale nakonec se ukázalo že nejsme ti úplně poslední, protože po nás ještě přijelo jedno auto. Překvapením bylo že se tentokrát zúčastnili i chovatelé z Němec a že tentokrát nad námi sv. Petr už pantronát neměl a celý den nám docela nemile padal na hlavu jemnější či prudší déšť.... o to víc mě naštvalo že v neděli od rána svítilo sluníčko. Když jsme se museli vracet domů. 


Prosinec byl v práci hodně hektický protože nejdřív onemocněla jedna síla, pak druhá a nakonec i já. Naštěstí nás kovid jen tak lehce líznul a takže to dopadlo dobře. Ale proleželi jsme svorně s mužem svátky a nějak nám to ani nevadilo. Byl řízek a hrachová polévka, tři druhy cukroví a já si to konečně užila podle svého.
 Že nám sem létají už několik let na terasu dravci už jsem párkrát zdokumentovala a vždycky jsem takového návštěvníka charakterizovala jako poštolku. A skoro pokaždé špatně. Jednou to byl moták pochop, pak opravdu ta poštolka a tentokrát to byl jestřáb který byl tedy buď velmi hladový nebo velmi vytrvalý, protože mu nevadilo ani to že stojím za oknem a fotím ho. Stále se pokoušel najít možnost jak se dostat do hradby dřišťálu kam se schovalo naše hejno vrabců a zpoza ní se mu velmi hlasitě vysmívalo ....


No vida, ze začátku jsem psala, že ten rok byl takový nezáživný a ono to vlastně tak hrozné nebylo.... o posledních dvou měsících a co se dělo budou samozřejmě články. Letošek už by měl být co do naší rozhárané finanční situace konečně přinést uklidnění protože jsem od prvního nastoupila na zkrácený úvazek šesti hodin takže se k důchodu konečně přidá i výplata takže by se dalo konečně vytvořit i něco jako rezerva pro nenadálé situace a já budu mít možnost se zas trochu věnovat svým zájezdovým aktivitám. Mám už vybráno, jeden zájezd už rezervovaný a tak zase bude za rok na co vzpomínat!


17 ledna 2024

Kolem parlamentu .....

 


.... a radnice byla první vyhlídková cesta s průvodkyní. 
Budova parlamentu na Ringstrasse je opravdu monumentální budova a patří mezi nejvýznamnější rakouské budovy. Do začátku loňského roku probíhala rozsáhlá rekonstrukce takže dnes se ukazuje opět v plné kráse. Budova je postavená ve stylu řecké klasiky odkazující na to, že v Řecko je kolébkou demokracie. Množství sloupů, soch a trojúhelníkový štít je pro tuto architekturu vlastní. Před budovou je krásná kašna které vévodí socha bohyně moudrosti Pallas Athény která drží v ruce zlatou sochu bohyně vítězství Niké. 
V době kdy jsme ve Vídni byli se město chystalo k velkým oslavám dne státnosti (dva dny před naším 28. říjnem) a tak se mnoho budov připravovalo na volný vstup pro obyvatele Vídně. Jednou z nich byl právě i parlament. Věděli jste, že druhá Rakouská republika jejíž základy vznikaly po II. světové válce kdy po anšlusu připadla Německu a v roce 45 byla stejně jako Německo rozdělená na okupačních zón (Francie, Velká Británie, USA a Sovětský svaz) vznikla 15. května 1955 kdy byla podepsaná mezi Rakouskem a Sovětským svazem státní smlouva která znamenala konečný odchod okupačních vojsk. Rakousko se zavázalo k neutralitě a proto není členem NATO i když svou vlastní armádu má.
Druhá velmi krásná budova v blízkém sousedství Parlamentu je vídeňská radnice. Jak mnozí z vlastní zkušenosti víte, nachází se před ní jedny z nejhezčích vánočních trhů ve Vídni. Tentokrát se i před ní montovaly stánky k nadcházejícím oslavám ....

15 ledna 2024

S říjnovým výletem na chatu se zdálo ....

 

.... že je poslední. Ale nakonec se ukázalo, že 
mne čeká ještě jeden. Ale mezitím jsem se zatoulala pár dní před koncem října do Vídně. Byla jsem tu už na adventním výletu, a tak jsem si říkala že by se hodil třeba i takový podzimní. Byť název byl Vídeň v barvách podzimu, byla to spíš Vídeň pozdně letní, protože sluníčko svítilo a hřálo ostošest. Co už nebylo tak příjemné bylo ranní vstávání ve čtvrt na tři. Nějak jsem nechápala proč, když vlastně jsme byly předposlední zastávka a pak už jen Hurá Vávro na Vídeň. Vysvětlení se nám dostalo od paní průvodkyně. Nejen že se musela ve Svitavách udělat přestávka řidičů kteří byli na cestě už od půlnoci, ale vzhledem k tomu, že byla zamluvená prohlídka v Schönbrunnu od devíti hodin tak prostě raději volili o něco dřívější odjezd. A nakonec se i vyplatil protože už za Hradcem Králové se dostali do kolony za bouračkou. Navíc pokud v Rakousku nejste v devět na značkách, máte smůlu a i když máte prohlídku rezervovanou tak vás při zpoždění už nevezmou. My dorazili na místo o půl deváté, takže jsme měli možnost se na půl hodiny ještě projít do parku. I když jen v jeho dolní partii, dojít až ke Glorietu by znamenalo sprint nahoru do kopce a zase dolů. Nějak mi to zas tak moc nevadilo protože u něj jsem byla při minulé návštěvě. 
Bohužel ukázat vám pokoje nemohu protože nyní je zde zákaz focení. Dřív tedy nebýval, ale co naplat ....

13 ledna 2024

V naší říjnové procházce pokračujeme .....

 


.... v horní partii anglického parku. Tady má park
trochu jinou podobu. Jelikož se nachází na skalnaté vyvýšenině, a má tak slunnou a teplejší podobu než jeho dolní část kolem Huťského potoka, i jeho podoba je trochu jiná. Stromy které jsou vystaveny mnohem víc rozmarům počasí jsou tu tvarovány větrem a mají roztodivné tvary, tady převládají spíš borovice a duby a pak různé náletové keře. A také tu najdete spoustu stromů mrtvých, které občas vypadají i trochu strašidelně. A těm jsem pár fotek věnovala ....

11 ledna 2024

Sice bylo teď pár dní ....

 


.... krásně slunečných, takže jste si
sluníčko i užili, nicméně bylo zima a nebarevno. Ráda bych vás teď pozvala do jiného slunečného dne kdy bylo, ač na začátku října, krásné počasí se skoro letní teplotou a ještě bylo všechno krásně zelené. Jsem zvyklá jezdit na chatu až o svátku 28. října kdy tak nějak zakončuji sezónu. Ovšem po pár minulých let se stalo že všechny tři podzimní svátky mi vyšly krásně slunečné a teplé. Letos tomu bylo trochu jinak, vzhledem k tomu že jsem chodila už do práce a náhradnice která za mne občas zaskočila nebyla. Takže můj poslední delší pobyt se vázal k prvnímu, zářijovému, svátku. A i první tři říjnové dny jsem si vyprosila. Ale vzhledem k tomu co všechno se mi podařilo absolvovat tenhle závěr sezóny byl opravdu vyvedený. I když při mé již klasické návštěvě dobříšského anglického parku chyběla ona zlatá atmosféra zbarvených buků. 
Nicméně trochu náznaků toho že je podzim přece jen bylo ....

07 ledna 2024

Aby jste si .....

 


.... po poslední procházce Prahou
trochu odpočinuli, mám pro vás něco trochu méně únavného. I když jak se to vezme. Nebudete namáhat tělo, anóbrž hlavu. Objevila jsem jednu zajímavou apku která mě tedy hodně baví. (Ostatně letošní moje PFka vznikla v ní) A tak jsem si řekla, že by díky ní mohla vzniknout nová zábava. Hádanky .... Jmenovitě hádanky fotografické aneb Jak znáte dobře naše památky? Jedná se o to, že vám sem předhodím vždycky nějaké notoricky známé památky, ovšem upravené v téhle aplikaci a vy budete moci hádat o jakou památku jde ....
Takže jdeme na to. 




Jen napovím, že první památka se nachází nedaleko druhé a zbylé dvě fotky jsou jedna a táž stavba. Obzvlášť druhou fotkou jsem tuším dost napověděla o které stavby jde 😉 ....

05 ledna 2024

Cesta po krásných výhledech ....

 


..... na Prahu a její nejkrásnější části 
vedla od sv. Gabriela Švédskou ulicí, pak zkratkou mezi vilami na Hřebenka a odsud je to už jen co by kamenem dohodil do Petřínských zahrad. A tady se vám začnou ty pohledy pomalu objevovat. Nejdřív se můžete kochat pohledem na pražský Manhattan, čili na výškové budovy nad Vyšehradem. Pak jak procházíte po cestě zahradami vidíte na Smíchov, na Vinohrady s kostelem sv. Ludmily, a pak už se před vámi začnou objevovat Staré Město, Malá Strana, Hradčany ....
My jsme to s Padesátkou vzaly hlavní cestou kolem jezírka s lachtanem, okolo zříceniny bývalé hájovny k průchodu strážnicí v Hladové zdi, odsud k vyhlídkové restauraci a stanici lanovky Na Nebozízku. První naše zastávka byla na místě kde to zapíchneme vždycky. V bistru nad restaurací Petřínské terasy. Dřív jsme si tu dávaly výborné víno z černého rybízu, ale zjistily jsme že tu mají nejlepší a nejlevnější Aperol který jsme kdy v Praze pily, takže si dáváme klasicky ten. Odsud dál směrem po cestě která vede pod Strahovským klášterem. K němu jsme ale nešly, zhruba v polovině cesty jsme po schodech sešly do ulice Vlašská okolo vily kde žil a tvořil Cyril Bouda. Krátce jsme nahlédly přes už bohužel zamčené dveře do kostela sv. Karla Boromejského. Ve Vlašské sídlí v palácích Schönbornském a Lobkovickém asi dvě nejdůležitější velvyslanectví v Praze a to velvyslanectví USA a SRN. Před německým se Vlašská roztáhne do malého náměstí z kterého jsme pokračovaly ulicí Tržiště dolů směrem k Malostranskému náměstí. Tady jsme objevily jednu velmi příjemnou a zcela novou kavárnu Lžička caffé. Z původní zamýšlené jen krátké zastávky byly nakonec asi dvě nebo tři hodiny, kafe, Aperol a sklínka vína. Aperol tedy nebyl nic moc, asi jsme se prostě namlsaly na tom Petříně, za to Hibernal který mne v nabídce hodně překvapil byl velmi dobrý. 
Pak už jsme se skutálely dolů na Malostraňák a tady jsme si počkaly na tramvaj k Andělu a mě dál ke Smíchovskému nádraží .....

03 ledna 2024

Až pojedeš do Prahy ....

 


.... chci vidět Gabriel loci. Tak zněl požadavek
Padesátky. Dalo by se říct, že měla štěstí že narazila na odborníka. Tedy ne úplně na stavbu  samotnou, ale na okolí a cestu k němu. Patří totiž do míst která znám velmi dobře od mala. A tak jsme dva dny po mém leteckém dni vyrazily v sobotu na Smíchov. Sraz u Smíchovského nádraží, tramvají k Andělu a nákupním centrem přes Kartouzkou  ulici nahoru parkem Sacre Coeur ke kostelu do areálu bývalého kláštera sv. Gabriela. Tenhle kostel byl pro mne od mala takovou tajemnou stavbou. Zpoza vysoké zdi vykukovaly dvě štíhlé věže a režné cihlové zdivo s okny v románském stylu ještě tu  tajemnost podtrhovaly. Místo samo přístupné bývalo jen v době kdy se tu konala nějaká velká mezinárodní filatelistická akce, budova totiž patřívala České poště. I když stavba vypadá jak není stará, opak je pravdou. Byla postavena v letech1888 -1891 jako první řeholní konvent benediktinek beuronské kongregace v Praze. Jeho součástí je právě i kostel Zvěstování Panny Marie, známější jako kostel sv. Gabriela. Kostel sice přístupný je, pořádají se zde bohoslužby, ale mimo ně se bohužel do něj nedá dostat. Zbylé úžasné prostory opět není možné vidět pokud zde nepořádáte svatbu, konferenci, workshop, firemní večírek či jinou komerční akci. (Nicméně dají se zakoupit vstupenky na prohlídky s hraběnkou Monicou Bubna - Litic která vás provede jak po areálu tak i po kostele). Zhruba deset dní po naší návštěvě se zde konala Umisťovací výstava koček na kterou se Padesátka vydala už sama. A dokonce nezakufrovala! Ale interiéry můžete znát i z filmů a které si pronajímají zahraniční produkce ale i čeští filmaři ....